Pásla kone na betóne

Rýdzo slovenská dráma, ktorá zachytila život na východoslovenskom vidieku. To je síce pekné, ale na fungovanie filmu to nestačí. Filmu chýba lepší a pútavejší dej alebo skôr lepšie spracovanie. Herci sú jak keby prvý raz videli kamery, ale to je bežné v týchto starších slovenských filmoch. Prekážali mi trochu tie východniarske kecy a žvásty, ktorým som horko ťažko rozumel. Keby som bol východniar tak dám o dve * viac. 55%. (22.08.2007)

Nie je tak ťažké pochopiť prečo ten film toľko ľudí irituje a filmársky je to priemer, ale ja si ani neviem predstaviť že by sa to dalo natočiť lepšie. Tragikomické a trpké a istým spôsobom aj nadčasové. Ten hudobný motív, ktorý už použil Uher pri Kosenie Jastrabej lúky sa tu tiež hodí. (24.09.2021)

Nemám problém s uverením, že mnoho z toho, čo sa odohráva vo filme, Milka Zimková buď zažila alebo sa to dozvedela od dôveryhodných osôb. Je to uveriteľný film, je najmä o Východniaroch, ale pritom nie je protivýchodniarsky tak, ako Hoří má panenko nie je filmom protihasičským. Je to film o opakovaní životných osudov matky a dcéry, film o peripetiách života v nejakej dedine na Východnom Slovensku. A je to film dobre zahraný, vynikajúco a citlivo zrežírovaný a nasnímaný, film s dobrou hudbou. Čítal som kritiku použitého jazyka, ktorý nie je ani zo Šariša, ani zo Zemplína, ale je akýmsi východniarskym esperantom. To neriešim, skôr mám pocit, že tento film potrebuje titulky už pri premietaní od Popradu na západ. (09.01.2015)

Film, ktorý mnohí musia už dnes pozerať s titulkami, ale ani za doby Československa to nebol ľahký oriešok pre všetkých žijúcich na západ od Popradu. Azda jediný film, v ktorom tá východniarčina pasuje, netrhá uši, to prostredie je typické a dej nie je ani zďaleka prázdny. Nikdy by som nepovedal, že sa môže takýto počin stať legendárnym a Zimkovej tá civilnosť dokonale sadla. A dokonca východniari nemôžu byť ani urazení. Sú temperamentní, majú väčšiu alkoholickú výdrž i konzum, oni o tom vedia a vôbec sa za to nehanbia. (24.07.2022)

Československý film situovaný do východního Slovenska natočený podle stejnojmenné povídkové knihy od E. Zimkové. Autorka předlohy byla obsazena do hlavní postavy černovlasé Johany Ovšené, svobodné činorodé matky, která díky absenci mužského partnera trpí předsudky od většiny mužských obyvatel zapadlé vesnice někde v Prešovském kraji, zřejmě okres Humenné. Jednoduchý příběh popisuje mentalitu, kulturní prostředí a způsob života v tomto regionu, který je zdůrazněn použitím východoslovenského nářečí, jež je mnohdy pro českého diváka těžko srozumitelné. Hlavní dějová linie spočívá v příběhu Johaniny dospívající dcery Pavlíny (V. Jeníková), která po velmi krátké známosti otěhotní s vojákem z Čech, majícím už závazky s jinou ženou. Její matku ihned zachvátí obava, aby její dceru nepotkal podobný osud jako výsledek mužské bezohlednosti, jaký má ona, a když se nepovede osvědčenými metodami plodu zbavit, pokusí se najít své dceři partnera přes inzerát. Když se objeví vhodný kandidát Štefan (L. Paulovič), který jak se ukáže později, platí alimenty na dvě děti, a chystá se svatba, Pavlína potratí. V dalších rolích tohoto nepříliš dramatického filmu se objevila pohledná M. Logojdová jako Johanina kamarádka Josefka či P. Staník v roli Johaniného občasného milence Bertyho. Zaujala mě hudební melodie zřejmě lidového původu, která se nesla celým snímkem. Dílo, které je pojato spíše jako obraz východoslovenského života, od představitele nové československé filmové vlny Štefana Uhera hodnotím podprůměrně, neboť jsem postrádal jakýkoli dramatičtější moment a tím pádem může film začít nudit a působit nezáživně a zbytečně, obzvláště pokud jednotlivým představitelům není pořádně rozumět. V porovnání s režisérovými staršími a slavnějšími filmy např. Tři dcery spatřuji obrovský kvalitativní rozdíl ve všech směrech. (13.12.2019)