Den nezávislosti: Nový útok

Příšerné pokračování. Dvakrát tolik, pokud má divák to "štěstí" a vidí ho pár hodin poté, co si dal z nostalgie jedničku. Generický "všeho víc" sequel, przněný nulovými vlastními nápady, nevyužitými postavami z minula a s kopou nových mladíčků, kteří jsou tak necharismatičtí a nudní, až to bolí (vůbec tohle nucené omlazování filmů je zlo, nechápu, že by studio zabilo táhnout to třicátníky). Nejhorší je každopádně to, že je druhý Den nezávislosti hrozná nuda. Akce zaměnitelná, efekty špičkové, ale to už dneska nepřekvapí. Když je největším překvapením filmu to, že se z jedné z původních postav (vzhledem k současné politicky korektní době) vyklubal gay, je prostě něco špatně. Jednoznačně to nejslabší, co v rámci destrukce Emmerich natočil. 30% (17.07.2016)

Emmerich remakuje sám sebe a stíhá přitom vykrádat asi deset dalších filmů, sypat cheesy hlášky, patetické projevy, a obrovskou monumentální akci, která jen tak mimochodem strká do kapsy všechny destrukční orgie z libovolného akčňáku posledních tří let (zásadní devíza!); prostě devadesátky jedna báseň. Ale! Kristova noho, fakt musela být první půlhodina s představováním nových postav tak zdlouhavá? A to jakože bezcitné zacházení s hrdiny z minula jakbysmet? V době, kdy studia povolují 140 minut kdečemu, jsou Emmerichovi dvě hodiny až příliš těsné a ukazuje se jeho slabina a tou je absence finesy ve zkratkách. Ale ta monumentální epika to ve finále vyhraje. Sice natěsno a dost jalově, ale Emmerichovi jsem už odpustil horší věci. PS: A když si na to chci o dva dny později vzpomenout, vylovím z paměti pouze high-five planety a nové meziplanetární lodě. (23.06.2016)

Jako filmový fanoušek všeobecný si rád vyhledávám komornější filmy z celého světa, ale nikdy se nezapomenu vracet ani k velkolepým americkým komerčním blockbusterům, takže Den Nezávislosti 2 byla logická volba k návštěva kina. Na americký blockbustery nemám příliš velké nároky, prostě sednout, vypustit páru a nechat se nějakou formou bavit, to je celý, seru na logiku, seru na herecký výkony, seru na scénář, takže si opravdu nemyslím, že jsem nějak náročný divák, přesto mě Den Nezávislosti spíše zklamal. Především první hodina a "čekání" na mimozemský útok se táhnul jak gumový hovno. V týhle hodině mě bylo za američany vysloveně trapně, protože to lezení do prdele čiňanům tady bylo neskutečně urputný a servilní. Pak už nás teda konečně napadnou mimozemšťani a modelové a manekýni v us uniformách nás zaplať panbůh zase začnou bránit, vloží se do toho i bejvalej americkej pezident, protože ten současnej stojí za hovno ve filmu je to teda prezidentka, aby byl film dostatečně politicky korektní. Jako humoru je tam poskromnu, takže jediný co fakt stojí za pochvalu jsou ty velkolepé scény "mimozemského přepadu" a pak ještě nějaký digitální záběry leteckých soubojů, ale upřimně, kdyby ty prachy dali amíci mě, udělali by líp. (23.07.2016)

Inu, musel jsem přehodnotit první díl, neboť po zhlédnutí tohoto mi došlo, že ač byl poněkud přiblbý (za všechny příklady alespoň to, že prezident USA zachraňuje svět - zkouším si v této pozici představit z těch nedávných Clintona i Bushe, součaného Obamu, či kandidáty Trumpa, Kerryho, Gora nebo daleko starší bývalé prezidenty Bushe st., Nixona, Reagana, apod. Sedělo by mi to jen na Eisenhowera.), měl v sobě dávku originality a snad i působivosti. Dvojka je o poznání slabší, avšak jako sci-fi jednohubka na večer to nebylo špatné. Místy sice nelogické, ale to se snese. Abych odlišil kvalitou prvního dílu od druhého, musím dát pouhou 1*, neboť film z roku 1996 u mě na 3* nemá a po zhlédnutí letošního pokračování jsem mu musel jednu hvězdičku přihodit. (08.10.2016)

Nejsem si úplně jist, co tamní divák očekával? Druhý díl Den nezávislosti zašel do absolutní lidské krajnosti, kterou bychom si jakožto diváci nedokázali ani představit. Tudíž se Roland Emmerich opět překonal a připravil si budoucnost s emzáky a se vším všudy kolem toho. Nejkřiklavější ze všeho je americký patriotismus, který vysloveně teče proudem snad z každé scény. Kdyby dodal, že film v jednu chvíli vysílá live TV Amerika do sto padesáti států světa, kdy na dvě hodiny zrušili všechny kanály a nechali by běžet jenom toto, nikdo by se mu nemohl divit. Na druhou stranu mě trošku mrzí, že si Roland neumí udělat legraci sám ze sebe a nedokázal z tohoto filmu udělat druhý díl Hvězdné pěchoty. Po straně scénáře v tom naděje rozhodně byla. Za to si ale připravil dokonalý digitální vizuál, který ho zachraňuje všude kde se dá a vlastně ho zachránil i po zbytek filmu. To jediné totiž zaručuje kvality tohoto filmu a vyvyšuje ho alespoň do standardní Emmerichoviny. Takže, co že jsme to vlastně vůbec chtěli? (10.05.2017)