Hmyz

Na rovinu. Pro mě docela zklamání, jako obrovský příznivec a fanda tvorby mistra Jana Švankmajera jsem čekal mnohem mnohem více a něco jinšího. Čekal jsem, že to bude mít atmosféru povídky, kterou Švankmajer napsal v roce 1971. Vytratila se ta jeho tajemná aura, přesně ta aura, co dělala jeho filmy něčím jiným, zvláštním a od ostatních snímků stoprocentně odlišné a originální. Ne, že by Hmyz nebyl originální, naopak, od běžné produkce se zásadně liší. Leč, jak už jsem napsal, to tam je ono kouzlo imaginace, ten surrealismus, který byl jasnou značkou práce Jana Švankmajera. Možná je to i tím, že všechny celovečerní filmy kombinoval hrané části s animací tak půl na půl. U Hmyzu převládá hraná část a animace skoro zmizela, což já považuji rozhodně na škodu, hrané části mě víceméně otravovaly (i když to tak zřejmě Švankmajer zamýšlel). Po výtvarné stránce se na filmu podílel i jeho syn Václav a popravdě jsem čekal také lepší práci (když vzpomenu jeho geniální animátorský počin Světlonoš). Vkusné ovšem byly záběry z natáčení, které snímkem prostupovaly. A také naprosto špičkový zvuk, jak jsme již zvyklý u Švankyho předchozích filmů. Možná je jen dobře, že je to poslední Švankmajerův film (jak on sám tvrdí), než abych se musel dočkat jeho pádu. Kdybych měl Hmyz hodnotit objektivně, musel bych dát tak dvě - tři hvězdy. Ale jako totálně posedlý fanoušek mistrové tvorby, který hodnotí každý jeho snímek plným počtem, tak musím pálit také za pět! Už jen k úctě a k celoživotní práci největšího mistra imaginace a surrealismu na světě - mistra Jana Švankmajera! Navždy u mě bude jedničkou v animátorské práci a jeho talent a osobnost zůstane naprosto nenapodobitelná a jedinečná. (27.02.2018)

Hmyz je snáď už len pre tých najväčších a najvernejších režisérových fanúšikov, ktorí prežívajú aj po desaťročiach orgazmus pri nejakej typickej švankmajerovskej scéne, akú už ale videli mnohokrát predtým. Alebo pre fanúšikov nových, ktorí sa s jeho tvorbou iba oboznamujú a tak im Hmyz môže pripadať originálny. Švankmajer absenciu normálneho deja vypĺňa celkom chytro, ale stále iba alibisticky, zábermi z natáčania, čím sa mu darí film dostať cez hodinu a pol. Svojimi preslovmi a špeciálne upozorňovaním na to, že Hmyz nemá žiaden zmysel alebo myšlienku, potom naopak vyvoláva dojem, že ide o ťažký art a keď si z filmu nič neodnesiete, chyba je v adresátovi. Ako pravdepodobnejšie vysvetlenie sa mi však javí, že tá prvotná je na odosieľateľovej strane. (12.04.2019)

Hledal jsem (marně) na všeznalecké síti (co na ní není, to neexistuje), jaký je finanční poměr (nejlépe v dolarech) nákladů dosud investovaných do vyhubení hmyzu (i když se to dnes už nedělá plošeně, ale selektivně) a na vyhubení lidí (to se dělalo selektivně vždycky). Ani jedno se dosud nepodařilo, a pokud se to podaří, tak to určitě nebude na straně třetihorního hmyzu. Co jen jsme se netápili s "americkým broukem", a stále ho nalézám na zahradě ve společnosti berušek (i když brambory nepěstuji) a dívám se na lidi sbírající ho na svém malém políčku.. Zřejmě poslední opus Jana Švankmajera se rozhodně vyhýbá senilně erotickým vizím, jako třeba jeho kolegové Menzl či Jakubisko. Jeho feérie čapkovského "(Ze života) hmyzu je příjemným rozptýlením po práci na zahradě. Rozdělení "hmyzích rolí" (tedy divadelnách) je sice dost podezřelé a jejich interakce dost svérázné, a možná ani překvapení není vždy na divácké rovině. Švankmajer to vysvětluje či omlouvá "automatickým psaním", tedy činností svéráznou a podezřelou, která ve mně vždycky budila pochyby. (I tento text píšu "automaticky", nemám nic připraveno, navíc tak píšu vždycky.) Něco, co se zhmotní do myšlenky či slov, či dokonce písma, ztrácí svoji bezprostřední autenticitu. (Sysifos, Klub českých skeptiků to hodnotí takto: "Při automatickém psaní je text nebo kresba řízena podvědomými impulsy, které ovlivňují svalstvo ruky bez plného vědomí pisatele nebo kreslíře. Jde v podstatě o tzv. ideomotorický pohyb, jaký se uplatňuje při proutkaření. Jako prostředek k relaxaci a odstranění stresů je to jistě metoda vhodná." Nedávno zesnulý surrealista Milan Nápravník mě za to proklel jako heretika, protože tím napadám samou podstatu učení, přestože JEHO automatické psaní považuji za velmi dobrou literaturu. (05.09.2019)

Film, který je zcela neprávem jaksi zaškatulkován, přitom již v samotné předmluvě autora je řečeno, že to vlastně psal všechno tak nějak, jak mu to přišlo pod ruku. A my tedy dostáváme všechno a zároveň naprosté nic. Hmyz možná využívá hru Čapků jako jakýsi středobod všeho, ale hlavní je výsledný dojem divákovo. Je zde život a smrt, láska a nenávist, pravda a nepravda, skutečnost a fikce. Zrod a přerod. Co z toho si vyberete, čemu vy budete věřit, je jen na vás. Vše záleží jen na tom, jak velkou dávku té naší typické české připosratosti v sobě ukrýváte. (05.11.2018)

Ano, do tohoto jsem peníze posílal a přál si, aby to přesně takto vypadalo. Sice tam mohlo být více oněch švankmajerovských animací, ale jinak kulisy, postavy, děj, kamera, láska k jídlu a pití, to tam vše je a já si to nesmírně užíval. Paradoxně největší obavy jsem měl z onoho nahlížení pod ruku filmaře. Ale ve výsledku to fungovalo krásně a já si to i tak užíval. Prostě Švankmajer jak má být. Tak já si jdu zatlačit slzu nad faktem jeho posledního celovečerního filmu a celé si to pustit ještě jednou. Děkuji mistře! 80% (22.02.2018)