Danny Rose z Broadwaye

Je to poměrně klasický Allen, jen nijak nevyčnívá ani nezpracovává (pro mě) zajímavé téma. Dvě věci se mi líbily: 1. způsob vyprávění, kdy je vlastně vše, co se dozvídáme o Dannym, jen součástí vzpomínání několika komiků v restauraci; v tom je možná celý Dannyho problém, protože nám nepředstavuje nic víc než jen "hospodskou" histroku (která jako taková nemá potenciál utáhnout film); 2. část s hitchcockokovským "nepravým mužem", tedy záměna identit a prchání před mafiány v tomto duchu; bohužel jak se rychle rozjede, tak i rychle skončí. (08.01.2016)

Vynikající posmutnělá komedie Woodyho Allena. Jeho Danny Rose je takovou snůškou Allenových mindráků, ale na druhou stranu i dobrých vlastností. Chce vytěžit maximum, ale nemá štěstí. Jak říkám je to takový melancholický koktejl komedie, romantického dramatu, mafiánského a psychologického filmu. Je zde sice spoustu Woodyho hlášek, ovšem je zde také smutek, výčitky svědomí a pod. Konec filmu je opravdu špičkový. Filmy Woodyho Allena z tohoto období jsou humorné a zároveň melancholicky smutné, ale v každém případě neskutečně příjemné. A "Danny Rose z Broadwaye" patří určitě k těm nejlepším. (24.04.2007)

Tentokrát poněkud seriózněji pojatý Allen. Spíše hořká komedie, než klasický střelený Allen, kterého známe. Mia Farrow je nezvykle utlumená, Allen předvvádí svého klasického ukecaného intelektuála, i když tentokrát mnohem citlivějšího a zranitelnějšího. Ten filmeček je strašně příjemnej, konec je hrozně hezkej (Allen pracuje s prostředím a ta New Yorská ulice vytváří atmosféru sama o sobě), ale podruhé už se na něj asi nepodívám, narozdíl od jiných Allenovek. (23.04.2007)

Woody Allen jako impresário, mezi jehož prominentní klienty patří mimo jiné jednoruký žonglér nebo tučňák jezdící na kolečkových bruslích v přestrojení za rabína. :-D Danny Rose kupodivu není jen další z Woodyho srandovních břídilů; postupně se mimoděk ukazuje, že všechny ty šílence zastupuje ze soucitu. To je zajímavá inovace, ale jinak - přiznejme si - to mohla být větší sranda. Rámec příběhu s kabaretiéry, kteří si při kafi vyprávějí příhody Dannyho Rose, nabízel možnost kaleidoskopu přibarvených veselých historek (jako později Zlaté časy rádia) a je docela škoda, že po několika velmi povedených skysneme už jen u té jedné o náladovém italském pěvci. 70% (20.02.2007)

Vtipná hříčka v italském stylu. Šest komiků (ve filmu i v reálu) se schází v jedné newyorské restauraci a začíná vzpomínat na Dannyho Rose, na manažera, který nikdy ničím nevynikal. Tedy kromě toho, jak zoufale se mu většina věcí nedařila. Vzpomenout si na nějakou komickou historku, v níž účinkoval podobný looser, není problém. Jde o jakési vyprávění skrze vyprávění, které je občas oživeno poznámkou samotného vypravěče či jeho posluchačů. Woody jako obvykle hraje človíčka, kterému se nic nedaří, na kterého všichni kašlou a kterého v životě nečeká moc dobrého, přesto si dokáže najít důvod, proč při nejbližší možné příležitosti neskočit pod projíždějící vlak. Danny Rose sice na první pohled neobsahuje tolik matroše k přemýšlení a nepřináší tak jízlivý komentář showbusinessu jako jiné Allenovy snímky, jenže první dojem je matoucí. Pod povrchem najdete mnohem více než pouhou poctu všem těm snaživým broadwayským komikům a jejich neméně snaživým manažerům. Allen zde dokázal velice srozumitelně formulovat svůj názor na Boha, zparodovat gangsterské filmy, zavzpomínat na časy, kdy vystupoval coby komik v různých klubech a navíc nabídl nejzajímavější roli své tehdejší partnerce Mie Farrow. Té po většinu filmu nevidíme do tváře, čili nemůže příliš hrát očima, kromě toho má paruku, která u mě způsobila, že jsem prvních deset dvacet minut váhal, zda-li to je skutečně ona. To je pouze jeden z mnoha originálních nápadů, jimiž Danny Rose přímo hýří. Z dalších bych zmínil alespoň převelice vtipnou scénu s hlasy poznamenanými héliem a úplný závěr, možná až příliš podobný závěru Manhattanu, přesto závěr tak krásný, že je těžké si představit lepší. 75% Zajímavé komentáře: Oskar, Radko, Cimr (03.09.2007)