Godzilla

Porovnání s předchozí Godzillou být bohužel musí, i když to vlastně ani nejde. Nehodnotím ale filmy jako takové, hodnotím spíš dobu, kdy jsem dané filmy viděl. Dneska bych oba hodnotil nejspíš i stejně, první americká Godzilla ale u mě pořád zůstane s lepším hodnocením, protože jsem na tenhle film nestál frontu ve videopůjčovně a nemluvilo se o něm tak dlouho, jako o tom prvním. Také jsem byl mladší a ty kraviny, co tam Emmerich naplácal jsem tak nějak ani nevnímal. Bral jsem ale fakt, že vše je totálně monumentální a tak nějak si to užíval. Tady třeba beru fakt, že Gareth Edwards to konečně natočil tak, jak nemůže Japonec říct ani slovo. Také se mi líbí, že v rámci příběhu je to úplně jiný svět, u čehož jsem vlastně i rád. Emmerichova Godzilla byla brutální nesmysl a neměla s původní Godzillou nic společného. Také se mi líbí i to, jak Edwards pojal digitální efekty. Každopádně u takového filmu je to možná i dost na škodu. Udělal to tak jako když točil Monsters a nevím, jestli to plno lidem sedne. Tenhle undergroundový způsob totiž Godzille moc nešmakuje, zdá se mi. Noční akční scény, ve kterých nevidím skoro nic mě dost rozčilovali. Na druhou stranu i ty měly své kouzlo, proto zůstávám u lepších třech. (29.10.2014)

Budou SPOILERy. Jako hrát videohru sestávající výhradně z cutscenes. Postavy slouží víceméně jen k tomu, abychom měli skrze čí oči žasnout nad monstry, což se film snaží zastírat mnohem méně než například Jurský park. Film přiznává, že lidé jsou pro něj důležití převážně coby prostředky fokalizace, takže například nevidíme souboj, kterému zřejmě nebyli přítomni žádní lidští svědci nebo přinejmenším žádná hlavní nebo vedlejší postava (přestože „přízemní“ lidské hledisko zde není dodržováno tak důsledně jako ve Světové invazi). Agence jsou postavy opakovaně zbavovány (nemožnost zachránit manželku, zatčení v zakázané zóně), případně je zřetelně dáno najevo, že proti monstrům mnoho nezmůžou a jejich akce nebudou schopni jakkoli koordinovat. Skutečná moc náleží přírodě a pudům, nikoli racionálně jednajícímu člověku (nehledě na to, zda reprezentuje armádu, vědu, nebo stojí bokem zavedených institucí), který je zde proměněn pouze v zanedbatelnou součást neovládnutelného ekosystému (podobnou bezmoc jako během Godzilly jsem z amerických filmů pociťoval snad jen v závěru The Incredible Shrinking Man). Lidé nemají kontrolu nad přítomností a budoucností (plány jim nevycházejí), mohou se jedině poučit z dřívějška, kteréžto myšlence je podřízena spirálovitá dramaturgie vyprávění s jasně naznačenými paralelami situace, ve které se na začátku ocitá Brody senior a situace, ve které se posléze ocitá Brody junior. Oidipovské schéma s absentujícím otcem je neustálým zpasivňováním lidského protagonisty a předvídatelností jednorozměrných charakterů (film staví na tom nejbanálnějším genderovém rozvržení rolí: žena pečující zdravotní sestřičkou, muž ochraňujícím vojákem) tak jako tak upozaděno ve prospěch pozoruhodné proměny Godzilly, která nese znaky záporáka (nezničitelnost, děsivé vzezření), ale ve vyprávění funguje jako kladný hrdina (jedině ona může znovu nastolit pořádek). Zápletka se za využití člověčích figurek, kauzálně propojujících jednotlivé scény, vyvíjí tak, abychom nakonec stranili monstru, o němž to celé je. Jak jinak by tomu u monster filmu taky mělo být… Abych nezapomněl, film má taky famózní zvukové efekty (stopování monster s pomocí echolokace je ostatně jedním z motivů vyprávění), velmi přesvědčivé efekty vizuální (tzn., věřil jsem, že by kurevsky velká ještěrka mohla vypadat a pohybovat se nějak takhle) a nabízí dechberoucí scény jako z artfilmu, působivé už pouze tím, jak vypadají, jak je v nich obraz sladěn se zvukem (noční seskok). Laťka pro ostatní letní blockbustery byla nastavena monstrózně vysoko. 85% Zajímavé komentáře: Tetsuo, Marigold, Psema, mcb, ScarPoul (16.05.2014)

Destrukce divákova očekávání. Emmerich to začal před lety, trailery v tom pokračovaly. Nedivím se 70 %, protože tenhle film jde proti všemu, co si "obyčejný" do kina přinese. Jenže se toho nebojí a to je na tom hrozně sympatické. Edwards jde proti očekávání "amíci vs. příšera co ničí svět" a nabízí spíše o dost dražší a preciznější verzi Monsters s maximálním ohledem na japonskou kultovní sérii o opravdu velké ješterce. Už úvodní titulky naznačily, že tohle půjde v trochu staromódnějších kolejích a jsem rád, že následující dvě hodiny byly plné napětí a zoufalství a přitom nenabídly prostor pro divákův výsmech. Edwards film drží pevně v rukou, vykresluje skvělou atmosféru, působivé obrazy a díky němu drží film jako celek s inteligentním podtextem i přes pár chybiček (nechci rozebírat elektřinu, ani na co fungoval detektor atomovky, dvojnásob neřeším "great escape", ...). Tenhle film se nebojí jít vlastní cestou, odvážnou a prochází mu to. Už jen za ty pohledy diváků, co čekali něco jiného, to stálo. Tam kde byl Emmerich guilty pleasure, tam je Edwards guilty smart. PS: líbí se mi, jak vojáci prostě všude budou brát ty svoje směšné zbraně, i když protivník je veliký jako mrakodrap:) PPS: tenhle film budou mít rádi v Rakousku, jádro pryč! (15.05.2014)

Začínam premýšľať nad tým, či ešte niekedy navštívim 3D sálu, ak sa nebude jednať o projekt o rozmerov Avataru. Znova sa teda potvrdilo, že tretí rozmer je len prvoplánovým lákadlom. Tých pár centov navyše mi však vôbec neubralo z nálady, pretože je zrejmé, že tvorcovia sa o to viac sú sústredili na kompatibilitu celého príbehu. Edwards sa vezie na vlne režisérskych uctievačov filmových kultov a drží sa hesla, že treba začínať od koreňov. Nepoznám mystickú históriu godzilly ako japonského fenoménu, preto som Emmerichovu verziu zhltol ako decko všetkými desiatimi. V porovnaní s týmto filmom sa dá citeľne vnímať rozdiel medzi hollywoodskym non-brain trhákom a plnohodnotným dychberúcim blockbusterom. Oboje majú niečo do seba, misky váh sa však tentokrát jednoznačne priklonili na stranu tohtoročnej monštruozity. Dokonalé hranie sa s diváckym presvedčením o strane dobra a zla robí film výnimočným. Obrovským plusom je fakt, že do pozície hrdinu nie je postavený človek - rozumej chorobne tuctový amerikanizmus (hollywoodsky happyend v podobe poslednej sekundy odvráteného konca sveta bol chvalabohu vyškrtnutý zo scenára). Absurdita v podobe nezničiteľnej palebnej sily americkej armády sa takisto nekoná a to možno neprehryzne tuctový divák odchovaný na súčasnej vlne popcorňákov. Príbeh sa tak stáva dokonale nereálne-reálny a cítiť z neho snahu dať na vedomie, že nie človek je vládcom planéty. Šablóna žánrového klišé nič nekazí, herecky je to luxusné, niektoré dialógy by žiadali doladiť, ale to je už len malou chybičkou krásy na tomto veľdiele, ktorého dominantou ostane kvalitný príbeh, doplnený ohurujúcimi efektami a dunivou hudobnou zložkou. 90%. (16.05.2014)