Nevesta hôľ

Martin Ťapák a jeho režijní experiment na samém počátku normalizace. Kdo ví, co za celým pojetím této lyrické vrchárské balady stálo. I když se Ťapák po hlavě vrhá do stylu Jakubiska, Uhera či Chytilové, ani zde nezapomíná na svou režijní doménu, kterou je slovenský folklór, pevně spjatý s přírodou. Zde ovšem dostává celkový obraz velmi silný abstraktní nádech, podpořený fantastickou kamerou Viktora Svobody, který nabízí vskutku výborné záběry. Klasik filmové hudební scény na Slovensku tomu dodá nezbytnou míru dramatu s tajemným nádechem a můžeme si vychutnat vynikající návratový film o krásné tatranské divožence, hrdém zamilovaném horalovi, pohanském uhlíři i prostém lidu, žijícím pod majestátními horami, jež skrývají mnohá, často i dlouhá léta nevyřčená tajemství. (27.03.2016)

Největší experiment, jaký jsem v historii slovenského filmu viděl. Martin Ťapák s Viktorem Svobodou snad byli na LSD, tolik různých psychedelických barevných filtrů jsem nikdy neviděl. Každý záběr, jiný filtr, těžko rozpoznat, zda šlo o nějakou symboliku, nebo to tam tvůrci házeli, jak je napadlo. Do toho hudba Svetozára Stračiny, který se taky utrhl ze řetězu a sází tam různé hudební motivy hlava nehlava. Chvíli mi trvalo, než jsem rozpoznal Jula Pántika v roli paliče uhlí Tava, jeho výkon byl doslova démonický. Chvílemi je to i obstojný horor, to když se ukáže mrtvý z hrobu, upírka nebo zlověstný vlk. Také brutální scény nechybí - zastřelení psa a jeho ukřižování anebo uhořelý kůň. Dohromady je to opravdu podivný spletenec stylů, který se zalíbí asi jen hledačům netradičních a především těžko uchopitelných žánrů. Na rok 1971 těžkej kalibr! (24.11.2018)

Těžko objektivně hodnotit, film jsem pár minut po začátku vypnul, nemám rád tyhle rádoby umělecké snímky plné mnohobarevných skvrn, kakafonických pazvuků a divokých kamerových experimentů. Navíc od tvůrce, který byl ochoten natočit v roce 1983 film s názvem Jozef Lenárt (normalizační komunistický pohlavár, který byl po revoluci stíhán za vlastizradu v souvislosti se sovětskou okupací v roce 1968)... (19.09.2013)

Aj hole majú svoje nevesty. Baladický príbeh niekde na pomedzí reality a snov, pri ktorom vyvstáva otázka, či jeden z našich režisérskych guruov nebol pod psychotropnými látkami. Verím, že nie, ale výsledok od toho nemá ďaleko. Smrdí to experimentátorstvom. Doslova hrozná kamera, nesympatické snové výjavy a neustále vyvreskovanie postáv, ktoré ma po celý čas dosť iritovalo. A tak v ňom zaniknú aj drobné klady ako pekná Mária Riggová či pekné a magické horské zasadenie. Ešte som sa bol zvedavý na tie spomínané nahé obryne s veľkými prsiami, ktoré pobehujú po Peklisku, no nedočkal som sa. (26.05.2020)

Už Švantnerova predloha z povinného čítania akoby nemala hlavu ani pätu, tak nie je dôvod sa čudovať nad fantazijným filmom. A možno aj všetky možné deformácie obrazu ako filtre, rozklad na snímky a farebné zložky akoby z filmárskeho cvičenia sú tu celkom na mieste, keď už kamera psychedelickosť inak vyjadriť nevedela. Nič to ale nemení na tom, že je film ťažko pochopiteľný, ešte aj posolstvo spätosti s prírodou je tajomné. Kňažko vo filme pobehuje sem a tam, tiež sa snaží nájsť nejaký zmysel svojho konania, akurát Július Pántik má ako-tak pochopiteľnú postavu a zhostil sa jej presvedčivo. Vydržal som až do záverečnej svadby a svadobný tanec krojovaných holopupkáriek si zapamätám, chýbala tam už len striptízová tyč. –––– Ale to si pamätaj, Zuna je čistá ako ľalia. (18.11.2013)