Bídníci 20. století

Lelouch navázal na svoje romantické období z „Muže a ženy“, doplnil si ho morálními podtóny z „Dobrodružství je dobrodružství“, přidal vlastní zralost a napsal scénář, za který se opravdu nemusí stydět. Neotřelý pohled na Hugovy Bídníky nepostrádá roztomilé scény (když chovanky kláštera trénují hru na klavír) i vysloveně drastické (nic netušící Židé s nadšením běží vstříc okupantům). Lelouch se snaží diváka dojmout a v mém případě se mu to povedlo. (03.03.2011)

Mohol by som byť ohúrený originálnym spôsobom podania tradičného príbehu, no úprimne povedané, ani z ďaleka má táto forma Bedárov neoslnila. Že ma snímok 175 minút mi nijak extra nevadilo, že sa snaží tématicky zakúsnuť do viacerých "konfliktov" spoločnosti v rôznych časových etapách taktiež, no z celkového hľadiska mi ten "časový guláš" proste vadil. Mám veľmi rád Bedárov a samotnú podstatu onoho Hugovho príbehu, no toto išlo mimo mňa, pre mňa je tá forma "nešťastná" - priemer. (12.03.2022)

Celkom slušne prenesený Hugov príbeh o ľudskej mizérii a chudoby do inej doby, rozdelený do dvoch generácií. Zaujímavé bolo aj skákanie v čase a návratu do pôvodnej časovej línie. Belmondo nie je môj obľúbenec, no tento film patrí určite k tým jeho lepším, aspoň pre mňa. Nadpriemer. 75/100 (19.08.2020)

Zvláštny útvar je tento film. Bedári v Bedároch adaptovaných na dvadsiate storočie a druhú svetovú. Tri hodiny je ale veľa aj na takýto košatý príbeh. Belmondo v druhej svetovej mi ani tentokrát celkom nesedí. Hraje seba, svojho otca a ešte postavu z knihy, až som sa v tom občas strácal a musel som sa na časť filmu pozrieť znovu. Silné tri hviezdy sú hlavne za silnú predlohu, ktorá bola pre hlavný príbeh len inšpiráciou. –––– Každej je jako někdo v týhle knížce. Je plná lidí, které pořád potkáváme. –––– Lidský dějiny znají jen dva-tři lidský příběhy, které se věčně opakujou. (17.08.2016)

"Lidský dějiny znají jen dva, tři lidské příběhy které se věcně opakují." Tahle filmová variace na věhlasný a zejména lidsky silný  příběh Hugových Bídníků je určitě originální a nápaditá, ale zejména na konci mi to už přišlo poněkud natahované a přeci jen až trochu překombinované (viz Lelouchova snaha za každou cenu tu zápletku zkomplikovat tak, aby Henri Fortinovi hrozil před soudem stejný osud jako jeho otci). Kromě samotného nápadu zasadit Hugův příběh do bídných časů Francie za druhé světové války, musím určitě ocenit i některé myšlenky, které ve filmu zazní ("antisemitismus je jako impotentní chlap. Ten obviňuje ženy. Když začne být svět impotentní tak z toho obviňuje židy."  A líbil se mi i konec, který sice končí happyendem, ale nejde o žádný doják. Možná, že i proto, že "štěstí to není pro židy....My už jsme vždycky o smutek dál..." :D       (25.09.2022)