Vinnetou

Nemůžu si pomoct, ale některý věci je lepší nepřetáčet. Rozhodně v případě, když je něco natočeno dobře. A rozhodně ne tak s nízkým rozpočtem, že snad nic nemělo menší. Bohužel pro mě úplné zklamání, čekal jsem něco lepšího, akorát jsem roztrpčen. Na třetí díl radši nebudu koukat, nebudu se zbytečně mučit. (15.01.2017)

Vinnetou se vrátil, ale faktem zůstává, že strunu nostalgie nerozechvěje. Co naplat. Nezbývá tedy než s trochou lítosti konstatovat, kdeže loňské sněhy jsou. Konzumní Vinnetou už na první pohled působí méně uhlazeným dojmem a snad divočeji, nicméně mám pocit, že Brice mu propůjčil mnohem noblesnější zjev a jemnější úsměv. Rovněž blonďák s modrýma očima, postrádá tah na branku ve srovnání s mužným Barkerem, přestože se snaží, seč mu síly stačí. Nelze tedy hovořit o tom, že by mě to nadchlo. Půvab romantických časů stříbrného plátna se tentokrát nekonal. Možná také proto, že dnes už to jenom je nostalgická vzpomínka, přikrášlena léty. Protože režisér Harald Reinl dal zjevně do příběhů větší srdce. Začnu tím, že filmové příběhy s Vinnetouem a Old Shatterhandem patří k nejkrásnějším zážitkům, neboť mimo jiné byla tam i fajn krajina. Připomínám alespoň známé skutečnosti. Hučící vodopády, blankytně modré nebe, azurová jezera. Navíc u toho příjemně utíkal čas. Příhodná hudba Marina Böttchera dokonale podkreslovala už tak báječnou atmosféru. Původní filmový Vinnetou měl ovšem ještě jednu nespornou výhodu, která se jmenovala Pierre Brice a Lex Barker. Odpočívej v pokoji ve věčných lovištích, Vinnetou. (14.01.2017)

No řeknu Vám upřímně, že jsem z toho měl větší strach. Nejsem zastánce (ba naopak jsem odpůrce) novodobých předělávek osvědčených titulů, ale tady se práce docela zadařila. Vinnetou je Vinnetou, legenda, symbol doby...ségra si vystřihovala a lepila jeho fotky do sešitu, já si hrál na Old Shatterhanda - není co dál řešit. Recyklování právě této ikonické postavy by se na první pohled mohlo zdát jako rouhání největšího kalibru, ale tvůrcům se podařilo něco, na čem si už mnoho před nimi vylámalo zuby. Příběh samotný je klasika, ale líbila se mi stylizace, totálně mne dostalo zobrazení následovníka Lexe Barkera (Vinnetou nic moc), kvitoval jsem poctění old-schoolových hrdinů Gojka Mitiče a spol. ......prostě jsem z toho necítil rok 2016, ale opravdu jsem si připadal jako za blahých let pána Briceho. Pro rudé gentlemany by šedesátky dobou hojnosti, to je věc o které se nedá polemizovat, ale za sebe říkám: "proč ne?" (09.02.2017)

Pojetím (nikoliv věrností!) určitě bližší Mayovým románům, než filmy předchozí, zároveň se blíží tak trochu i londonovkám. Navzdory špatným prognózám, oprávněným obavám a zdejším odsudkům to ale není úplně špatné! Syrovější a drsnější, ale přesto také idealistické, zase jinak. Vše mi tu připadá celkem přiměřené, lehká erotika, ne moc bitevních vřav. Oceňuji rovněž jemné náznaky spojitosti s Vinnetouem 60. let (hudební reminiscence, chorvatská krajina, někteří herci). A zároveň jde o pojetí zcela odlišné. Myslím si, že Američané by to tak dobře nedokázali natočit. Na rozdíl od Reinlovek mnohem méně akce, romantiky a humoru, silně narativní, takže mám pocit, že by se příběh dal až o 40-50% zkrátit. Zbytečnou chybou např. je, že tu Karel May (Old Shatterhand) vystupuje v prvním dílu jako pokřtěný volnomyšlenkář (ve třetím je najednou věřící křesťan) a Apači (a Vinnetou) jsou tu na rozdíl od knihy polyteisté. Po prvním dílu 4,5, líbilo se mi to - a to jsem velký ctitel Reinlových mayovek ze 60. let....Po druhém dílu hodnocení dolů, třetí díl má kvalitu prvního, ale je moc zdlouhavý. Mario Adorf v roli Santera st. vynikající. (29.12.2016)

Řekněme si to na rovinu, Brice ani Barker mnoho hereckého talentu neměli, vynahrazovali to (zaslouženě) vizáží a směšný, občas až nelogický odklon od knižních mayovek (která začíná naprosto odlišnou vizáží hlavních hrdinů, když už jsme u toho) a celkově filmařské lapsy mnozí odpouštějí proto, že je zachvátila nostalgie. Jenomže ta, pokud k ní není přizván rozum, je cestou do pekel. Skláním se před komentářem uživatele NinadeL a jiných, kteří se nebrání napsat to na rovinu, s hodnocením dvou zbývajících částí ale souhlasit nemohu. Začátek fakt šlape - herečtí představitelé jsou vybráni s citem (mým favoritem je vtipný, přesto ale respektovatelný Sam Hawkens), někdo jako Philipp Stölzl umí i v RTL z obrázků rozhodně vytřískat maximum, vyprávění až na čestné výjimky nejde proti duchu Mayových románů. Po prvním díle se naserete, když Mirka Spáčilová vytahuje nesmysly o socialismu (Mayovy knihy dost často sociální byly, nuzné poměry svého dospívání zmiňoval často, co by asi Mirka řekla na Supy Mexika, kde Vinnetou a Old Shatterhand zachraňují před arcilotry bratry Meltonovými skupinu polských dělníků, kteří jsou nuceni v otřesných podmínkách těžit měď). Dál vás naštve, když Ondřej Neff, údajně čtenář knih, píše něco v tom smyslu, jako že je film propagací současného multikulturalismu, jako kdyby zapomněl, že tento legendární příběh o respektu mezi národy je skoro sto padesát let starý. Nebo neví, že se Kara ben Nemsí bratříčkuje i s muslimy? No co už, mnohem horší je, že díl druhý je hodně hodně očesanou verzí košatého Pokladu ve Stříbrném jezeře (aspoň něco) a kromě potrhlého profesora (typická postava z mayovek) a lehce sadistického mexického bandity (jehož fascinace převtělováním je ovšem dost trapná), nemá moc co nabídnout. Příběhy postav pokračují kontinuálně přes tři Mayovy příběhy dál (což by nevadilo), horší je, že se odkloňují jak od příběhů knih (vztah Old Shatterhanda a Nšo-či), tak logiky (proboha, proč musel mít Santer otce Maria Adorfa, velkopodnikatelského petrolejáře?) Vyjmenovávat jednotlivé je zbytečné, co se týče záverečného filmu, je debilní skoro úplně všechno. Zajímavé je, že do toho šli tvůrci se sloganem "Každá generace má svého Vinnetoua" a snahou se odlišit, ale zároveň si nechtějí znepřátelit úplně všechny (lokace v Chorvatsku, přítomnost ikonických Böttcherových skladeb či účast Marie Versini a Gojko Mitiče). Nevím, zda je vlastně v době quality TV natočit mayovku vůbec možné, ale tvůrci v případě nového Vinnetoua došli ve spojení mezi klasickým a novým na půl cesty. Pokud bude po padesáti letech mayovka pro další generaci, já už u toho nebudu. No nic, je čas vrátit se ke knihám. A rozumné nostalgii taky, přece mě znáte! (30.01.2017)