Přežijí jen milenci

Jak říká jedna z postav ve filmu s pokrokem, ocitáme se skutečně již ve 21. století a tak i samotní upíři si v novém moderním světě musí vypomáhat jinými, méně nápadnými praktikami. No nejen oni, i filmoví tvůrci musí na to jinak, pokud chtějí v rámci žánru s takovou dlouholetou tradicí přinést něco nového. Tak tady se to Jarmuschovi za mě rozhodně povedlo! ...vážně jsem nedoufal v to, že by mě mohl bavit film, ve kterém jsou hlavními postavy lidští upíři, nebo žebych si takhle padl do noty s Jimem Jarmuschem, jehož tvorba mě doposud míjela. Vážně jsem netušil, že když se pustím do upírského hororu, mohu se místo gotického hradu ocitat od počátku v obyčejném civilním pokoji muzikantů, kteří loudí tóny na kytarách, povídají si k tomu o hudbě, poezii či o životě. Rozhodně příjemné filmové setkání, které doprovázela kromě podmanivé baladické rockové hudby zároveň i jedinečná nostalgická atmosféra. Vůbec mi nevadilo pomalé tempo, vychutnával jsem si pohlcen atmosférou i ten osobitý styl, který nikam nespěchal a navzdory tomu, co může za chvíli přijít nebo co všude kolem číhá (nebo snad právě díky tomu), jsem se rozhodl s hrdiny tu danou chvíli si plně užívat. On je to vlastně takový, velmi nevšední film o lásce jakožto věčné hodnotě, natočený s krásným citem a postupně si mě zkrátka získal... a Tilda Swinton je jako nestárnoucí staletá kráska prostě úžasná. Tady nemám co vytknout, jen doufat, že snad mě ještě Jarmusch časem takhle zaujme i některým ze svých dalších filmů. [90%] (05.06.2022)

Velmi stylové a temně atmosférické drámo! Tom Hiddleston a Tilda Swinton je velmi výstřední a exotická dvojce. Jejich vzhled a chování bylo ztvárněno perfektně. S hororem to příliš společné nemá, ale kupodivu jsem se nenudil ani sekundu, takže slušné trojhvězdí. Akce 0/10, Napětí 2/10, Gore 3/10, Story 8/10, Atmosféra 7/10. (01.03.2014)

Jarmusch mě prostě nějak tou svojí pomalostí snad i sere. Beru, je to umělec, je jím zcela bez debat. Jenže já taky potřebuju, aby ve filmu nastalo čas od času alespoň nějaké napětí. Tyhle melancholický záležitosti nejsou pro mě. Nechci svým hodnocením fílm zbytečně shazovat. Koukalo se na to poměrně solidně, protože zde zní zajímavá hudba, herci jsou přesní, záběry nabídnou poetiku. Ale není zde nic kvůli čemu bych si film někdy toužil pustit znovu. Dokonce přemýšlím jestli mě i více nebavila Hranice ovládání. 50% PS: Tilda je o 20 let starší než Tom, přitom rozdíl mezi nimi vypadá na plátně tak na maximálně 10 let, smekám! (10.08.2014)

Jak praví Mylady Fibonacci: "It certainly was a visual." *** A jako arabeska, parabola, bajka, podobenství o ušlechtilém vztahu k životu a ke kráse ve všech podobách, o tom, že když dáte jedincům několik staletí, tak je nakonec i možné, že se mezi nimi začnou někteří soustředěně, trpělivě rozvíjet, tříbit smysly i vnímavost, naučí se vychutnávat dary jako pomalost, jednoduchost, samotu, klid a začnou být pozorní a galantní - a začnou dokonce i přirozeně vytvářet skutečné umění - jako sediment zkušenosti a moudrosti, rozvinutého citu i nadhledu. *** Ta provokativní myšlenka, že za jeden běžný lidský život, vzhledem k těkavé a sobecké povaze člověka, v umění téměř nelze nic skutečně hodnotného vytvořit - že všechna velká díla vznikala teprve dlouhověkým, proměněným a na veřejnost pronikala víceméně podsunutá ješitnými smrtelníky. *** Dávalo by smysl extrapolovat - nemohli by se tedy dál živit tím, že budou objevovat nesporné talenty, jakým je v závěru snímku například Yasmine, a proměňovat je, aby dali jejich darům šanci skutečně dozrát....? Vlastně by takový závěr slušel filmu logicky víc - nemuseli se vrhat na ten nezáživný pár, měli si samozřejmě vychutnat Yasmine. *** Nicméně i bez toho je tenhle snímek jedinečný šperk, v němž se mi nakonec smysluplně, s jemným humorem a bez malichernosti odladí i ty drobné ostré střípky, které mi zprvu padly do oka a chvilku hrozily překážet - např. se zdálo zjevné, že neměli Iana nechávat s Avou samotného - a vůbec bylo rozčilující, jak moc jí dovolili narušovat a ničit ten delikátní svět hodnot, smyslů a významů, v němž se pohybovali jako umní tanečníci - jenže, což bych to po staletích života neviděla jinak? Není nakonec takový zásah někde v hloubi přijímán jako vítaný posun, k němuž by se jinak nedokázali přimět? Zákony dialektiky. *** Zůstane po shlédnutí ve vědomí hutný bílý trpaslík, diamant velikosti planety, znící vesmírem zvukem obřího gongu. Je nám dáno se ladit. *** A mimochodem - tu základní ideu, že obyčejní lidé se vesměs chovají jako zombie, živé mrtvoly, které nedovedou docenit život a jenom všechno pustoší, takže už ohrožují nejen planetu Zemi, ale i život sám v jeho posvátnosti, Jarmusch později nabídl znovu, z trpčí a doslovnější perspektivy, v jízlivějším, ale stejně skvostném filmu Mrtví neumírají - více píšu zde. *** (Po deseti letech viděno znovu, s R. na B12. A je to pořád nakažlivě a provokativně uhrančivé.). *~ (25.03.2014)

Idea i obal jsou nadprůměrné, bohužel jakmile otevřete ten stylově zabalený balíček, jehož tvar je ve vztahu k obsahu více než sugestivní, naleznete místo vytouženého dárečku pouze jeho intenzivní odér, který se vám pomaloučku rozptýlí do okolí. Za pozornost Milenci stojí, což o to, faktem ale budiž, že z Jima Jarmusche zůstal už jen stín, což je pro mě zrovna u takové žánrovky zklamáním. Co se upíří stylové jízdy týče, takový Hunger Tony Scotta mě zasáhl mnohem silněji. 65% (14.11.2014)