Bůh žehnej Americe

Jsem vážně ráda, že podobný nápady nejsou jen výplodem mého chorého mozku. I já v období nespavosti a migrén velmi barvitě sním jako tuhle Frank o tom, jak tomu debilnímu spratkovi od sousedů rozstřílím glockem s 9mm lugerem jeho pojebaný hyperaktivní nožičky, které do té podlahy nade mnou od samého rozbřesku dupou asi tak stejně hlasitě jako při bombardování Drážďan. Zbylé náboje bych ráda věnovala hlavičkám jeho primitivních rodičů, kteří si při své idiocii neuvědomují, že tím, že si uměli zašukat bez antikoncepce ještě nemají právo dělat druhým lidem ze života peklo. Rozkošná, zábavná a svými myšlenkami bohužel pravdivá road komedie o tom, jak mnohdy rozumnému člověku nezbývá, než frustraci nad blbostí a degenerací civilizace pořešit tím nejpádnějším argumentem, tedy útočnou puškou AK-47. Škoda, že ONI jsou v přesile a stojí za nimi zákon. Tím pádem je to nápad s velmi jepičím životem. Každopádně se na to dívalo s velkým zadostiučiněním, nechyběl vtip a poučení na závěr..Tedy konstatování, že nám zřejmě nezbývá, než se naučit s touhle handicapovanou generací žít, protože málokdo z nás si může dovolit postavit opanceřovaný kryt vybavený zásobami na 70 let a prostě se bez těch zmrdů a současného společenského systému obejít. Nehledě na to, že s některými z Vás, moji milí, je to tu i v téhle posrané komerční prdeli pořád ještě život o něčem.. (01.07.2012)

Člověka úplně láká napsat nějaký vtipný komentář. (Pokud by se mu film líbil.) Mě bohužel vůbec nenadchl! Ty dvě sluncata, která jsem mu dal, jsou za celkový nápad, protože si to zaslouží. To je ale všechno.:-( Herci naprosto nesympatičtí, navíc jsem vůbec nevěřil, že by se tahle ústřední dvojice mohla kdy vytvořit, takže celý systém scén a situací z mého pohledu padá. Navíc bylo vykradeno několik dosti povedenějších snímků. Režie také dosti mizerná, scénář se potácel mezi genialitou a naprostou demencí. Za mě 45% (09.08.2013)

Co nebo kdo je Darko Intertaiment? CITÁT - Já nenávidím své sousedy............ Začátek je brutus. Brek, střelba, klapka a Bůh žehnej Americe. Zajímavé je číslování dveří, kde žije hlavní hrdina tohoto příběhu Frank (Joel Murray). Ty vlevo nesou označení 5773 a ty na napravo maj číslo 5773 1/2. Ty krávo, z televize i z toho rádia by jeblo i mě. Naštěstí se tomuto vyhýbám a televize u nás je puštěšná jen jako doplněk k DVD. Rádio, to už vůbec neposlouchám. Neustále tam cpou reklamy, kdo to má poslouchat v době, kdy existují MP3 přehravače. Jenže Frank je na tento druh médii zcela odkázán a tím začíná trpět komplexem nasranosti. CITÁT - Mám toho dost. Je to kruté. Chci aby to skončilo........... Ve filmu zazní spousta zajímavých názorů, ale jeden je opravdu k zamyšlení. CITÁT - Proč máme "civilizaci", když už se civilizovaně nechováme?............. Poslat ženě kytici je romantika. V Americe to může být i sexuální obtěžování. Vyloženě jsem se klepal na to, aby už konečně vytáhnul nějakou tu bouchačku a začal jednat. Prvních půl hodiny to bylo psycho a tak byl divák přímo nažhavenej na nějakou tu akci.Například scéna okolo 31 minuty je úžasná. A to nepíšu o hudbě. Na světě běhá tolik lidí, který by měli být potrestáni a Frank nemá moc času. Film obsahuje scénu "střílení v kině", tak na ně, na šmejdy. CITÁT - Díky, že jste během filmu nemluvila a vypnula jste si svůj mobil......... Tak jsem si říkal, že komentář ukončím předcházejícím citátem, ale ještě to nejde. Nevím čím to je, ale já se z Frankem celkem schoduju. Jeho názory jsou prostě boží. Málokdy fandím zápornému hlavnímu hrdinovi. Povedená je i debata na téma "Co dal Alice Cooper světu". Nebo dialog mezi Frankem a Roxy (Tara Lynne Barr). DIALOG: ROXY - To je lidí, co? FRANK - Jo. Chtěl bych mít AK-47............ Někde okolo 80 minuty zjistil Frank - bacha SPOILER, že má víc času, než si myslel. KONEC SPOILERU. Ovšem vrcholem filmu jsou scény z Amerikan Stars. CITÁT - Jmenuju se Frank, ale to není důležité........... Ve filmu mimo jiné zazní Alice Cooper a to hned třikrát. 1 - School's Out. 2 - I Never Cry. 3 - Hello Hooray. Konec mohl být trošku jinak zpracovaný. Pěkný příběh, povedená hudba a spousta dobrých názorů. (11.11.2012)

Já a můj přítel Postal Dude dobře víme, že není úsměvnějšího pohledu, než na rozmazlenou hvězdu zasrané reality show s dírou v hlavě. S nadšením kvitujeme, že v poněkud nerudném úředníku Frankovi nacházíme spřízněnou duši, protože americkému Světovému policajtovi zmutoval penis do nestvůrné, neustále se rozpínající anakundy a na léčbu bylo již včera pozdě. Sice jsou mi pouliční kazatelé a burzovní spekulanti vcelku u prdele, ale kdyby se Frankovi při jeho civilizační očistě a laškování s katastrofou mohl ještě připlést do cesty takový Sámer Pissa, Ray Oranguteng nebo ta tlustá paní, co mě dneska hrubě osočila, že trpím nedostatkem empatie, předl bych jako malé kotě. (19.06.2012)

Tak určitě není lehké natočit film o tom, že Amerika je v podstatě odjakživa jedná velká show a pokud člověk nechce žít v lese se zvířaty, tak se této nekonečné a zažrané show prostě nemůže vyhnout. Záleží, jak se s tím kdo vyrovná. Nejde o něco, s čím se nedá žít, ovšem když Ti show začne zasahovat do každodenního života, je to pro někoho to poslední, co může nastartovat nový smysl dalších dnů. Frank už nemůže dál, možná je jeho postoj sobecký, možná nedokonalý, protože, když budu citovat z knihy knih, "kdo je bez viny, ať první hodí kamenem". Žít v klidu a nevšímat si ostatních lidí je dnes v civilizovaném světě prakticky nemožné. Denně potkáváš na ulici lidi, které bys chtěl/a potrestat, jakýmkoliv způsobem. Ovšem právo na trest v podstatě nemá nikdo. To je ta hlavní nedokonalost "svobodné" společnosti. Nikdo mě nemůže zabít jen proto, že se mu nelíbí jak žiji. Právě proto, je nejspíš snímek stylizován do humorné formy s patřičnou formou nadsázky. Ideu bezduchého zabíjení naštěstí převyšuje výborná režie a také, pro mě naprosto skvělá, Tara Lynne Barr. Film Volný pád měl opodstatnění ve své době, tento film je na tom stejně. American dream, je prostě nelítostný odraz věcí budoucích, v naší stále postkomunistické společnosti, která je již prošpikována do morku kostí americkou show. Záleží jen na tom, jak se s tím my vyrovnáme. (11.09.2012)