SuperClásico

„Anno, rád bych s tebou mluvil.“ - „Za hodinu ale začíná zápas.“ - „Jakej zápas?“ - „Přece Superclásico! Už za hodinu.“ - „A je to utkání důležitý?“ Aneb když váš nezájem o manželčin milovaný fotbal vede až k rozvodu…Když přiletíte do Argentiny a vaším prvním setkáním je střet s rozčilenými fotbalovými fanoušky následované až příliš intimním setkáním s manželčiným milencem, nedá se to hodnotit jako slibný začátek. Jenže Christiana čeká ještě tvrdší střet s realitou. Pro něj hořký, pro diváka úsměvný, přece jen jde o oddechovou komedii s jednoduchým humorem, který tu a tam lehce pobaví, ale po většinu času nijak zvlášť neoslní. Zároveň snímek sází na velkou nadsázku, neb postavy se chovají dost iracionálně, a některé jejich zkraty spolu s motivacemi nedávají moc velký smysl (ani mixování dánštiny a španělštiny se příliš neřeší). I přes vzhledem k vývoji trochu nečekaný závěr jde o čistě průměrnou věc. „Christianovi začalo docházet, že ho okradli. Ale byli slušní a milí. Takže si to uvědomil, až když se vracel domů, a neměl na sobě vůbec nic.“ (25.04.2024)

,,OŽEŇ SE A BUDEŠ LITOVAT. NEŽEŇ SE A BUDEŠ LITOVAT. OŽEŇ SE NEBO NE, TAK JAKO TAK BUDEŠ LITOVAT“...... /// Anna je fotbalovou agentkou. A protože je pro ni práce důležitá, zdrhla s fotbalistou. Christian se s tím nějak nemůže srovnat, bere syna a jede ji vyrvat z těla její zrádný srdce a jejímu milenci useknout hlavu … (tak dobře, teď trochu kecám…). ARGENTINA – země fotbalu, plamenných žen (ser na to, že jí je sedmdesát …) a vína. Skoro jako Francie. Ale zatímco Dobrej ročník měl kouzlo, tady se sází na ztřeštěnost, byť kouzlo vypravěče zase připomíná Francii. Je to kokotina. Ale většinu času milá a plná temperamentu. A hodnocení je (zcela určitě) ovlivněný mojí láskou k míči a chlastu (fotbalu a vínu – pozn. překladatele). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Snažím se zabránit blondýně, aby si vzala vypatlanýho fotbalistu. 2.) Když se řekne ,,Superclásico“... 3.) Téma rozvod není u nás doma tabu. 4.) Thx za titule ,,Yusek“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne (21.05.2013)

Tak konečně zas nějaký film s A. W. B. , který se dá někde splašit. A není špatný, jak jsem podle popisu předpokládala. V podstatě jsem to vzala trochu víc s nadhledem a tím pádem mi hlavní ,,hrdina" sedl svou hereckou interpretací. Jednou za čas to pocítíte, všechno nejde, tak jak by mělo, nejste zrovna ve formě a nikdy jste nevynikali pevnou vůlí. Pak přijde rána a už se vezete. Není to kdovíjaký počin, přesto pokud se s tím někde setkáte, nalijte si dobré víno a udělejte si čas. Btw. scénář si dělá tak trochu vtípky z filmových klišé. Což nemusí vždy být pochopeno a pak to vypadá jako zbytečné vycpávky. Nebo alespoň tak jsem to pochopila já. (24.02.2013)

Už jenom nápad spojení chladných Dánů a temperamentní argentinské nátury je sám o sobě pěkně ujetý, na což tvůrci vsázeli především. Při sledování pak člověk vlastně neví, jestli SuperClásico zhodnotit jako nebeskou zhovadilost, nebo prostě jako šílenost, na které se štáb pěkně vyřádil. Já se přikláním k té druhé variantě. Příjemná atmosféra nechá film nenásilně plynout, ale bez povšimnutí neprojde pár scenáristických perel, jimž vévodí švábi tančící tango. Milovníci jihoamerické kultury si zkrátka přijdou na své, ti ostatní asi nebudou z téhle svérázné komedie tak nadšení. (21.09.2012)

Woody zjevně inspiruje i v pozdní fázi - jeho jižanská tour de force po turistických destinacích jižní Evropy čpí ze SuperClásico na sto honů. Styčné plochy mnohé - v hlavní roli město, instituce břitkého vševědoucího vypravěče, vztahové a rodinné potíže, mozaika osudů, citace z textů zahrnutých ve filosofické čítance, koktejl starých i nových kulturních klišé. Nadhodnota? Ryze dánský humor. Jestli se Vám líbilo To Rome With Love, netrpíte dogmatickými očekáváními a hledáte čím se utěšit před Blue Jasmine, budete spokojeni. Žádnej Objektiv tedy nečekejte. Buenos Aires v příběhu plní funkci ostrova v jižních mořích, ztraceného ráje zabydleného ryzími bytostmi napájenými vínem a sluncem [= blbost]. Madsen klišé sice reflektuje, ale lehce opracovává do nového tvaru jen zhruba každé druhé, nebo před jeho vyvrcholením na poslední chvíli uhne jen o něco méně očekávatelným směrem, což mu může vytýkat jen divák, který se domnívá, že lze komedii, u níž se lze smát jinak než hořce, stavět na autenticitě. Výsledkem je takový ten eskapistický, odmocněný typ katarze, asi jako když přijedete z fajn rodinné dovolené, na níž se nestalo nic, co by nebylo předtušeno ilustracemi v katalogu. Což se daří vlastně zřídka, takže oukej. A taky se u toho dobře spí, že jo, Markéto? (18.01.2013)