Za černou duhou

Tak som sa opäť nechal uniesť oblakom surrealistického opojenia. Tentoraz to bolo ale naozaj výnimočné. Niečo tak vizuálne nádherného a racionalitu požierajúceho som už dávno nevidel. Moja fantázia pracovala na plné obrátky hoci sa nemala logicky o čo oprieť, chýbal tu pevný bod ukotvenia príbehu. Čo samozrejme bežných filmových divákov požierajúcich konzumný "odpad" okamžite odradí. Mňa to však naopak doslova priklincovalo k stoličke a nepustilo ma až do konca. Nenachádzam slová... Abstraktnosť obrazu, hra s osvetlením, filtrami a jednoduchá elektronická hudba v pozadí v takto dokonale zmiešanej substancií robí s tohoto diela dokonalú surrealistickú snímku ktorá sa kilometrovým oblúkom vyhýba zaužívaným konvenciám. (31.12.2014)

Kanadský snímek „Za černou duhou“ je docela zajímavou prvotinou režiséra, který si buduje celkem osobitý styl. Jako kdyby řecké kořeny vždy zapůsobily tak, že se režiséři projevují do jisté míry bizarně. Panos Cosmatos posunul odkaz svého otce – režiséra filmů „Rambo II“ nebo „Cobra“ – do naprosto jiné roviny. Od Panose nesmíte čekat jen akční biják, musíte č čekat něco náročnějšího. (03.10.2019)

Krásná audiovizuální podívaná, ovšem stopy děje aby v tomto snímku divák lupou pohledal. A to bude věc, která většinu lidí od Beyond the Black Rainbow odradí. A zbytek možná bude litovat bezmála dvou hodin strávených u tohoto filmu po zhlédnutí závěru. Mně se naštěstí do filmu podařilo vcelku ponořit bez větších očekávání. Elektronická hudba Jeremy Schmidta se dobře poslouchá a Panos Cosmatos se začíná (i díky svému dalšímu snímku Mandy) profilovat jako vizuální mág, na jehož další počiny budu velice zvědav. Tento snímek bych si ovšem dokázal představit v nějakém divácky vděčnějším provedení. (13.09.2018)

tento experimentální film je vážně pro otrlého diváka. A já bych ho bez občasného přetáčení nejspíš nezvládl. Stejně jako většina můžu chválit zajímavé audiovizuálno, ale podle toho se nedá soudit film. Natož tento, který plyne kdesi uprostřed psychedelického snění a místo příběhu předkládá jen útržky emocí s nadějí, že to někam vede. Prostě fantasmagorie, která dokaže potěšit asi jen zavilé art diváky. Podobným kouskům se snad příště vyhnu velkým obloukem. [ PŘÍBĚH: 0 /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 3 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (16.04.2015)

Experimentální krávovina. Cosmatos téměř dvě nesnesitelné hodiny onanuje sám nad sebou, bez příběhu, bez napětí, bez gradace. Podmanivý vizuál možná, ale praví mistři typu Refna, Gaspara Noe nebo nedej bože Kubricka, ke kterým se Cosmatos chce tak zoufale přiřadit, dokázali k těm čarovným obrazům přidat i příběh a emoce. To v tomhle pseudo-osmdesátkovém lejnu rozhodně nehrozí. 30% (02.02.2013)