Černý Petr

Prvně jsem viděl tenhle film nezatížený jakoukoli informací o době jeho vzniku, kdo napsal scenář, kdo to natočil atd. To je nejlepší stav člověka, který se zajímá o příběhy lidí, má na háku co je to film či kniha, a film mě většinou nudil, jen tři, čtyři scény mě zaujaly. A tak je tomu pro mě dodnes. (10.04.2011)

„Tak něco řikej.“ – „A co?“ – „No něco.“ – „Mě zrovna nic nenapadá, nevim.“ Černý Petr (podobně jako další Formanovy domácí filmy) mi dlouho unikal, ale po jeho zhlédnutí jsem tomu kupodivu rád, myslím, že dřív bych si ho tolik neužil. Film totiž rád sází na nádhernou trapnost (záměrnou), a v té si nelibuju zase tak dlouho. S ní souvisí autentičnost a slušné budování dobové atmosféry, na nichž má lví podíl hudba, (ne)herci (excelují především Vostrčilův otec a Pucholtův Čenda), mnoho zábavných situací (Petrovo zaučování, rozhovor u piva, Čendovo přisednutí si, vyzvídající matka, vracení peněz a všechny otcovsky dobře mířené rady včetně: „Víš, co se říká…kdo má blízko k jídlu, má daleko do hrobu!“), a pak to hlavní na filmu, „duchaplné“ rozhovory. Bude to znít jako klišé, ale téměř všechny ty bez nadsázky mistrovské dialogy (a otcovy monology) by se měly tesat, a to povinně! Tahle Formanova satirická (geniální monolog vedoucího o důvěře), tragikomická sonda do chlapcova dospívání (mnohý se jistě poznal) je tak krásně přirozená a vtipná, že mě ani trochu nevadí jistá „nedějovost“ (výrazivem jiných „o ničem“), protože jsem se ani trochu nenudil, a přestože mi tu a tam dělaly menší problémy motivace hlavního hrdiny (který byl někdy „kapánek víc“ mimo), těch slabších 5* rád dám (i za ten chytře střižený konec). „Já už je potkal tudle, už několikrát, víckrát jsem je potkal u Labe, a voni dou, vona de, jo, a já tam stojím a koukám na ni, vona se na mě ani nepodívá. To máš takovej pocit, jako, jakože nejsem, jo.“ – „Ale seš, seš…“ - „No to vím, že sem.“ – „…seš panic!“ (20.07.2015)

Nádherně politicky nekorektní doba, kdy se dívkám pracujícím v samoobsluze říkalo prodavačky a chlapcům kriplové. Ta léta, kdy jsme střídavě připomínali mládě skotu a orgán sluchu, byla jako geologie. Vzájemně působil tlak (rodičů, okolí) a čas (který jsme měli před sebou).. V principu neškodná generační třenice, za kterou jsem slyšel cvrlikat Papouška.. (13.03.2017)

Nerad bych, aby na mě Černý Petr zbyl. Nestalo se a to jsem s Milošem Formanem známou karetní hru hrál jen pomyslně. Zkrátka tyhle filmy nevyhledávám, kdy se mládež v totální totalitě bavila po svém, a všechno neslo punc autentičnosti. To je sice fajn, ale mě film musí bavit, v tomhle případě se to nestalo. Pro mě film, na který se podívám, a při vysokém hodnocení čekám přidanou hodnotu. Byl jsem znuděn nijakým dějem, podivně vyschlými dialogy a hercem v hlavní roli, který za celý film nezměnil výraz. Jeho poker face nebyl na místě, hráli jsme jinou karetní hru, ale evidentně soupeři nenesla karta. A soupeř si nezasloužil, abych ho nechal vyhrát. Návrat do šedesátých let nebyl pro mě. Černý Petr zbyl na Miloše Formana a spol. 40% (11.07.2012)

První film Miloše Formana. Dalo by se sice říct, že je to dějově strohé ale přesto to nenudí. Děj v podstatě ukazuje pár dní ze života učedníka samoobsluhy Petra(Ladislav Jakim). Černý Petr je spíš o mezigeneračním nepochopení a to se Formanovi podařilo vystihnout trefně a místy i vtipně. Film hodně povyšují výkony herců nebo chcete-li neherců. Zejména pak musím vyzdvihnout Ladislava Jakima v roli Petra a samozřejmě Vladimíra Pucholta. V. Pucholt se mi líbil už ve filmu První den mého syna(1964) v roli Žluťáska kde v podstatě ten film táhl. Tady v roli zednickýho učně s tím svým Ahóóój je taktéž nezapomenutelnej. Původně jsem chtěl dát silný 4 hvězdy ale z odstupem jednoho dne navyšuju na 5hvězd. Spoustu scének mi utkvělo v paměti a jen tak je z hlavy nedostanu. A už teď vím, že jde o film ke kterýmu se budu rád vracet. Za tip patří díky uživateli HorrFi. (01.03.2023)