Cesta času

Tak, za prvé je potrebné zdôrazniť, že tie zábery berú dych. Malickovo fotografické, skenovacie majstrovstvo má silný meditatívny rozmer, hoci ja v dokumentárnom filme (najmä ak tu máme prírodu a jej poklady) uprednostňujem skôr observačný náhľad, avšak doplnený informatívnymi komentármi. Zavedenie farebnej filtrácie, digitálnych efektov a čistý obraz aj v podmorskom svete či na sopečných eróziách, kde prúdia vodopády magmy s majestátnym pokojom, to ozaj o niečom vypovedá. Rozhodne by to bol na National Geographic prémiový materiál. Ak sa však v spiritualizme opustíte a informačná hodnota je vypustená v pár nešpecifikovateľných voľných prehovoroch, nemôžem inak. (16.12.2019)

Cesta času je jako velký audiovizuální Rorschachův test. Na toto projekční plátno si coby reakce na sledování filmu každý divák promítne to své - své postřehy, své názory, postoje, emoce a celkově rozličnou směs produktů mysli. Veškeré zpozorované, zachycené a případně i zformulované postřehy nevypovídají ani tak o Malickově filmu jako spíš o tom, kdo se dívá. Dalo by se totiž říci, že film sám o sobě příliš nic neříká, k ničemu neinklinuje, k ničemu nás nenabádá a nic okatě konkrétního nám nechce sdělit - pouze nám předestírá nekomentovaný náhled na vznik a vývoj naší Země a života na ní. Nejde o klasický přírodopisný dokument (přestože je natočen s maximální vědeckou přesností), ani o filmovou báseň (přestože nepostrádá poetickou formu), ani o žádnou ideologickou výpověď, a právě to může být jeho největší devizou. Dokument jednoduše zobrazuje prostý náhled na vývoj přírody na Zemi a diváka nechává, ať si o tom myslí, co chce, a ať si z toho pobere cokoli, co odpovídá jeho vlastnímu vnitřnímu nastavení. Je to jako sledování přírody samé – nemluví k nám naším vlastním jazykem, nikdo nám nic u toho neinterpretuje a jsme při tom odkázáni jen sami na sebe – na to, co se nám při pozorování přírodních procesů jeví a co se při tom z nás samých vyjevuje. Film nepokládá žádné otázky a nedává žádné odpovědi. Nebyl by to však Malick, aby nevytvářel prostor k tomu, kde si můžeme zvědomovat vlastní niterné otázky týkající se základních témat života a člověka na Zemi: Kde se tu vzal život? Co určuje jeho vývoj? Kde jsme se tu vzali my lidé? Kdo vůbec jsme? Jak se zde vyskytla inteligence a vědomí? Co to vůbec je inteligence a vědomí? Odkud to pochází a kam to všechno směřuje? Kdo a proč vlastně pokládá tyto otázky? A jaký je smysl toho všeho? ...Při sledování tohoto filmu můžeme brzy pocítit, že mlčící příroda je vůči našim otázkám dvojsečná. Pro toho, kdo zůstává při konfrontaci s náhledem na obrazy přírodních procesů u lidských slov a lidského myšlení, dostává se v konečném důsledku k rezignujícímu tichu a bezradné prázdnotě. A u toho, kdo umí alespoň trochu nahlížet napříč lidskými slovy a lidským myšlením vstříc jazyku přírody, může spatřit náznaky něčeho, co je taktéž jen o rezignujícím tichu a bezradné prázdnotě. To první však má vlastnosti bezvýznamnosti, to druhé má charakter zázraku... (15.11.2017)

Matko? Co jsme to viděli? Matko? Málo hudby. Prázdný vesmír. Proč tak málo dobré hudby, matko? Hudba povznáší duši. Slovo. Mnoho prázdných slov. Prázdný vesmír a prázdná slova. Proč tolik prázdných slov, matko? Zrození. Krása obrazů. Málo krásných obrazů. Proč tak málo krásných obrazů, matko? Nevyrovnanost částí je zhoubou pro celek. Kam kráčíme, matko? Cesta času? Brzké zapomnění. (05.09.2017)

"Všichni, kdo dosáhli opravdové znamenitosti v nějakém umění, mají jednu věc společnou; totiž mysl ochotnou naslouchat přírodě, být s přírodou zajedno po všechna roční období."~Terrence Malick, Správce Sanšo. Ja sa ale pýtam, kde je režisérove empatické cítenie k prírode, o ktorom hovorí? Veď rukopis človeka na jej zdraví a vitalite sa za posledných niekoľko dekád zmenil natoľko, že môže mať pre životaschopnosť našej planéty priam fatálne následky! Za predpokladu, že Malick je naozaj "ochotný naslouchat přírodě", prečo nás teda nevaruje pred dôsledkami ľudského konania, minimálne v takej forme, ako povedzme Ron Fricke v Barake, Odysei Zeme? Práve Frickeho Baraka má vierohodnú a presvedčivú výpovednú hodnotu o stave života na Zemi a od roku 1992 si ju Malick mohol pozrieť snáď tisíc krát. Sám za seba musím povedať, že som skutočne unavený z krásnych filmov a krásnych záberov a to nehovorím o tom, že scenár Voyage of Time: Life's Journey je na úrovni šikovnejšieho gymnazistu. Človek totižto rád klame seba samého a Malick dosiahol, citujem: "opravdové znamenitosti" vo filmovom umení - a to tým, že klame všetkých svojich divákov. Rozhodne medzi nich viac nepatrím. (20.06.2017)

Čo sa týka samostatných záberov, tie sú geniálne, ako klipy by som hodnotil za 5*. No lenže ide o samostaný dokument a problém nastáva pri tom, že to vôbec nedrží pokope. Na roztrieštenosť v poetickej mysli Terrenca Malicka som si zvykol a pri spirituálnych pochodoch mi úplne sedí, no nesedí mi to pri dokumente o zrode sveta ako ho poznáme. Prakticky som sa nič nového nedozvedel iba som sledoval geniálne zábery ktoré boli prerušované amatérskym videom z nejakých osláv zo sveta. A to som si najprv myslel, že to tam naschvál nasekal človek ktorý film hodil na net. Bohužiaľ som troška viac sklamaní ako som očakával. (21.08.2017)