Phenomena

Hororový úvod, jak má být. Žádné zbytečné rekvizity, jen poctivý flák učebnicových hororových postupů - Mařce ujede kdesi ve Švýcarských horách bus. Huláká a mává jako o život, ale bus si jede umanutě dál a Mařce nezbývá, než se porozhlédnout po okolí. Přichází k domu, jako správný buran se vetře dovnitř a dožaduje se pomoci. Divák mezitím sleduje záběry na řetězy, jež se nějaká bestie snaží vyrvat ze zdi, aby mohla Mařku patřičně uvítat. Brzy se Mařčin krk seznámí se zmíněnými řetězy důvěrněji, než by chtěl, a tak Mařka po chvilkovém zaváhání záporáka uhání od domu pryč, nakonec je ale ve skalnatém koridoru dostihnuta, ocejchována nůžkami a její hlava se vydává na plavbu divokou horskou říčkou. Výborné, prosté, působivé. Pak bohužel začne příběhová část, která je dost rozpačitá. Hraje v ní roli náměsíčnost a schopnost komunikace s hmyzem, přičemž to první je přítomno čistě pro efekt a to druhé působí v některých scénách nechtěně směšně. Hromadí se zde docela dost klišé a je jedině dobře, že se nakonec prokáže určité klamání tělem. Naprosto neuvěřitelným krokem bylo začlenění několika metalových skladeb do soundtracku. Sprostě a drasticky likvidují veškerou atmosféru a když začala v jinak skvělé závěrečné dvacetiminutovce hulákat jakási heavymetalová příšernost, měl jsem sto chutí pány tvůrce dekapitovat. Jinak je závěr famózní, od nervózního pobytu u paní Brücknerové, přes hezkou dávičku/zvracečku, lov na telefon, koupačku v mrtvolách (velmi chutná scéna), seznamovačku se synkem až po soukromá jatka. A ta opice byla sympaťačka, že jo. 7/10 (12.07.2008)

Dokážete-li překousnout, že hlavní hrdinka dokáže komunikovat s hmyzem a s jeho pomocí pátrá po nebezpečném zabijákovi, splňujete hlavní předpoklad pro to, abyste se vám tento film líbil. Druhá podmínka je veliká tolerance vůči slabým hercům (Jennifer a profesor OK, všichni ostatní KO). Občas mají ty průpovídky, co ti slabí herci musejí pronášet, až parodické rozměry. Atmosféra je obecně slušná, Alpy dělají svoje, ale je velká škoda, že zhruba polovina potenciálně strašidelných scén byla totálně zničena pro horor otřesnou hudbou, jejíž výběr naprosto nechápu. Rozpačitý dojem z filmu trochu zachraňuje závěrečných třicet minut, kdy se to konečně trochu rozjede. Je to jeden z filmů, jehož remake by, myslím, nebyl na škodu. Horror movie of the year (27.05.2008)

Tak se nám šimpanz s břitvou ocitl v červených číslech... Některé tyhle evropské žánrovky z 80. let vyvolávají u mě rozpolcené pocity. Chvílemi jsem měl pocit, jako kdybych se díval na opravdu špičkový film svého žánru, který má v sobě velmi silné kvality, a který mě hodně pohltil, abych záhy v další scéně pro změnu nabyl dojmu jedné obrovské šílenosti, při němž málem zůstane až člověku rozum stát. Jedno z témat tohoto mysteriózního hororu, vyšetřování okolností vraždy pomocí hmyzu, nabídlo nejedno zajímavé vyústění, osobně jsem hltal zejména všechny scény s vědeckým doktorem v podání Donalda Pleasence. Úchylka hlavní hrdinky v šílené lásce ke hmyzu šla už trochu na hranu menšího bizáru, ale v rámci žánru jsem to bral v pohodě, zvláště když se Argentovi povedlo vybudovat v mnoha místech strašidelnou atmosféru i pouze s náznaky. Naprosto mi nesedla k filmu metalová hudba (narozdíl od pěkných mystických motivů během „hmyzích“ scén), byť snést se relativně dala. Nicméně to, co se rozpoutá zejména k závěru, shodilo všechny dosavadní kvality filmu takříkajíc do háje, protože celý film k závěru pak spadne do hodně stupidního akčního hororu. Nebudu jmenovat všechny ty prvky, zvraty a postavy, abych zbytečně nespoileroval, ale... ten šimpanz v akci s břitvou, to je prostě TOP WTF moment, na jaké se nezapomíná!! :o) To se už člověk většinou musí smát. Jako jo, kdybych byl alespoň trochu milovníkem hororů (zatím jsem spíše jen příležitostným zvědavým divákem), asi mi tady u Argenta vyklíčí velmi osobité guilty pleasure. Protože Pnehomena jako film dokáže být místy fakt hodně pozoruhodným a místy se pak promění v jednu šílenou nechtěnou srandu, takže na své si postupně mohou přijít vyznavači filmařských kvalit, stejně jako milovníci různých podivností a bizardních libůstek. Dohromady vznikla menší slátanina, na kterou (nejen díky šipmanzovi s břitvou :)) budu ještě dlouho vzpomínat, ale dát jí víc než silné 3 hvězdičky asi nedokážu. [65%] (01.06.2021)

OK, tak... Tohle bylo překvapivě boží! Bohužel, ne zcela ve všem, neboť celek dolů sráží hlavní náctiletá herečka, která prostě hrát neumí, střídá dva výrazy ve tváři a to je tak vše, co tu předvede. Ale krom toho? Námět je hrozně béčková horrorová detektivka, s velkým nádechem mysteriozní entomologie. Že to zní jako děsná pitomina? No, taky je, ale velmi zábavná, stejně jako brilantní použití hudby, které kombinuje osmdesátkové syntezátory s operním sborem a když jde do tuhého a neumětelská herečka cosi provádí na plátně , neváhá tvůrčí tým nasadit pecky od Iron Maiden a nějaký, pro mě neidentifikovatelný punk, což je vše velmi svěží a zábavné. A ano, ostatní řemeslo je tu taky super, režie, kamera, blááh, bláá bláááh, jenže nikdo, krom vrchního hudby-tele, nemá v titulkách jako jméno napsanou takovou krásnou zhovadilost, jako Goblin! (01.10.2016)

Úvodné minúty nepripomínajú Argenta, ale skôr takého D´Amata. To pravé ´´argentovské´´, tá jeho pravá atmosféra, ktorú dokáže navodiť vo svojich snímkach - hlavne v tých z prelomu 70. a 80. rokov - príde až postupne. Prikráda sa pomaly, z minúty na minútu. A je hustá a temná. A aj tie rockové vypalovačky v tom pôsobia štýlovo. Argentov dokonalý opus. (20.03.2011)