Captain America: Návrat prvního Avengera

Jestli má Marvel v něčem rezervy, tak to jsou většinou nijací záporáci (zejména Loki). Takže to je tím hlavním, co jsem tady ocenil - záporáky, respektive pocit HROZBY, který visel ve vzduchu. Jinak to byl do puntíku popkornový kinofilm, který ohromí už jen záběrem triků co jistě daly velkou práci vytvořit. Chris Evans je ve své roli jistější, Anthony Mackie je na sidekicka sympaťáka jako dělaný a Scarlett Johansson mi poprvé v životě přišla kurevsky sexy. Jednička byla oproti pokračování vyloženě malý film, tady to začíná tuhnout a sakra jo, líbí se a funguje. Pro mě na úrovni IRON MANů, tj. v čele dosavadních marvelovek. (27.04.2014)

Já se picnu. První marvelovka, u které jsem po všech těch předchozích průměrnostech rezignoval na návštěvu kina, a samozřejmě se z ní vyklube ta zdaleka nejlepší! Nejzajímavější scénář, nejsvižnější tempo a dialogy, nejlépe nadávkovaná a nejefektnější akce a Scarlett vystrčená dopředu byla sexy jako nikdy. Žádná postava neotravovala, ani na chvíli jsem se nenudil, dokonce i ten stupidní štít tvůrci těží, co to jde, takže jsem ho chtě nechtě vzal na milost. A TĚCH ZABITÝCH LIDÍ! Fakt našlapaná jízda. Už jsem si nemyslel, že to kdy řeknu, ale - klobouk dolů, Marvel Studios. Takhle by to mělo vypadat vždy. (01.08.2014)

Podobně jako byly Tři dny Kondora nebo Pohled společnosti Parallax reakcí na Watergate, lze druhého Kapitána Ameriku sledovat jako hollywoodskou interpretaci dění okolo WikiLeaks a NSA. Steve Rogers má s hrdiny filmů od Pollacka a Pakuly společné, že neví, co se kolem něj děje a komu může věřit, díky čemu mohou tvůrci dále rozvíjet „a fish out of water“ motiv, aniž by kopírovali Avengers (kde byla hlavním zdrojem Rogersovy zmatenosti nová doba). Kromě dovnitř nasměrované deziluze sedmdesátkových thrillerů, připomínaných ikonografií Washingtonu, obsazením Redforda nebo hudbou, v sobě ale nová marvelovka nese i kus studenoválečného konzervatismu filmů prosazujících namísto analýzy dat přímou fyzickou akci jako Rambo (zejména druhý a třetí díl) nebo Rocky (kterého připomíná minimálně nasnímání úvodního běhu). Opět, stejně jako v záměrně staromódní jedničce, tak na sebe tradicionalistický protagonista váže odkazy k filmům s odlišným hodnotovým podložím, než na jakém stojí dnešní společnost. Jen už ty hodnoty nejsou tak jednoznačné. Jednoznačná je teprve poslední třetina filmu. Znovunastolení klidu nemá s ohledem na hrdinovo uplatňování přímočaré vojenské logiky charakter diplomatického vyjednávání, ale masivní akce, která je tím méně přehledná, čím víc jdou postavy do sebe (syrové uliční přestřelky ve stylu Nelítostného souboje tak střídají souboje, v nichž je akce vytvářena výhradně střihem, hudbou a zvukem, nikoli samotným pohybem). Špionážní hrátky s paranoidním nádechem se po odhalení původce „nákazy“ - za uplatnění obdobně černobílého rámování, jaké dnes ruská média využívají k obhájení vpádu na Krym - mohou jevit jako přetvářka filmu, který navenek vyjadřuje znepokojení zcyničtělým systém, ale ve skutečnosti jeho ideologii obhajuje. Toto čtení je ale alespoň částečně zpochybněno závěrečným zavrhnutím některých starých struktur. Na stylistické rovině mne hladký (pravda, možná až příliš hladký) přechod od svižného politického thrilleru ke konzervativnímu superhrdinskému dobrodružství bavil a beru ho jako důkaz snahy nespoléhat jen na zaručenou teenagerskou cílovku a oslovovat také nové diváky. Nápaditěji než jiné komiksové adaptace film oslovuje také divačky. Identita ani jedné ze tří ženských postav není odvozená od postavy mužské (třebaže se k jedné romantické podzápletce schyluje, na její rozvíjení není čas), nedochází k sexualizaci ženského těla a všechny hrdinky jsou srovnatelně samostatné a odvážné jako hrdinové. V souhrnu si nemyslím, že by Zimní voják (který by ve filmu mimochodem ani nemusel být a na zápletce by se to moc neprojevilo) byl až takovou sázkou na jistotu, jakou by se mohl jevit a jakou by si mohl dovolit být. Doplněná a revidovaná verze komentáře zde. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Bluntman, kiddo, mcb, ScarPoul, Fancipal (02.04.2014)

Když se ve filmech s Jamesem Bondem vynoří padouchův podmořský palác, vesmírná stanice či chapadla tajné organizace, tetelím se blahem nad žánrovou stylizovaností. Když si ve špionážním filmu s výbornou akcí ze všeho nejvíc přeju, aby si hrdinové víc popovídali u kafe, asi nade mnou někde sklapla past žánrových očekávání. (13.04.2019)