Představ si

Nezávislý artový snímek s pastelovými barvami a místy podle mě bez výčitek označitelný jako "poetický". Celá atmosféra i vrhnutí do děje mě zpočátku poměrně překvapilo a přiznávám, že mi to úplně nesedlo. Jak se začal vyvíjet děj, tak jsem se začala bavit i já, ale zase nemůžu říct, že by mě to nějak okouzlilo. To co film řeší je nepochybně neotřelé, možná pro někoho kontroverzní a určitě citlivé téma. Je to ten typ filmu, kde je jedna ústřední myšlenka...nic víc. Podle mě se úplně nepodařilo naplnit celý potenciál toho námětu. Možná by celé hlubokomyslné poselství bylo "schůdnější"kdyby se ubralo těch poetických momentů a přidalo na ději, protože takhle to na mě působilo místy lehce prázdně. Nepochopte mě špatně, nechci říct, že by film neměl co říct, jen že se v tom pomalém uvlečeném tempu (zase nic proti tempu samotnému, u některých filmů je to to pravé) utápí postupně i to něco, co by stálo za pozornost....Pokud se něco povedlo, tak přiblížení světa nevidomých divákovi, což byl pro mě poměrně silný zážitek. Možná bych měla film pojmout jen na základě toho a na celou tu "filozofii" co se tam oplétá okolo (a která je tak trochu nedotažená) se vykašlat, což mi ale úplně nejde a proto jsem si film neužila tak, jak bych mohla. Trochu silnější tři hvězdičky. (02.06.2015)

Od rezisera Jakymowskeho som videl zatial len Solidarita, Solidarita a tento Ymagine je moj v poradi druhy Jakymowsky. Sympaticky film o slepote a slepcoch a krasna tema o tom, ze kazdy krok je tuna krokom do neznama. Film je zaroven aj o tom, ako si ludia nevazia to, co maju /dobry zrak, dobre srdce, klby ... etc .. etc/ a ako to povazuju za samozrejmost, no ale ono to az take samozrejme nie je. Ako mylovnik europskej kinematografie dam vysokych 75 % (03.02.2015)

Velice citlivý snímeček o nelehkém životě lidí, kteří si sice nemohou vychutnávat život plnými doušky, ale mohou si ho alespoň představovat plnými oušky. Prostředí Lisabonu bylo opravdu kouzelné. Tvůrci si se zvuky vyhrály do takové míry, že se jednalo o naprostou audio slast. Postava hlavního hrdiny byla nesmírně zajímavá. Nevázne příliš ani příběh, který pojednává o pokusu o co možná největší příblížení se životu člověka, kterému žádný ze smyslů nechybí. Člověk si během snímku uvědomí, jaké štěstí má a co všechno z každodenních rutinních činností je pro slepého člověka problém. Velice pozitivně hodnotím, že snímek není ani malinko sentimentální. Absolutně netlačí divákům na city, ačkoli k tomu téma přímo vybízí. Jediným pocitem, které člověk při sledování a poslouchání pocítí, je nehynoucí obdiv. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatela mat.ilda. (06.06.2016)

Moc hezké. Velmi oceňuji, že se tvůrci nevydali cestou podbízivého sentimentu, ke kterému taková látka přímo vybízí a místo toho mě dokázali vtáhnout do střízlivě podaného, přesto poetického vnitřního světa plného zvuků, vůní, pocitů a představivosti, ale také neustálé nejistoty i nebezpečí, se kterými se nevidomí lidé dennodenně potýkají. A znovu, jako už nesčetněkrát, jsem se jen ujistila o nepochybných kvalitách současné polské kinematografie. (14.09.2015)

"Uvědom si, že jsi jinej a chovej se podle toho!" Imagine kontruje : "Nasrat!" Po pravdě tu onen svár mezi tzv. normálním a jiným světem není natolik výrazný. Představ si je spíš o hledání světla a naděje tam, kde se zdá, že zůstává jen tma a beznaděj. Střet mezi světem nevidomých a zrakem obdařených tu představuje zejména za všech okolností zodpovědný a pevně nohama na zemi stojící šéflékař. Jeho hlavním problémem však není obava o pacienty, ale vlastní mentální lenost či neschopnost alespoň se pokusit vcítit do svých svěřenců. A stává se tak symbolem onoho naprostého nepochopení, které mezi většinou tzv. normálních jedinců vládne. Krásný film , při němž máte občas pocit, že váš zrak je spíš přítěží. Za pět. Viděno během Challenge tour 2015 Speciál: Filmový lov (21.06.2015)