Hon na lišku

Ponuře působící film, kde jsou dva dobráci ničeni zakomplexovaným boháčem, který se je paradoxně snaží podporovat. Já bych na tom ranči žít nemohl. Majetnický, po pozornosti a uznání toužící Steve Carell by mi naháněl husí kůži. Ta jeho postava je fakt odpuzující, ale chvílemi až komická. Když tam komicky zápasí, nebo uděluje debilní rady před maminkou. Nejvíc se mi líbil Mark Ruffalo. Nejen protože hrál nejsympatičtější postavu, ale bez falešného rypáku, či vycpané držky vypadal nejpřirozeněji. Fakt mě to bavilo a od chvíle co Dave přijel na ranč jsem se cítil fakt nepříjemně. To napětí ve vzduchu bylo znázorněno výborně. (25.03.2015)

Ani si nepamätám, kedy som naposledy videl kvalitatívne podobnú velesračku. Tu ani nemá význam rozoberať pointu a obsahovú stránku filmu, jednoducho ide o hlúpy film, pre magorov s magormi v hlavnej úlohe a totálne zle a nudne natočený, kde sa už ani nedá hovoriť o sterilite, tu už ide o brutálnu kastráciu až po prostatu. Kto film videl určite mu je jasné o čom hovorím. Už samotné jadro charakteru hlavných postáv (až na jednu) je otrasné a totálne nesympatické, hraničiace s tuposťou, namyslenosťou a ďalšou charakterovou hnusobou, ktorá vám len napadne. Nosatý šašek je prototyp vymletého amerického tupoidného namysleného, smiešno-absurdne patriotického trotla, čo si myslí, že môže všetko a čuduj sa svete aj môže, dokonca aj kaučovať i keď o tom prd vie. Olympionik je zase polodementná opica, čo si za celý čas zahuhňá popod nos tak možno 10 ťažko artikulovaných kakofonických slov, pripomínajúcich orangutana pred výstrekom. Čo sa týka Tatumovho hereckého kumštu, tak žiadna sláva, otrčiť spodnú gambu a chodiť akoby mal človek medzi nohami 20 kg kozích bobkov naozaj zvládne hocikto. Má vlastne význam baviť sa o dráme, keď ústredné postavy evidentne nie sú duševne v poriadku, tým pádom je všetko jasné, nie? Ale budiž...Vzťahové ťahanice a problémy medzi bratmi zvlášť ako aj s patriotickým šašom a jeho matkou vyznievajú do stratena a úplnej banality, nič zaujímavé a nič čo by sa nedalo čakať. Rivalita medzi bratmi, ako aj problematický vzťah medzi synom a matkou je normálna a všedná vec, hlavne u takých sebestredných, bohatých a poškodených trotlov. Takže čo sa týka drámy - nula bodov, pocitovo na bode mrazu. Áno, kamera je fajn, ale čo z toho, keď všetko ostatné diváka odpudzuje? Ono by sa to možno aj dalo ohodnotiť do podpriemeru, ale to by musel byť film myslený len ako akási filmová paródia, alebo ako nejaká experimentálna, odpudivá satira a nie ako vážne filmové dielo. A hlavne muselo by to byť natočené úplne inak a nie so zámerom diváka k smrti unudiť, bez tempa, bez energie, bez života a s kadenciou 5 slov za pol dňa. O tej kakačke, čo vychádza Carellovi z úst radšej ani nehovorím, ešte teraz mi je z toho trápne. Dokonca to má aj nominácie, pánečku... svet sa zbláznil...odveďte niekto tých starých páprdov na záchytku a dajte riadny klystír, tento hnus predsa nemôže nikto pri zmysloch na nič nominovať, ani na Zlatú malinu nie. Možno tak za masky, ale aj to je diskutabilné. Nepoznám iného režiséra ako B. Miller, ktorý by mal medzi filmami tak brutálny kvalitatívny skok, Moneyball je v porovnaní s týmto hnusom super snímok z inej galaxie. Ak toto myslel vážne tak to je fakt na tabletky. Takže, film odporúčam hlavne ľudom s IQ pod 80 a takým, čo sa vyžívajú v pachoch spoteného podpazušia a vôni upotených zadkov. Ostatní choďte radšej do cukrárne na zákusok alebo si pozrite Sandokana. Nerád dávam odpad, takže 10 percent z milosti, za kameru a v porovnaním s ostatným nenormálnym za normálne masky. 10/100 (04.02.2015)

Těžké, šedé, bez velkých slov, zato se silnými (i když často schválně potlačenými) emocemi. Zatímco skutečný případ zahaluje rouška tajemství a nejasností, film dle mého poměrně jasně profiluje celý problém a dokáže logicky vystavět jednotlivé body marnosti až k bolestivé katarzi. Silný základ má navíc tu neuvěřitelnou výhodu, že se režisér Bennett Miller pro filmy podle skutečných událostí narodil, přičemž umí dokonale pracovat s herci. Po celou dobu nevidí člověk Tatuma, Carrella ani Ruffala, ale jejich postavy. To je v podobném příběhu to největší vítězství. Silných 90%. (10.01.2015)

Taková trochu vykrádačka Warriora, kde se ale absolutně vůbec nehraje na "fighty", ale na psychologii postav, která je excelentní ... Hlavně záporák mi byl svým přístupem k lidem a k životu tak nějak "blízko", stejně jako jeho původní zmanipulovaná "loutka", která ač postrádající výraznější intelekt, se dokázala proti němu zabejčit takovým způsobem, že s ním absolutně nikdo nepohnul ... Jako když se vosel zasekne uprostřed úzké cesty s nákladem na hřbetě a zastaví provoz a nic a nikdo ve vesmíru s ním prostě nepohne ... :)) Charakterní brácha borec, a jak to v životě bývá, ti nejhodnější a nejcharakternější lidi na ty druhý (šmejdy a tupce) nejvíc doplácí ... Uvěřitelný, jasný, dobře natočený ... ale mnoho diváků může nudit... (08.01.2015)

No, tak dobře, zájem o osobu Marka Schultze se ve vyhledávačích tak o necelé procento zvýší, víc toho však tvůrci tohohle příběhu čekat nemůžou. Divácky nesmírně málo vstřícný snímek, a ač jsem rád, že jsem ho před předáváním Zlatých glóbů stihnul, teď si jen říkám, že Bennett Miller to sice umí bezvadně s herci, ale jinak napotřetí vlastně „zklamal“. Nalijme si čistého vína – Capote, Moneyball i Millerův nejnovější kus patří přesně mezi ty filmy, na kterých recenzenti nešetří superlativy, ale i přes nespornou kvalitu jde o prchavé filmové události, které jsou jimi jen do té doby, než se rozdají nejrůznější filmové ceny daného období. Pak se na ně zapomene a všichni ti obdivovatelé a „odborníci“ si podobné kousky do své soukromé filmové sbírky jednoduše nepořídí. Foxcatcher přesně vyplňuje šablonu „nezávislého filmu s oscarovými ambicemi“, dokáže přitom sdělit i pár cenných životních pravd, možná místy donutí k zamyšlení, ale jinak jeho sledování docela „bolí“. Vůbec nejde o to, že nejsem příznivcem sportu, u kterého se dva upocení chlapi chytají za cokoliv je napadne (i když samozřejmě o zápasení tu ani nejde), jde spíš o to, že u filmů nemívám problém s aktivní spoluprací, ale Tatum čumící do zdi a pojídající konzervy a po přestěhování Tatum čumící do zdi a mlčící s Carellem pro mě asi není to pravé ořechové. Ten tu představuje poměrně komplikovanou postavu (a v závěru výrazně překvapí), která pochází z movité rodiny, která kdysi zbohatla na výrobě střeliva. Často mlčí, je nevyzpytatelný, má problematický vztah s matkou. A díky maskérům hůře rozpoznatelný Steve Carell mu dodal výtečný akcent a dikci. Divák si však hůř získá sympatie ke každému, jenž je na plátně (loutka dřevo Channing Tatum i znovu skvělý Mark Ruffalo). Pokřivený minimalistický svět, který tentokrát není jako pro diváka pro mě. Za mě spíš bronzová medaile. (11.01.2015)