Pásla kone na betóne

Milka Zimková ako spisovateľka, scenáristka a hlavná herečka sa oddala dielu telom aj dušou. Jej výkon je výborný a len ona jedine vie hovoriť správne šarišsky. Sekunduje jej Peter Staník. Zvyšok ansámblu pletie šarištinu so slovenčinou, alebo raz rozpráva po slovensky, raz po šarišsky. Do piksli, ta sebe treba vybrac, bo je to potom zlatanina! Nemôžem sa zbaviť dojmu, že sa veľká časť diela odbila, že v tak rýchlom slede vyrozprávať príbeh matky a potom i dcéry nejde. Sledovanie ich vzťahu je naprosto mizerné. Film ťahá do priemeru ozaj skvelá Zimková a parádne hlášky, topkou je životná múdrosť: "Nemaš chlopa, nemaš pravdy." (30.03.2012)

Rýdzo slovenská dráma, ktorá zachytila život na východoslovenskom vidieku. To je síce pekné, ale na fungovanie filmu to nestačí. Filmu chýba lepší a pútavejší dej alebo skôr lepšie spracovanie. Herci sú jak keby prvý raz videli kamery, ale to je bežné v týchto starších slovenských filmoch. Prekážali mi trochu tie východniarske kecy a žvásty, ktorým som horko ťažko rozumel. Keby som bol východniar tak dám o dve * viac. 55%. (22.08.2007)

Snad více než kdo jiný složil „na stříbrném plátně“ poctu řeči Štefan Uher ve svém pozdním filmu. Nekompromisně, bděle, čiře. Ostatně jinak by ji nikterak neoslavil, ale jen zesměšnil, jak je patrno z mnoha normalizačních filmů a seriálů zasazených do moravského, resp. slováckého prostředí. Bez studu doznávám, že mi právě tyhle skanzeny folklorismu byly protivné vždycky, a to již jako dítěti. Jen slyšet, jak se ten dialekt teatrálně kolem těch krojovaných figur(in) rozléhá, mě znechucovalo natolik, že jsem často nedokázal „v jejich společnosti“ vydržet: dnes bych řekl, že ty postavy nemluvily, ale naopak – tu řeč zaživa požíraly. Jinak je tomu v této „východniarské“ komedii. V ní se všechno děje právě v řeči, která tak spontánně tryská z těch vidomých i zaslepených bytostí, vesměs dětských lidí (řečeno s Hessem), z jejich potřeb, tuh i úzkostí a strachů, vede jejich kroky a spoluutváří jejich osudy. Divákovi (a posluchači) je, jako by před ním vyrůstalo cosi prvotního, k čemu dosud nebyly sepsány slovníky a vypočteny gramatiky. A nevypočitatelní jsou i účastníci té polyfonní exploze, která se rozléhá nedohledným obloukem prolínajících se životních příběhů, jež svorně vypovídají o ženském údělu ve zdivadelněné společnosti. Jak to jde dohromady – divoká mluva a lidé davu (zde zastoupeného populární kulturou a komunálními institucemi – a zvláště sekularizovanými vdavkami)? Stýkají se právě v onom dětinství, v tom bezbranném přesvědčení o právu na štěstí, jemuž se ale vše vzpírá, což ironicky ilustrují bezpočetné trpce humorné drobnosti rozeseté jako ztvrdlé chlebové drobky na loži, bránící spánku. Nelze tak sledovat jejich počínání bez soucitu. Opakovaně se mýlí, umanutě se ztrapňují, opečovávají to postrádané – a nestárnou… (22.12.2023)

"Kto to bul? Ktory kuň? .... Ta kedz tu dakto kuň, ta ši to ty!!!" To je len jedna zo skvelých hlášok v tomto filme. Najviac sa mi na ňom páčilo to verné zobrazenie života na východoslovenskej dedine komunistickej doby. A keďže tento film rozpráva o mojom rodnom kraji, tak musím dať minimálne 4*. Dobrá oddychovka aj po rokoch. 80 % (10.04.2011)

Nějak nevím, jestli chtěl Uher jen zobrazit tehdejší vesnický život nebo se pokusil o něco víc, třeba tenhle styl života zkritizovat (což by se mi zrovna nelíbilo) nebo o feministickou osvětu... Ať je to tak nebo tak, ten film má své kouzlo a dost poetiky, kterou tvoří spousta nádherných záběrů. Podstatné je ale to, že jsem (na 3 pokus) konečně od Uhera viděl něco, co se mi fakt líbilo. Sice Panna zázračnica a Slnko v sieti nějakou poetiku mají, ale moc mě neoslovila a proto ani jeden z těch dvou filmů pro mě není zrovna významný. Zato tenhle už mě konečně nějak víc oslovil a pokud šlo skutečně jen o to lyricky zobrazit život na tehdejší slovenské vesnici, dal bych 4*. Protože si tím ale nejsem zrovna jistý, tak jsou ty 4* slabé. Ale líbilo se mi to, to jo. (10.10.2020)