Nevesta hôľ

Martin Ťapák a jeho režijní experiment na samém počátku normalizace. Kdo ví, co za celým pojetím této lyrické vrchárské balady stálo. I když se Ťapák po hlavě vrhá do stylu Jakubiska, Uhera či Chytilové, ani zde nezapomíná na svou režijní doménu, kterou je slovenský folklór, pevně spjatý s přírodou. Zde ovšem dostává celkový obraz velmi silný abstraktní nádech, podpořený fantastickou kamerou Viktora Svobody, který nabízí vskutku výborné záběry. Klasik filmové hudební scény na Slovensku tomu dodá nezbytnou míru dramatu s tajemným nádechem a můžeme si vychutnat vynikající návratový film o krásné tatranské divožence, hrdém zamilovaném horalovi, pohanském uhlíři i prostém lidu, žijícím pod majestátními horami, jež skrývají mnohá, často i dlouhá léta nevyřčená tajemství. (27.03.2016)

Nedávno našinec viděl dolument o podávání LSD vybraným jedincům v Československu. Myslím, že režiséra a kameramana tohoto filmu nemohli vynechat, neboť takový obrazový psychedelický mejdan, kterým je tento film, aby i na progresivním Západě jeden pohledal. A drsná pohanská baladičnost a jistá pohádkovost příběhu k tomuto bláznivému kabátu dost dobře ladí. (28.03.2016)

Trochu to na mě působí dojmem, že psychedelický kabátek byl navléknut poté, co si pan režisér nevěděl rady, jak dílko uchopit. Akoby chtěl navodit zdání závažnosti analéhavosti, která ale zůstáva divákům skrytá, zdá se, že se příběhem kochá jen samotný tvůrce. Ani podruhé s odstupem času si nenašlo cestu do mého srdce. Mám ráda přímočaré kusy v čistém provedení. (14.03.2019)

Těžko objektivně hodnotit, film jsem pár minut po začátku vypnul, nemám rád tyhle rádoby umělecké snímky plné mnohobarevných skvrn, kakafonických pazvuků a divokých kamerových experimentů. Navíc od tvůrce, který byl ochoten natočit v roce 1983 film s názvem Jozef Lenárt (normalizační komunistický pohlavár, který byl po revoluci stíhán za vlastizradu v souvislosti se sovětskou okupací v roce 1968)... (19.09.2013)

Už Švantnerova predloha z povinného čítania akoby nemala hlavu ani pätu, tak nie je dôvod sa čudovať nad fantazijným filmom. A možno aj všetky možné deformácie obrazu ako filtre, rozklad na snímky a farebné zložky akoby z filmárskeho cvičenia sú tu celkom na mieste, keď už kamera psychedelickosť inak vyjadriť nevedela. Nič to ale nemení na tom, že je film ťažko pochopiteľný, ešte aj posolstvo spätosti s prírodou je tajomné. Kňažko vo filme pobehuje sem a tam, tiež sa snaží nájsť nejaký zmysel svojho konania, akurát Július Pántik má ako-tak pochopiteľnú postavu a zhostil sa jej presvedčivo. Vydržal som až do záverečnej svadby a svadobný tanec krojovaných holopupkáriek si zapamätám, chýbala tam už len striptízová tyč. –––– Ale to si pamätaj, Zuna je čistá ako ľalia. (18.11.2013)