Válečná generace

Ať si říká kdo chce co chce, já si z těch čtyř a půl hodin užil každou minutu i sekundu. Ač by se tak dle námětu mohlo zdát, minisérie se nevyžívá v sentimentalitě a patosu, ale skutečně prezentuje krutost války z německého pohledu, což, přehlcen americkou a sovětskou/ruskou produkcí, vždy velmi ocením. Zvlášť, když je to tak povedené jako Unsere Mütter, Unsere Väter... (27.05.2014)

Ve skutečnosti není zase takovou novinkou podobně postavený příběh z německé strany. Můžeme jmenovat klasika E. M. Remarquea a jeho Čas žít, čas umírat, či další podobně vynikající knihu od Dietera Nolla Dobrodružství Wernera Holta. A našly by se i další. Výše uvedené přece jen představují absolutní literární špičku, na kterou scénář Unsere Mütter, Unsere Väter nedosahuje. Na to je v něm místy až příliš prvoplánovosti, neuvěřitelných náhod, drobných, avšak nepřehlédnutelných chyb historického a technického charakteru. Ale přesto. I přesto jsem právě teď (a to právě znamená asi v půl čtvrté ráno) dokoukal po celovečerním zátahu poslední díl jedné z nejlepších a nejhodnotnějších televizních záležitostí poslední doby. Němci, musím jim to přiznat, zase zaváleli, po dílech jako Der Untergang, Baader Meinhof Komplex a dalších přišli opět s něčím ze špičky. Ano, výtky mám a s řadou toho, co napsal Zeck, souhlasím. Ale na druhou stranu jde o zachycení proměny člověka v šílené době a prakticky všichni z pěti hrdinů, vlastně paradoxně až na poručíka Wilhelma Wintera, spáchali něco, co se dá označit za sviňárnu. A zajímavý je, že většinou to postava spáchala ne v době bezbřehého nadšení, ale naopak deziluze. Z deziluze lidé dle mého konají jak to nejlepší, tak to nejhorší, záleží v tu chvíli jen na nich. Nejvíc patrné je to u Friedhelmovy postavy. Skvěle zahrané a přes zmíněné chyby tak působivě natočené, že mé počáteční rozpaky a představa, jak postupně začnu v komentáři vyjmenovávat, že tamhle nemůže bejt vrak T-34/85, že hodnosti SS se neoslovovaly "pane", ale pouze hodností a tak dále, nakonec naprosto ustoupily do pozadí. Scéna, kdy Viktor přijde po válce na úřad a najde tam pracovat bývalého nacistu pod vedením amerického důstojníka byla takovou třešničkou, velmi mi připomněla starý český vtip "to jste si spletla dobu babičko." - "Dobu možná, ale vás určitě ne." Jen jsem si nemohl nevšimnout, jak negativně z filmu vycházejí příslušníci Armije Krajowe. To bylo možná přece jen moc, a to nejsem zrovna fanoušek Poláků. Na druhou stranu nelze si zastírat, že válka není nikdy černobílá. Tak, že bychom konečně my taky něco...? (07.06.2014)

Hodnocení stále zvažuji, neb si s tímto dílem nějak nevím rady. Za jedno nemám ráda, když cítím, jak mě tvůrci táhnou, postrkují a podsouvají mi ty "správné myšlenky". Jsem dost stará na to, abych měla svoje vlastní. Za další nemohu přehlédnout či nevnímat, jakým způsobem jsou nám tu hlavní postavy prezentovány (všichni jsou takoví milí a hodní, přitom klidně kuchnou přímého nadřízeného, zastřelí kohokoli na raz, dva, tři). Nebudu se pouštět do žádné větší kritiky hloupých rozhodnutí zúčastněné pětice či do nebe volajících náhod (jak o sebe na frontě navzájem pořád zakopávají), protože to nemá smysl. K tomu, co oceňuji... moc pěkně natočené, herci to výrazně popotáhli, zejména mě zaujali bratři, jejich vývoj a proměna, plus hudební podmaz skvělý. Skutečnost, že je válka krutá pro všechny strany, smete vše, co jí stojí v cestě, vím už přece jen delší dobu, stejně tak jako fakt, že je to vždycky všechno jen a pouze o lidech, o jednotlivcích. P.S. Pod slůvkem sebereflexe si představuji něco jiného a zcela určitě to není z viníka oběť mrknutím oka. P.P.S. Volker Bruch se o tu třetí (a u mě ne příliš jistou) hvězdičku postaral. (18.11.2019)

Nemecká televízna produkcia (ZDF) na veľmi slušnej úrovni, rozprávajúca príbehy piatich mladých ľudí počas vojnových rokov. Strhujúce príbehy ľudí odchádzajúcich na front ako „víťazov blitzkriegu“ vracajúcich sa ako ľudské polotrosky poznačené krvou obetí vojny a zážitkami. Všetky hlavné postavy boli hercami veľmi dobre stvárnené. Zo všetkých najviac „vytŕčal“ herecký výkon mladého „haliera“ (Schiling) . Naviac filmové obrázky sprevádzal nádherný hudobný podmaz. A na margo historického pohľadu na dejinné udalosti, Ako „odchovancovi“ sovietskych Bondarčukovských filmov o Blokáde, Osvoboždenii, Sražális za rodinu, či dokonca nejakých poľských „Tankistov so psom“ dobre padlo videnie vojny aj „z druhej strany“. Veď na oboch stranách bojovali otcovia a synovia, ľudia a deti svojich rodičov. Bez ohľadu na to ako sa tá - ktorá strana pozerá na dejinné udalosti (oboch vojen dvadsiateho storočia), ako vníma „vyčíňanie vojny“ či vyčíňanie poľskej, ukrajinskej, (slovenskej) domobrany ... žiadna sebareflexia .... aj keď v podobe kultúrneho stvárnenia .... nezotrie spoluvinu a spoluzodpovednosť za to čo sa udialo. (15.10.2014)

Poutavé a vtahující. Příběhu však škodí množství "cliffhangerů" a jiného zneužívání nepravděpodobných náhod, takže divák časem hrdinům hrozící nebezpečí přestane brát vážně. A ani míra nenakaženosti hlavních postav nacismem nepůsobí věrohodně: že by Němka, která celé dospívání prožila v Hitlerově stínu, chodila bez mrknutí oka s Židem se mi jeví za vlasy přitažené. Takové skutečnosti žádají vysvětlení, jinak totiž působí jako pouhá úlitba (jistě správné) myšlence, že "nebyli všichni stejní". (18.06.2014)