All That Jazz

Tvůrčí i životní brainstorming rozlévající se v nekonečný mejdan živelného uměleckého zápalu, pokřtěného slastnými neřestmi, které jsou dopingem, živou vodou tvůrčí obsese, ale i nespoutaným koktejlem balancování na periferii vedoucím k vlastní sebedestrukci. Síla scény taktů umělecké imaginace, erotické jiskření doteků vášnivého temperamentu tanečních kreací, svůdná fascinace muzikálových reflektorů, pokušitelská vábení pozlátka showbyznysu, energický workholismus, dokonaný zlatavý triumf múz jevištních na prknech euforického transu, výživná extáze tvůrčího i životního statutu quo. Show musí pokračovat až na doraz, adrenalinovou, spalující jízdou na perutích kabaretu k zaslouženým vavřínům. (28.08.2013)

Výborné hudební drama o umělci, který neuměl na chvíli zastavit a musel žít naplno. Roy Schneider byl skvělý a divák mu přál, aby dovedl svoji show až do konce. Závěr byl natočen originálním způsobem a líbil se mi. Ale...záměrně jsem v úvodní větě použil označení "hudební", protože jako muzikál pro mě All That Jazz moc nefunguje. Ne snad kvůli taneční složce, choreografii, ta byla opravdu vypiplaná, ale písničky mi přišly příliš mdlé. Kromě snad závěrečné písně jsem nenašel jednu jedinou, která by mě nějak dostala a schválně píšu komentář až den od zhlédnutí a můžu nyní potvrdit, že mi žádná písnička nezůstala v paměti, což je pro tento žánr jednoduše špatně. Proto jen ty 4*, i když solidní. (28.07.2012)

Pardon, ale pro mě tenhle film něco, co po ránu vytlačím do mísy a spláchnu. Není tu ani jedna postava, která by člověka zajímala a byla sympatická. Celé je to o tom, jak se režisér muzikálu uchlastává, uhuluje a ušukává k smrti. Dejme tomu, že choreografie je asi zajímavá, ale já na tancování nejsem a tak tohle nemůžu objektivně posoudit. (09.05.2016)

Pocitově místy až fyzicky nepříjemné, ale mocně přitažlivé a fascinující (sebe)žalobné drama "v kulisách zákulisí" Broadwayské továrny na umění a zábavu. Muzikál to rozhodně není, to jen zprvu občas a ke konci stále častěji až do obrovského cirkusového vyvrcholení oba režiséři (jak ten uvnitř, tak ten vně filmu) zhmotňují své myšlenky a výčitky do hudebních čísel. Mimo to je tu ale studie existence sršící přes den a značnou část noci energií, likvidující svoje blízké i sebe samotného, to vše ve jménu showbusinessu a vlastní slabosti...a kuráže...a přesvědčení, že vám všichni můžou...a ještě dalších věcí, které Bob Fosse v inkarnaci tu obrovsky obdivuhodného, tu zase nesympatického, pak náhle soucit budícího a opět odpuzujícího Roye Scheidera dokonale chameleónským způsobem střídá a míchá. Sice to bylo o trochu delší než by mi bylo milé, ale druhá polovina s dokonalým kravaťáckým rozborem "proč by bylo nejlépe, kdyby Gideon natáhnul brka" stříhaným s reálnými záběry operace srdce, se silně emotivními Gideonovými halucinacemi/projekcemi prokládanými záběry na mrtvolnou postavu hlavního hrdiny, je po zásluze legendární. BTW ve scéně předváděčky nového muzikálu pro producenty si můžete všimnout velmi atletické blondýny, která toho na sobě nemá moc víc než Bergmanovy sandály, a která o pár let později mávala mečem po boku Barbara Conana;) Za tu obrovskou sílu dávám 90%. (25.08.2013)

All that Jazz je zajímavý pohled na rozpad lidské osobnosti pomocí nenásilně vložených muzikálových čísel. Roy Schneider zde hraje divadelního režiséra, který bojuje se svými démony a to je zobrazeno ve choreograficky velmi povedenými vložkami. Celkově ve mě ale tento muzikál nezanechal žádný větší dojem. Nemohl jsem se nějak sladit, ale připomínalo mi to starší kusy od Miloše Formana. (22.07.2021)