Velký Gatsby

Nick sedí u svojho psychológa a začína rozprávať svoj životný príbeh, ako spoznal svojho najlepšieho priateľa. Ani len netušil, že usadením sa v malom dobe na predmestí New Yorku v obkolesení miliardárov spozná osobu, ktorá navždy zmení jeho život. Gatsbyho. Na prvý pohľad veľmi inteligentného, bohatého, vľúdneho človeka, ktorý predsa len skrýva malé tajomstvo. Miluje Nickovu sesternicu Daisy s ktorou sa roky nevidel. Ich spoločnú, šťastnú budúcnosť rozdelila vojna. Obaja si však sľúbili, že keď sa raz vráti, už ju nikdy neopustí. Má to však háčik. Daisy sa po rokoch vydala a Gatsby si razom uvedomuje, že jeho nadobudnutý majetok tento krát stačiť nemusí. Málo ktorý film ma od úvodu zaujal tak, ako tento. Problematiku príbehu, ktorú film rieši poznáme už od nepamäti. Peniaze či moc hýbu svetom. Kto ich má - má takmer všetko. V dnešnej dobe si už za ne kúpite aj lásku. Bohužiaľ, je to smutné, ale je to tak - je to fakt. Herecké obsadenie, ich výkony, kostýmy, príbeh, hudba - nepotrebujú ani komentár. Záver hodný skutočnej drámy vo mne vyvolal emócie úzkosti po ktorých som si uvedomil, že láska je presne to, čo všetci hľadáme, po čom všetci túžime, čo nám prináša kľud do života. Láska je liek na všetky druhy bolesti. Úprimne povedané, chápem tak rozdielne hodnotenia. Podľa mňa však film pochopí najmä taká osoba, ktorú ešte skutočná láska nestretla. Ten čo ju má ( a ja mu úprimne závidím, zároveň prajem ) sa do hlavnej postavy tohoto príbehu v živote vcítiť nemôže. Lebo svoje šťastie, berie ako všednú vec, ktorú považuje za samozrejmosť. My ostatní, my stále čakáme na onen moment, kedy to konečne príde. Na vzdory rôznym názorom na tento film, som rád, že som ho videl a navždy ostane v mojej zbierke. (18.09.2013)

SKVĚLÁ KOMEDIE..! No, vlastně ne tolik.. rozjezd totiž trvá dost dlouho, asi hodinu, do "rande" Gatsbyho a Daisy, kdy Luhrmann konečně opravdu přizná žánr a dál je film už konstantně vtipnější a vtipnější.. až do finále, které je opravdu k popukání :-D Nechápu ale, proč si vlastně Luhrmann pro takový počin vybral tuto předlohu, když např. Zločin a trest nebo Sever a jih by v tomto (v podstatě) TELE-TELE-stylu-humoru vygenerovalo mnohem víc smíchu (předlohu jsem ale nečetl, takže si možná Luhrmann vybral dobře, ale v tomto smyslu ji dost nevyužil). V některých okamžicích se styl humoru přibližuje Simpsnům a (spoiler) při okamžiku Gatsbyho umírání jsem měl dokonce na tři vteřiny pocit, že Luhrmann cituje legendární scénu z filmu ve filmu z Bressonových Čtyř nocí jednoho snílka (..!). Vedle toho ale opravdu nechápu, proč se tvůrci obtěžovali s tak nákladnými dekoracemi, protože nemají ve výsledném dojmu ani funkci vlastně žádný opravdový vliv na výraz příběhu ani možná esejistická podpatra snímku, a celý svět filmu působí skoro tak abstraktně a neživotně jako podlaha atelieru Trierova Dogville. Většina záběrů, kde se postavy přímo nemusí dotýkat žádných rekvizit, působí, jakoby je natáčeli před zeleným pozadím (herci jsou tak špatně nasvícení vzhledem k druhému plánu) a všechny ty velkolepé místnosti, zahrady a hrady jsou doklíčovávané, což mě dost uklidňuje, protože kdybych si představil, že "jen kvůli komedii tohohle typu" vyhodili tolik peněz, musel bych se (s přihlédnutím k letošní velmi velmi neutěšené ekonomické situaci českého filmu) asi zbláznit.. Jinak, člověka napadá ještě jedna interpretace, jak to možná Luhrmann celé myslel. Už před pár lety na jednom zimním FAMU-workshopu s americkými jednosemestrálními studenty jsem si všiml, že většina z nich si pod pojmem "alternativní" či "nekomerční" film nedokážou představit naprosto nic jiného, než low-budgetové parodie hollywoodských blockbusterů. Jiný typ filmu prostě není možný. Buď blockbuster anebo jeho parodie, nic jiného neexistuje (Jarmusche např. tihle kluci a holky vůbec neznali). Tak mě napadlo, jestli si třeba Luhrmann nemyslí, jak nedělá nějaký superodvážný "alternativní" art-blockbuster, když takhle przní toho Fitzgeralda, ale vlastně pak nevím, co chce parodovat. Hollywoodský styl hraní? Fitzgeraldovo dílo? Postavy v tom románě? Anebo sám sebe? Neviděl jsem žádný z jeho předchozích filmů, takže jakože můžu rozvádět tyhle nadsazené fabulace.. pravděpodobně už ale asi všem došlo, že se prostě a jednoduše jedná o další příliš drahý, původně asi vážný, nepodařený film. (16.05.2013)

Upřímně vlastně ani nevím, jak tenhle film vnímat či co si o něm myslet. Vizuální hrátky, svět pozlátka, spousta vaty, ale příběh se jaksi ztrácí, respektive je pohlcen tím obalem, tou formou, kterou mi byl servírován. Opravdu mnoho zbytečných výjevů, zbytečných barev a obrazů, překombinovanost, díky čemuž jsem měl problém vůbec se naladit na vyprávění příběhu, na jeho průběh a na to, oč zde vlastně jde. A i když jsem film dokoukal do konce a dokonce i pochopil, o co tam jde, nemohu prostě pochopit, proč nemohl být ten příběh natočen jinou, mnohem komornější formou. Mohla z toho být fajn vztahovka, možná i konverzační drama, ale ne tahle patlanice, která se snaží ohromit a udělat dojem, ale jen nevím, koho má vlastně ohromit. Těžko tak ještě něco na tomto filmu hodnotit. Leo DiCaprio je zajímavý téměř v každé své roli, i kdyby hrál třeba nehybný strom v lese, a Tobey Maguire mě rovněž dokáže vždy zaujmout. Velká herecká jména jsou tedy velkou předností filmu, bez nich by to byl jen další nudný film, kde režisér upřednostnil své vize před příběhem samotným. Uděluji dvě hvězdy, ale mé zklamání z filmu je bohužel značné. (15.01.2017)

Připadá mi to jako kdyby mi někdo špatně vyprávěl dobrý vtip, navíc ten, který už jsem jednou slyšela. Stejný příběh, jiné pojetí, víc barevných cingrlátek, divoké střídání hudby. Kdo viděl Roberta z roku 1974 a neuvidí Leonarda 2013 o nic zásadního nepřijde. Stačí si doma pustit barvenou hudbu a hodně to osolit do repráků, případně se u toho posypat konfety a polít šampaňským. Výsledek bude přibližně stejný. (08.09.2014)

Na Velkýho Gatsbyho jsem se hrozně dlouhou dobu nechtěl podívat. Nelíbilo se mi jméno režiséra, který je pod ním podepsaný. Z jeho filmů mě totiž ještě žádný nebavil a nečekal jsem, že by tohle mohla být výjimka. Výjimka to nicméně přeci jen je. Hlavně proto, že ačkoliv by to nikdo nečekal, tak tvůrci se rozhodli do tohoto bohatě zdobeného filmu z dvacátých let přidat tunu naprosto úchvatných a překrásných digitálních efektů, které rázem z filmu dělají pohádku. Nemluvě o taneční muzice, která dost zvláštním způsobem kombinuje dvacátá léta se současností. Tahle pohádka má nicméně od začátku takový spád, že jsem čekal na moment, kdy vydechne naposled a už se znovu nenadechne. Takovou rychlost ve filmu jsem hodně dlouho neviděl, bylo to až brutální. Nakonec ale na scénu po asi půl hodině přišel Leo a vše se naštěstí lehce zpomalilo. Leo k tomu ještě předvedl naprosto poctivý výkon jemu vlastní. To se ale nedá srovnávat s absurdním vyprávěním samotného filmu, takže nezbývá nic jiného, než dát tři hvězdy. Pořád ale musím říct, že jsem dosud viděl nejlepší film Baza Luhrmanna. (14.09.2014)