Rozchod Nadera a Simin

Môj prvý film z iránskej produkcie a rozhodne neľutujem. Síce ma dosť prekvapuje, že o samotnom rozchode Nadera a Simin to takmer vôbec nie je, to je tu na úplne poslednom mieste, ale to v konečnom dôsledku vôbec neprekáža. Až na to, že mi dej prišiel trochu priamočiarejší ma to dosť bavilo, či už samotná súdna línia, ale aj s tým súvisiace vzťahy medzi dvomi rodinami. Veľkým plusom je nepochybne aj skvelý výber postáv, tu mi skutočne všetky postavy prišli zaujímavé a navyše aj dosť sympatické, takže som si k nim nemal ani najmenší problém vytvoriť vzťah a hlavne vďaka nim mi tie dve hodiny prešli dosť rýchlo. A ideálne mi sadla aj réžia. Ale zaujalo ma, že tú odlišná mentalitu, ktorú som očakával som si takmer ani nevšimol, lebo nič mi neprišlo až tak zásadné, aby som si niečo zlé pomyslel, či už o samotných ľuďoch alebo aj celom systéme. Takže skutočne príjemný filmový zážitok. 78% (18.08.2015)

Bál som sa, že pôjde o nejakú high ar*ovu picovinu, takže som to dlho odkladal. Ako veľmi som sa mýlil. Je to strhujúca vzťahovka s prvkami kriminálky. Úžasne zahraté, s neustálym pulzujúcim napätím a silnými konfliktami. Sympatie sa prelievajú, celé to má pekný švih a korunu tomu nasadí záver. Parádny film. 9/10 (07.01.2021)

Dobre situovaná manželská dvojica čelí vážnemu problému. Simin sa chce rozviesť, lebo Nader nechce odísť do zahraničia a ten nechce odísť, lebo sa musí starať o chorého otca, ktorý býva v spoločnej domácnosti. Ich dospievajúca dcéra sa stáva jazýčkom na váhach... Ak by si miekto myslel, že týmto sa manželská dráma začína a končí, má len čiastočnú pravdu. Tu ide o viac. Celý príbeh razom dostáva inú dimenziu a je cťou tvorcov, že ju v komplikovanej krajine, akou je Irán, zvládli dokonale. Z manželskej drámy sa dostávame do súdnej ( nie však v našom európsko-americkom ponímaní, ako ho poznáme ), divák je konfrontovaný s náboženskými zvykmi, predsudkami a systémom. Z tohto pohľadu je viac ako žiadúce spoznať aj inú mentalitu. Film je natočený precízne a poctivo a poodkryje nám život v spoločnosti, ktorá je nám neznáma. (03.03.2012)

Vrchol varského festivalu režiséra Asghara Farhadiho se dokáže dotknout lidského srdce. V příběhu hraje hlavní roli víra v pravdu, náboženské přesvědčení, tradice a vnímání hodnot po íránsku. Drama sleduje dva odlišné páry, které spojuje stejný problém. Páry, jenž se liší svou stabilitou a rovností mezi mužem a ženou. Tragická situace graduje, aniž by se autor odklonil od objektivního hlediska. Režisér nemoralizuje, nepředkládá východisko, nehodnotí, pouze sleduje život a jeho problémy z povzdálí. Zlatý medvěd byl v Berlíně udělen do těch pravých rukou, jen škoda, že velký sál v Thermalu byl poloprázdný. (09.07.2011)

Ne, nedá mi to. Komentář (protentokrát) pojmu ve stylu (lehké) úvahy. Ve světle skutečnosti, že den před touto projekcí jsem protrpěl snímek s oscarovými? ambicemi http://www.csfd.cz/film/272416-deti-moje/ , tak pokud by se čirou náhodou "zadařilo", pěkně prosím a přitom apeluji (spoléhám) na soudnost všech zainteresovaných, místo plamenných proslovů a srdceryvných děkovaček matkám a otcům, že nebýt nich, nikdy by tu nestáli, (za)strčte hlavy hluboko do.....prdele, s velkým díkem cenu odmítněte, dodejte, že na to jsou tu jiní (povolanější, čti „zaslouženější“) adepti a vy se zavřete doma, zkuste se zamyslet a napsat (inteligentní) scénář nebo min "něco jako scénář". S dovětkem, že se sice za odborníka na cizojazyčné snímky rozhodně nepovažuju, takže vykřikovat něco ve smyslu "jasný kandidát na oscara" si netroufnu, nicméně za nominaci (min tu za původní scénář) bych se MOC přimlouval. Stejně jako v případě zcela jisté („upozaděné“) režie, která ale přesně ví, co chce natočit a jak toho (i) docílit. Ve vzduchu potom nechám poletovat otázku, jak by asi tohle dopadlo, kdyby si to vzala do parády „továrna na sny“ a přišla se svým remakem (čti pohledem na danou problematiku)....p.s. to uživ. J*A*S*M* NE, tohle není cool,cool,cool,co ol (dokonce ani cool,cool,cool,cool,cool) tohle je "pouze" svobodný film o prostých věcech z nesvobodné země! Nic pravdivějšího (a zcela výstižného) se nedá napsat. Tímto se omlouvám uživ. Marigold, že jsem si dovolil (z)opakovat jeho slova. Společně s Drive N. Refna NEJsilnější (pro mě) filmový (kino)zážitek roku 2011 (byť už ukrajujeme rok 2012), přičemž nebude úplná náhoda, že všem divákům (včetně mě) Bio Oko se nechtělo (dlouho po závěrečných titulcích) zvedat ze sedadel, natož mluvit. S dovětkem, že den po projekci zážitek ještě umocněn. P.p.s. možná to bude znít divně, ale tenhle snímek mě vlil (nabil) neskutečně pozitvní energi(í) (do žil). Děkuji! (16.02.2012)