Režie:
František FilipKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Jiří ŠlitrHrají:
Vladimír Ráž, Jiřina Bohdalová, Bohuš Záhorský, Jaroslav Marvan, Rudolf Deyl ml., Jiří Holý, Iva Janžurová, Ladislav Trojan, Karel HálaObsahy(1)
Na televizní obrazovku se vrací málo známá adaptace hry Jaroslava Vrchlického, plná vtipných zápletek, vyprávějící o odvaze dvou zamilovaných žen, které kvůli své lásce pronikly na hrad Karlštejn, kam je dle příkazu panovníka přístup ženám zapovězen. Vznikla osm let před dnes již legendární filmovou adaptací Zdeňka Podskalského s řadou hereckých hvězd. Při svém premiérovém uvedení v roce 1965 vzbudila bouřlivý, kladný i záporný ohlas. Zcela zákonitě, protože Filipovo pojetí této klasické hry, byť v autentickém prostředí hradu Karlštejna, bylo tehdy zcela nové a netradiční. Toto zpracování klasické předlohy využívá melodie tehdy populárních českých i zahraničních šlágrů s texty P. Kopty. Například vládcův příjezd na hrad oznamovala melodie "Jó, třešně zrály". Za herce zde však zpívají většinou profesionální zpěváci. Vrchlického text převedl na televizní obrazovku v muzikálově podobě v roce 1965 František Filip s Vladimírem Rážem a Jiřinou Bohdalovou v hlavních rolích. I přes horší technickou kvalitu, která odpovídá roku vzniku snímku, se jedná o raritní doklad televizní muzikálové tvorby. (Česká televize)
(více)Recenze (27)
Jsem odkojena televizními inscenacemi, které měly mnohem blíž k divadlu než k filmu. Kamera byla mnohem víc statická, šlo o jednoduchou výpravu zpravidla jen s několika herci. Není divu, že o 8 let mladší provedení v režii Zdeňka Podskalského tuto černobílou verzi zcela převálcovalo. Obsazení bylo velice dobré, zklamaly mě texty Pavla Kopty, které se místy podobaly dětským rýmovačkám na známé melodie. ()
Zajímavá alternativa ze šedesátých let dává vyniknout nápaditému scénáři pro standardní kvalitu šedesátých let. Herecké obsazení je stejně špičkové jako v případě Podskalského filmu a výkony herců buď srovnatelné, nebo i lepší. Zajímavé je romanticky sošné pojetí postavy Karla IV. Vladimírem Rážem i lidské vyjádření Arnošta z Pardubic Bohušem Záhorským a herecké kreace Rudolfa Deyla ml. Sečteno a podtrženo: není se za co stydět a František Filip, tehdy režisérsky, ale i scénáristicky přemladý (33 let) mohl být na tuto svou juvenilii poprávu pyšný. ()
Nepříliš známá zato však solidní verze Vrchlického hry. I když se jedná o studiovku s občasnými reálnými záběry, stejně dokáže zaujmout. Vcelku zajímavé herecké obsazení. Herecké páry, které se před kamerou skoro nikdy společně nevyskytovaly. (Ráž/Bohdalová ; Trojan/Bohdalová). Zajímavé použití oblíbených dobových šlágrů s novými texty. (Jo, třešně zrály, Ďáblovo stádo, Meckie Messer). Škoda, že nemůžu dohledat, kdo za koho v tomto filmu zpívá. Podle poslechu tipuju, že samy sebe zpívají Bohdalová, Janžurová a stoprocentně jsem si jist Jiřím Holým. Všude je uveden Karel Hála, toho tipuju na Ladislava Trojana a jist jsem si, že Rudolfa Deyla zpívá Jiří Bruder. Netuším tedy pány Ráže (snad Cortéz?), Marvana a Záhorského. ()
"Král volně dýše, zase volně dýše, tady volně dýše a je to na něm znát…“ Na téhle černobílé adaptaci známé hry Jaroslava Vrchlického je dosti znát její televizní charakter (viz zejména kulisy televizního studia) Nápad s použitím známých a ve své době jistě populárních písní (přetextovaných Pavlem Koptou) mi přišel zvláště v případě některých z nich (např. Oči má sněhem zaváté) spíše úsměvný než hodný obdivu. Jinak i když zde na csfd je jako autor hudby uváděn výhradně Jiří Šlitr, ve filmu zazní i třeba píseň z westernu V pravé poledne, píseň Meckie Messer (tu v originále složil Kurt Weil) nebo v samotném závěru "Valčíček na rozloučenou". A Jó třešně zrály, jejíž přetextovanou verzi cituji v úvodu tohoto komentáře, též asi těžko složil Jiří Šlitr Celkově hodnotím spíše coby průměrné televizní dílko, ač jde o vcelku raritku, kterou bych asi nebýt ČT3 jen tak neviděl. ()
Černobílý předchůdce slavného filmového muzikálu Zdeňka Podskalského a Karla Svobody sice nevyniká ani hýřivými barvami, ba ani příliš velkou tvůrčí fantazií, a jsa zasazen do kulis skromného televizního studia, připomíná spíše půdorys klasické jevištní inscenace, přesto si v jistém ohledu uchovává vtip, hravost a cosi jako skrytý půvab nedokonalosti. Buď jak buď, některé texty notoricky známých písniček (jejichž autorem je Pavel Kopta) vzbuzují i po letech pobavený úsměv a herci, od sošného Vladimíra Ráže, který je ideálním ztělesněním moudrého a spravedlivého vladaře, až po vynikajícího Rudolfa Deyla mladšího v roli prohnaného bavorského vévody Štěpána, hrají s neskrývaným elánem a zalíbením. Škoda, že se tehdy nepřihlásili filmaři, mohla to být vskutku nádherná podívaná... ()
Galerie (5)
Zajímavosti (3)
- Jako melodie byly použity dobové hity, texty ovšem s ohledem na téma hry byly přepsány. Jsou to tyto písně: „Až zazní volání divokých husí“, „Noc a den“, „Jak vypadá čas“, „Jó, třešně zrály“, „Tam za tou duhou“, „Exodus“, „Mackie Messer“, „Ďáblovo stádo“, „Santa Anna Marie“, „Motýl“, „Valčík na rozloučenou“. (sator)
Reklama