Mnoho povyku pro nic

Tí čo objavili Whedonovu tvorbu až vďaka Avengers a považujú ich za vrchol jeho tvorby, by mali dať ruky preč. Much Ado About Nothing je malý indie film a darček pre skalných fanúšikov, pretože jediní tí ocenia množstvo jeho dvorných hercov pokope. To však neznamená, že ide o nefunkčnú záležitosť - Much Ado About Nothing stále ponúka to najlepšie z jeho tvorby a zo Shakespeara súčasne. Pomerne dôsledná adaptácia síce nakoniec výraznejšie prekvapí iba jednou zásadnou zmenou, ale zasadenie do modernej éry, spolu s čiernobielym formátom evokujúcim klasické komédie 30-40 rokov vytvára naozaj špecifickú príchuť. Neobvyklý experiment, ktorý sa pretavil v neočakávanú výhru. (28.10.2013)

Milé prekvapenie. Na fantastickú Branaghovu verziu sa to v žiadnej tvorivej zložke pochopiteľne nechytá a aj tá štylizácia mnohokrát tragicky nefunguje, ale základ v podobe predlohy z ktorej to vychádza väčšinu negatív spoľahlivo prebíja. Ten príbeh aj postavy mám proste rád a je evidentné, že Whedon sa snažil a dal do filmu srdiečko. Síce opäť nezakryl, že je viac fanboy ako skutočne kvalitný tvorca ale dokáže dojať aj vyčarovať úsmev na tvári. A o to ide pri romantických komédiách v prvom rade. 8/10 (21.12.2015)

Víc dramedy než originál, do screwballu to má žel trochu dál, než by se slušelo (ale moje nejoblíbenější verze od Branagha je ryzí), v některých okamžicích až tragédie. Černobílá filmu sluší, herci se snaží, ale bohužel určité nedostatky občas cáknou divákovi do tváře a natečou mu do uší. Například občasná ztráta rytmu dialogů, to je pro mě hodně nepříjemná záležitost a musím říci, že se to Jossovi občas v této adaptaci daří, a to mu odpustit nedokážu. Každopádně srdcovka pro fanouška jako jsem já. Váhání mezi 3/4, a to těžké. (06.11.2013)

Určitě je lepší, když herci z oblíbených amerických seriálů hrají ve volném čase Shakespeara, než aby topili koťata nebo trhali beruškám křidýlka. Je to ohleduplnější, protože Shakespeare je mrtvý a žádné týrání ho už nebolí. Jeho fanouškům ale můžou z tohoto počinu trnout zuby._____ Udělat z komedie drama je škoda, protože Shakespearovy dialogy jsou v původní hře vtipné. Jenomže to by je museli Whedonovi herci umět zahrát. Což neumí. Takže si říkám, že přeměna kompediálního žánru na dramatický je spíš důsledkem nedostatku talentu než novátorského tvůrčího přístupu. Shakespeare není půlhodinový seriál plný různých efektů, které špatné hraní dokážou ukrýt. A je jedno, že Whedon chudáka starého Wildu nesmyslně přenesl do současnosti. Kromě toho, že tak ušetřil na výpravě, tím ničeho jiného nedosáhl, protože jesli mu šlo o civilní podání, tak to byla hloupost už od prvního nápadu. Much Ado About Nothing je hra plná vášně, žáru, zklamání, krutých obviňování a vtipu. Ti, kdo ji hrají, by měli umět takové emoce vyjádřit. Místo toho tu máme letně oblečené pohledné lidi, kteří poletují obyvákem a zahradou, přičemž se častují renesančními dialogy, které stěží dokážou vyslovit, takže je říkají tak unyle, jakoby četli telefonní seznam. Skoro jsem z nich cítila, jak už by to rádi měli za sebou, protože energie do toho nedali ani kapku. Z vynikající hry se stala jen kuriozita pro skalní fandy Whedonových seriálů - mezi které se nepočítam, přestože jsem si zamilovala Angela. ______ Branaghova verze Much Ado About Nohing, kterou tady někteří připomínají, je dobrá, ale kdo chce vidět skvělé provedení téhle hry, navíc v tomto případě funkčně přenesené do (skoro) současnosti, má možnost zkusit tuhle nepřekonatelnou verzi . /20. 1. 14./ (20.01.2014)

„Mnoho kriku pre nič” , je ináč komediálna hra od autora "Williama Shakespeara" , ktorú si Joss Whedon spracoval na čiernobiely materiál, pričom najprv som sa musel pekne zorientovať, čo sa týka množstva týchto, naozaj pestrofarebných postáv, trebárs "Donovia" Pedro a John, ďalej lepšie som si určite (za)pamätal « ústredný pár » Beatrice s Benedickom, čiže oveľa vhodnejšie dve béčka, než povedzme, Leonato, guvernér Messiny alebo ešte Dogberry, strážnik nočnej hliadky, že Claudio, gróf z Florencie a Héró, je ďalší párik, na ktorý sa usporadúvajú samé intrigy, t. j. od tohoto zlomového momentu, spočívajúceho v nepodarenom, svadobnom obrade, to začalo byť o moc zaujímavejšie, pretože dovtedy som bol iba zmätený, ale potom už ani nie, kedy som sa čoraz viac dostával do potrebnej, duševnej rovnováhy, čakajúc, ako sa to vlastne celé nakoniec skončí, čo už asi ani nikoho neprekvapí, že šťastlivo... ? / Lámal som si hlavu, odkiaľ mi je vskutku známy Borachio... ? Keď následne poviem Lucius, syn Lucilly a synovec Commodusa, tak už vari je to všetkým úplne jasné, pretože ostatný herecký ansámbel, mi bol väčšinu času neznámy, aj keď som ich možno kdesi zazrel... ? Vidieť sa to síce celkom oplatí, no súčasne pre shakespearovských fanúšikov - asi automatika, a pre tých druhých - len akási (ne)povinná nutnosť ?! (09.10.2020)