Svatyně

je málo hororov pri ktorých máte skutočný strach. k tým málo vyvoleným dielam patria hlavne talianske gore krváky. svatyňa neovplýva nejako zvlášť prepracovaným scenárom, ale svojou atmosférou vás totálne dostane. skutočne ide o mrazivý zážitok. tento film nedokážem sledovať sám a už vôbec nie v noci! tu je komentar ktory som pisal pre zine hyberned childrens dreams: V minulých číslach som písal o hororoch, ktoré útočia skôr na vašu bránicu, než nervovú sústavu a zákutia v mozgu, ktoré majú vo vás vyvolať strach a pocit úzkosti. Tak som sa teda rozhodol, že vám tentokrát odporučím jedno z vrcholných (aspoň podľa mňa) diel hororového subžánru gore, aké kedy vzniklo a to krásny romantický filmík SVÄTYŇA. Na začiatku sa ocitám v nejakom13. či 14. storočí, keď sa o poriadok v krajine starali rytieri križiackeho rádu a že sa oň starali riadne. Po stretnutí so skupinkou ľudí, ktorí boli údajne posadnutí, pre istotu vypálili a vyvraždili (za doprovodu celkom sugestívnej psychodelickej hudby) ich celú dedinu no a mŕtve pozostatky nahádzali do hromadného hrobu a aby sa na všetko zabudlo, tak sa na tom mieste rozhodli postaviť kostol. Dejom sa presunieme do prítomnosti a tu sa končí všetka sranda (ako i nejaký náznak scénara). Od tejto chvíle sa film zameriava na viacero postav ako mladú reštaurátorku, jej mladého pomocníka, černošského kňaza, ktorý má problémy s latinčinou, či už na mladú dcéru kostolníka, ktorí majú jednu vec spoločnú, a to starý gotický kostol, ktorý sa začína prebúdzať k životu vďaka mŕtvym dušiam odpočívajúcim pod ním. Tak toto je stručný dej-nedej pravdepodobne jediného filmu, u ktorého (keď som úplne sám, je noc, búrka a nefunguje elektrina) mám dokonca nepríjemný pocit nervozity. prečo dej-nedej? Lebo v tomto talianskom gore skvoste sa nedeje nič, čo by pripomínalo nejakú výraznejšiu dejovú linku. Väčšinou tu ide o neuveriteľné psycho pasáže, akoby z nejakej nočnej mory, ktorá vás núti zobudiť sa. A to je práve dôvod, prečo tento film milujem, je to tá jeho nepríjemná snovosť a zvrátenosť, z ktorej vam na tele naskakuje husia koža. Výrazný podiel má na tom Soaviho réžia, ktorá správne dávkuje napätie a ako také pokojné pasáže, za výdatnej pomoci kamery, ktorá skvele zachycuje majestátnosť a záludnosť hlavnej postavy filmu - svätyne. Do povedomia sa vám iste zaryjú kakofonické tóny tak typické pre talianske horory (žiaľ mne sa hudba v talianskych hororoch začína zlievať do jedného celku, tak neviem, či by som ju dokázal počúvať i samostatne, ale do filmu sa hodí). Herci tu nie sú príliš výrazní a zaujímaví, lebo skôr, než si na niekoho zvyknete a než sa vám dokáže vryť do pamäti, tak zmizne zo scény (snáď až na mladú Asiu Argento, dcéru slávneho Daria). Hlavnú úlohu v tomto filme hrá atmosféra, ktorá je skutočne geniálna. A hlavne vďaka nej povžzujem svätyňu za jeden z naj hororov, aké som kedy videl a jeden z vrcholov talianskej gore tvorby. (23.03.2004)

Už samotné spojení Soavi-Argento vzbuzovalo u fanoušků obrovské očekávání, protože oba pánové jsou dodnes v Itálii velice oblíbení. Do jaké míry se jim to však povedlo, když se jejich dílo setkalo s opravdu rozporuplnými pocity u diváků? Nelze popřít kvalitu tohoto filmu, jenže v některých pasážích to až nepěkně skřípalo. Mohl za to lehce nevyvážený scénář, nebo oba pánové špatně spolupracovali? Každopádně za sebe můžu říct, že já jsem byl ve finále celkem spokojený o čemž bude svědčit i mé nadprůměrné hodnocení. Přestože mám k tomuto snímku celou řadu výhrad, jako celek to u mě „obstálo“. Především samotný začátek nabízí „úchvatnou“ podívanou na vyvraždění vesničanů a jejich hromadný pohřeb. V těchto chvílích hráli prim pěkné kostýmy rytířů a „lehce gumové“ efekty. Co na tom, že hlava vypadala uměle a meče se při ponoření do těla zasouvali dovnitř. Nekompromisní vyvraždění žen a dětí navodilo opravdu hustou atmosféru, která měla i nadále gradovat ve velkém stylu, jenže….Poté nastal jakýsi chvilkový zlom, kdy jsem se začal nehorázně nudit. Bohužel ani teď si nelze nevšimnout, že tvůrci kladli důraz především na jednotlivé scény, než na film jako celek. Přesto všechno co jsem chválil, ale i kritizoval, dám tomuto snímku nadprůměrné hodnocení. Nejvíce mě okouzlil začátek a prostředek filmu. Dále pak musím pochválit hudební vložku, která byla tím nejlepším, co si z tohoto filmu odnáším společně s vyvražděním vesničanů. Skloubení Philipa Glasse a Goblinů je prosto dokonalé. Souhlasím s názorem mnoha lidí, že Soavi skutečně závěry točit neumí! La Chiesa je totiž především filmem silných momentů, na které člověk jen tak nezapomene, kdežto jen málo kdo si bude pamatovat, jakže ten film vlastně skončil.7/10 (05.09.2011)

Pri Soavim je to zložité. Respektíve sám si to robím zložitým kvôli kontextu, v ktorom ho vnímam. Filmy Cemetery Man a Deliria (podľa mňa jeho najlpšie) ho stavajú do pozície atypického hororového revizionistu. Filmy ako Svätyňa (alebo neskoršia Sekta) ho naopak ukazujú ako režiséra, ktorý vie skrátka poctivo napĺňať žáner a divácke očakávania. Svätyňa reprezentuje to lepšie z talianskeho horroru konca 80-tych rokov, je vťahujúca a veľmi atmosférická, Soaviho v prvom rade stále neopúšťa schopnosť budovať veľmi zapamätateľné obrazy a podmazávať snímku výborne padnúcim soundtrackom, ale naďalej budem stáť za jeho viac pravidlám sa vymykajúcimi filmami. Overall, vo Svätyni sa oplatí počkať na jedno z naj kinematografických vyobrazení satana. (31.10.2022)

Nadšení se u mne nekoná, La Chiesa mi přišla spíše (mírně nad)/průměrná. Oceňuju několik atmosférických scén (bohužel jsou dost nahodilé, v žádném případě se strašidelná atmosféra netáhne celým filmem) a vcelku nápadité smrti, stejně tak potom i hudbu, jež na několika místech udělala své. Nejméně se mi narozdíl od ostatních líbila první středověká část děje - historický horor obecně moc nemusim, ještěže zde to bylo po 10 minutách pryč. Nemůžu říct, že bych se při sledování vyloženě nudil, ale plně se Svatyni mou pozornost upoutat nepodařilo... 60% (01.05.2008)

Dokud nebyli vypuštěni démoni, tak jsem si podívanou užíval. Zejména prolog je výborný. Poté se z toho stala víceméně nuda. Filmu by výrazně prospělo prostříhání prostřední části. Co se týče plusů, potěšila mě mladá Asia Argento, pěkné záběry - kamera je celkově na velmi dobré úrovni, a hlavně hudební složka. Kombinace Philipa Glasse a Goblinů nemohla dopadnout jinak než výborně. Škoda méně kvalitního scénáře. Argento má na svědomí mnohem lepší kousky. Spíš než Svatyni doporučuji výborného a tématicky podobného Vládce temnot od Johna Carpentera! (30.10.2014)