Svatyně

La Chiesa obsahuje všechno, co mám na hororech rád – magii, démony (včetně jejich fyzických a ne digitálních masek), gotické kostely, postupné ovládání lidí zlem, satanské rituály, tajné a tajemné okultní nápisy a malby a svým způsobem to je přesně ten typ hororu, které mám nejradši. Jenže se mi zdá, že se scénárista a režisér drželi trochu při zdi, mohli občas trochu více přitlačit na pilu. Má to pár nudnějších míst, rozjede se to až ke konci. Místy je to trošku nesourodé a je to spíš několik scén slepených k sobě, než souvislý příběh. Parádní je úvodní scéna někdy z desátého století, podobné scény mě vždycky strašně baví. Prsty v tom má i Dario Argento (myslím, že je jeden ze scénáristů) a hraje tu i mladičká Asia Argento. 3,5* (18.10.2009)

Vysvětlit, proč je tohle jeden z mých nejoblíbenějších hororů, bude těžké. Soavi rozjede nějaký základní příběh a pak už jen kreslí za dokonalého soundtracku temnou atmosféru šířícího se zla, které pohlcuje a přetváří všechno živé a racionální kolem do morbidního šílenství. Už legendární titulní sekvence nelítostného středověkého masakru naznačí, že je Svatyně něco extra, ale rozhodně nás nepřipraví na to, co přijde. Takhle si nějak představuju zlo. Jestliže mě v předchozím počinu Soaviho zaujala magorská sekvence vrahovy inscenace na pódiu jeviště, tak tenhle film má spousta takových originálních scén. Nemá cenu to nějak popisovat, prostě jsem se v 25 letech po premiéře téhle pecky bál jít v noci ve svém prázdném bytě na záchod. (01.08.2007)

Italská země má hororový žánr v krvi. Její tvůrce a jejich díla považuji za mistrovská a patřící mezi nedílnou součást filmového žánru. Tomuto snímku vévodí naprosto fenomenální "chrámová", ponurá hudba, nyní po čase, mě již dobře známého seskupení Goblin a génia jménem Phillip Glass. Jedná se o mé první setkání s ním a soundtrack celého filmu se stal jedním z mých nejoblíbenějších filmových (nejen hororových) melodií vůbec. Dále si mě Svatyně podmanila autentickou děsivou atmosférou a gotickou katedrálou, která byla postavena na samotných základech zla. Pokaždé, když nějaké takové "stavení" vidím či navštívím, vzpomenu si na Svatyni. Co se pod ní skrývá, kdy byla postavena a co bylo před ní...? První setkání s Asiou Argento a Tomasem Aranou, který je zde dokonale fascinující a démonický. Už navždy si ho budu pamatovat v této roli. Čarodějnictví, vyvraždění vesnice, velký kříž padající kamsi do hlubin a temná, vysoká katedrála. Chtěli byste v něčem takovém bydlet? Tak jako Lotte? Já nejspíš ne, určitě ne po tomto filmu. Pro mě nejlepší italský horor, jaký jsem dosud zhlédla a myslím, že ať se mi dostanou do rukou jakékoliv filmové klenoty z této země, tento pro mě zůstane stále tím nejlepším na špičce. Nezapomenutelné scény: chlapík s vrtačkou, žena drásající si obličej, pár ve zvonici, závěr. A spousta dalších. Když jsem prvně Svatyni "navštívila", byla jsem ještě v letech školních a po zhlédnutí se mi zrovna lehce neusínalo. Neustále mi bude znít v hlavě jedna věta. "Gotické katedrály jsou součástí vesmírného impresa, který neznáme, ani nepoznáme." (01.01.2006)

Je až neskutočné, čo sa do filmu podarilo pretlačiť. Tajomstvá starých katedrál, mystiku, gotickú atmosféru, snovosť, ale aj neskutočné, stále geniálne masky, FX a gore. Prostredie a spracovanie berie dych. Hudba to všetko len podtrhuje. Wau, kde sa takéto veľké, ambiciózne talianske horory podeli? Masterpiece. (25.03.2021)

Dário Argento presents velkou nudu!!! Jak si mohl mistr Argeneto vzít pod svou záštitu takový paskvil, vážně nechápu. Dokonce filmu dodal i své oblíbené rekvizity v podobě hudby od Goblinů(tentokrát se nedají poslouchat ani oni), své dcery Asii a dokonce spolupracoval na scénáři. Jenže film je od začátku až do konce špatný, nudný a působí neskutečně lacině(dobře no až na tu gotickou katedrálu) a odfláknutě. Proč proboha režisér točí film okolo 2 hlavních aktérů a pak to s nimi tak nekutečně zazdí a začne se věnovat úplně nečemu jinému?? U takovýchto horrorů je důležitá aspoň atmosféra, ani ta se bohužel nepodařila vybudovat. S popisem už raději končím, protože je to jen plýtvání slovy. Absolutně nechápu, jak pak Soavi dokázal natočit výborné Dellamorte Dellamore. (07.10.2009)