V tátově stínu

Já a můj "neviditelný" otec. Toneme, toneme, neutopíme se, že ne? Nesmíme. Robert De Niro zuřivě taxikaří, pije, svou existenci maří, neleká se, nepoleví, své životní veledílo stále tvoří, ať se daří. Poražený, prokletý poeta smýkavého života, obydluje špinavé ulice, bez přístřešku, bez mince, kymácí se v podpalubí, tam jeho stíny defilují. Jedině s tebou, táto, do ráje, do samoty, do pekla, do nejzaprášenějšího kouta života. (26.07.2015)

Zklamání i překvapení zároveň. Nebudu zastírat, že mě k filmu přivedla Julianne Moore, jejíž role však opravdu marginální, byť pro příběh důležitá. Celá tíha hereckého představení tak leží na sebe samého hledajícím Paulovi Danu a jeho téměř neznámému otci Robertu De Nirovi. Zatímco otec, Jonathan Flynn, je bijec a jde si přes všechny útrapy života za svým snem být nezapomenutelným spisovatelem klasikem, syn Nick v sobě otcovu zarputilost ne a ne najít a místo toho se ubírá k některým temnějším stránkám své osobnosti. Nevím, zda je Dano tak špatný herec, ale rozhodně působí velmi nesympaticky a vlastně i poněkud nevěrohodně. To samo o sobě podráží filmu nohy tak mocně, že i výborné De Nirovo ztvárnění své sebevědomé a pro všechno na svět nas*ané postavy vnímáte spíše jako duhu v pozadí. Solidní námět má pak drobné nedostatky rovněž ve scénáři a příliš neoslní ani svým vizuálem. Co bych ale vytkl ze všeho nejvíc, je postrádání emocí. Netoužím po patosu, který by se zde nabízel, ale solidní drama, jímž Being Flynn mohl být, je Weitzově zpracování velmi vzdálené. Přesto film nemůžu zatratit. Pro jeho několik velmi podnětných myšlenek, kouzelnou Julianne Moore a skvělého De Nira si alespoň pro mě zaslouží pozitivní poloviční hodnocení. (50 %) (03.03.2013)

Celé mi to přišlo hodně nezáživně natočené. Kalkul festivalů nezávislých filmů z toho čouhá od prvních scén, hlas mimo obraz,m který mi musí vysvětlovat to, co má podat obraz, taky nemám rád. O vztahu otce a syna mne víc dostal upřímnější film Podzimní cesta, kde se problémy aspoň řeší přes dialogy, nějakým konfliktem, ne jako tady, kde na nějaký otevřený střet a vyříkání si toho, co mám na srdci, čekáme celý film. Navíc kameraman nedokáže udělat slušný záběr, střihač sem tam střihne blbě... (02.12.2012)

Reminiscence na Taxikáře trvá jen pár úvodních minut, pak se Flynn senior stává špínou, proti které Travis Bickle vždy bojoval. Rozvíjí se vztah syna a otce, jenž žije ve svém světě plném přesvědčení o vlastní genialitě. Bezpochyby šlo z tématu vypráskat mnohem více než prosté povrchnosti, nebýt za kamerou rutinér, neboť více než vztah obou protagonistů funguje náhled do sebevnímání bezdomovce jím samým a okolím. Může to být přehnané, ale stejně dobře se to může týkat i desítek reálných lidí. (29.06.2012)

Being Flynn je poměrně zvláštní film, který stojí především na výjimečném herectví ústředního dua Robert De Niro a Paul Dano, což jsou pro mě osobně dvě obrovské filmové osobnosti a zde to prokázali více než dostatečně. Pro film samotný je to navíc pak fakt o to důležitější, že bez nich by šlo jinak o skutečně hodně slabou a nevýraznou podívanou, která nemá praktiky vůbec co nabídnout. Žánrově se tedy jedná o čistokrevné vztahové drama, které se ovšem po celou dobu pohybuje jen tak pozvolna po povrchu, což ve výsledku zapříčinilo, že se tu nesetkáme prakticky s žádnými emocemi, vypjatými scénami, působivými momenty, prostě celé to působí velice chladně, samotná zápletka je pak vážně nezáživná a za celou dobu nenabídne snad ani jeden zajímavější či vzrušivější moment. Závěr na mě zapůsobil též spíš jako jen výstřel do prázdna, bez jakéhokoliv vyústění a v podstatě i pointy. Větší zájem a oživení vzbudí alespoň tedy nevšední způsob vyprávění, ale pravdou stejně zůstává, že Paul Weitz prostě neumí točit působivé filmy. V tátově stínu je zkrátka film, kde si divák může vychutnat akorát tak skvělé herecké výkony, zbytek ale za pozornost bohužel nestojí ani trochu. (12.07.2016)