Bohemian Rhapsody

Oslava legendy. Sluníčková, plná dechberoucí energie a hudebních highlightů. Některé pasáže jsou až zbytečně filmové, vyloženě málo improvizační a dost na efekt. V tomhle boduje spontánní A Star is Born více. Připomíná to rok 2013, kdy vedle sebe stály dva nejlepší snímky roku Gravity a Rush a každý z nich měl trochu jinou fanouškovskou základnu. Pořád ale platilo, že oba byly skvělé firmy, avšak zatímco Rush byl příběhem ze života, uchopitelný jakýmkoliv diváckým spektrem, Gravity už chtěla ambicióznějšího recipienta, který byl ochoten se do toho patřičně "položit" aby byl odměněn. To stejné se děje zde, navíc v žánrově velmi podobných filmech. Rhapsody je ten náročnější bratříček, A Star is Born je oproti tomu jemná americká lovestory, avšak dokáže lépe pracovat s emocemi. A narozdíl od Rhapsody si odnesete z kina trochu něco navíc, než jenom vycizelovanou hudební složku a zajímavé vyobrazení typicky vnitřně rozervaného umělce podivína. (18.11.2018)

Queen. Legenda, která hudebně nezestárla. Vynikající herci ve správných rolích a Rami Malek, který v obličeji není podobný Freddiemu, ale pohyby zvládl dokonale (zpět samozřejmě FM). Celé je to plné dramatických momentů, člověk se baví celou dobu, hraje mu do toho oblíbená hudba a finále je prostě působivé. Jaký s tím mám problém? Jen taková drobnost... tohle prostě překrucuje příběh Queenů a hlavně Freddiho do dost odlišné polohy a návaznosti a motivace postav je naprosto mimo realitu (zásadní body ve zkratce -> Freddie zjistil, že má AIDS více jak rok po koncertě Live AID, všichni členové skupiny měli sólo dráhu dřív než Freddie, první Freddieho zkušenost s muži je z jeho 14ti let, atd...). Rozumím, nemá to být dokument, v podstatě ani biografie, je to pocta skupině (kterou si sami vystavěli) a jejich frontman tu má pozici, která pro film dává smysl a diváky dožene k slzám, jen prostě to ke skutečnosti má daleko... Škoda, podle mě si postava člověka jako je Mercury zaslouží víc. (08.11.2018)

Před zhlédnutím bylo obtížné krotit očekávání, které díky drtivé vlně pozitivních ohlasů (nejen tady, ale i přímo v mém okolí) řádně nabobtnalo. Nečekal jsem však něco nutně fakticky naprosto přesného, ostatně se ani nepovažuju za znalce skupiny. Jednalo se mi vyloženě o zážitek. A ten je opravdu mimořádný. Film má především energii a emoce. A to i přesto, že je poměrně dlouhý a tempo (krom koncertů) nepatří k nejrychlejším. Pokud se zrovna řešily vztahy, samota a hledání se, šlo o kvalitní podívanou. Ale v pasážích, ve kterých se přešlo k samotným vystoupením, byl film naprostou peckou hudebního žánru a právě v těchto mezích jsem snímek vnímal a přistupoval k němu. A samozřejmě, když se ještě takhle vydaří casting a zejména Rami Malek předvede takový výkon, zážitek to posune ještě o trochu výš. Půl hvězdy strhávám za některé příliš chtěné dojemné scény (hlavně ty s rodinou), jinak bez dalších výtek (jen škoda, že na mou nejoblíbenější písničku došlo až při titulcích a už bez obrazu). Přiklepávám slabší plný počet. (16.06.2019)

Ale jo.. UŠLO. Bohemian Rhapsody je sice na první pohled prototyp filmu, který mě míjí obloukem na tisíc kilometrů ( Hudební, Životopisné Gay Drama) je trošku paradoxní od mého oblíbeného ( Horor, Akční, Thriller), ale kupodivu jsem film zhlédl živ a zdráv. Rami Malek na můj vkus až moc přehrává, ale vzhledově je s Freddiem velmi podobný a jako druhořadý herec neodvedl ostudnou práci. Příběhově sice nic moc zajímavého a jediný silný moment příjde až ve finálním vystoupení ve Wembley, který se definitivně vydařil. Vícekrát to určitě neuvidím, ale čekal jsem utrpení ve výsledku dostal vcelku koukatelný film. 60% (18.03.2019)

Nikdo na světě mě nemůže obvinit z toho, že nejsem fanoušek, protože v životě asi nebyla jiná kapela, která by mě tak strhla jako kdysi v jinošském věku Queen. Nic jiného jsem pár let neposlouchal, hltal písničky, texty, koncerty, četl biografie. Asi proto mi Bohemian Rhapsody přijde jako hodně hajdalácká rešerše z historie, kterou navíc mocně vykastrovali žijící členové kapely. Zůstal tedy jen chatrný příběh zlobivého dítěte a trojice jeho taťků, která se snaží nezvedenou ratolest chránit před zlem v podobě odporné verze Tom of Finland a jeho party teplých kámošů v kůži. Měl to být portrét hluboké samoty, je to jen povrchní a špatně motivovaná sbírka chatrně odvyprávěných historek. Celkem bych přežil, že vše temné (sexualitu, drogy) film odbývá až puritánskými náznaky, kdyby alespoň nabídl víc než sitcomové figury a hodně toporně aranžované scény (opravdu se někdo v roce 2018 spokojí s teatrálně svícenou a highlanderovským songem podbarvenou scénou z AIDS centra? zjevně jo...). Film drží nad vodou skvělý střih a také to, že má rytmus typický pro tenhle typ žánrovek. Na Live Aid je cítit, že to ještě Singera celkem bavilo. U některých scén jsem měl pocit, že režisér buď chrápe, nebo nedorazil. Paradoxem je, že právě pro všechny ty slepé skvrny vznikl dokonalý produkt. Lidem dává génia bez všeho, co na něm bylo outrageous a z Queen zachovává patetickou gloriolu stadionových bavičů. Jen ten Roger byl tak trochu zlobivý sukničkář. Ale však víte, jak to s takovými bývá... (09.11.2018)