Oslo, 31. srpna

Jestliže je Reprise byť jen zčásti depresivní jako tenhle film, tak si dám delší pauzu. Tak hmatatelný smutek, který byl slyšet z jinak moc příjemného hlasu Anderse mi zřejmě ještě chvíli utkví v paměti. Jeho smutek se stal mým smutkem a jeho bolavé nitro mě bolelo víc, než bych si byla schopná připustit. V té druhé části jsem cítila mírné zadrhnutí, ale to nic nemění na síle a hloubce tohoto snímku a Anders Danielsen byla velmi dobrá volba pro tuhle roli. Tleskám, ale strašně smutně...... (16.11.2014)

Film z druhého plánu jemně, ale nesmlouvavě tematizující univerzální spoluzodpovědnost a vzájemnou spojitost lidských nádob žijících na témže místě v tentýž čas, spoluodpovědnost a propojenost, které si dnes ve jménu "osobní svobody" - včetně "svobody zničit se" - povětšinou odmítáme připouštět, ale ony proto ještě nepřestávají existovat. *** Film zpovzdálečí a zdánlivě nezaujatě tematizující nevšímavost a přehlušování, vtělené a zapuštěné do přediva zákonů, pravidel a práv naší dnešní společnosti posilujících zdánlivou izolovanost jedinců a jejich osudů tak, že se zdá téměř přirozené sledovat, jak  se jeden tonoucí mezi ostatními nakonec nevyhnutelně utopí, byť cítíme, že to svou nepatřičností volá do nebe. Každé lidské utrpení se týká přinejmenším každé lidské bytosti v dosahu (i kdyby jen v dosahu mobilní sítě), a nemůžeme se z toho vyvinit, ačkoli - jak nám tenhle film předvádí - se velice přesvědčivě snažíme ujistit o opaku. *~ (13.06.2022)

Svojou atmosférou mi to pripomenulo nemecký film Oh Boy, aj keď pozadie oboch hlavných hrdinov bolo diametrálne odlišné. V tomto prípade to bol Anders, ktorý sa márne snaží splynúť so svetom, z ktorého sa pobral za svojim drogovým dobrodružstvom. Veľmi si dali tvorcovia záležať na vykreslení Andersovej psychiky a všetkom, čo sa v ňom odohrávalo. Prvá polovica bola vynikajúca, ďalší priebeh síce tiež zaujímavý, no prišli bohužiaľ viaceré slabšie fázy, ktoré moje prvotné nadšenie postupne degradovali až k 3 hviezdičkám. Ale aj tak, zaujímavý film, na zamyslenie. (04.11.2014)

Den, zkušební den, a nakonec i poslední den, v životě mladého (i když ne tak docela, je mu už přes třicet) inteligentního (i když na svojí inteligenci se už nemůže zcela spolehnout) muže. Anders nechce (tak to říká i ve filmu) začínat od začátku, hledá dva padnoucí konce několkrát zpřetrhanou šňůru svého života, na které by se mohl navázat.  Ale nejde to. Prostě to nejde. Ke všem "uzlovým" bodům přistupuje s nadějí a dobrou vírou, aby nakonec poznal, že se pořád jen "topí". Přitom jeho první (raní) pokus utopit se překvapuje svojí naivitou a nezralostí. Během dne, v němž se konfrontuje (a je konfronrován) se svým dřívějším životem, nachází pouze jeden konec (své /matčiny) pupeční šňůry, od které byl kdysi odpoután, aby žil. Je to záchranné lano, které mu hází Thanatos. - Velmi dobrá režie! (29.09.2022)

„KDYŽ SE NĚKDO CHCE ZNIČIT, SPOLEČNOST BY MU NEMĚLA BRÁNIT…“ /// Andersovi je 34 a nemá nic. Kromě závislosti, se kterou by ovšem rád skoncoval. Má jeden den, aby ukázal, že pobyt v léčebně nebyl zbytečnej. A on ví, jak to vyřeší… Jednou feťák, navždy feťák. Můžete bejt chytrej, jak chcete, ale voni vás stejně dostanou (čest výjimkám). Na konci necejtím nic. Vlastně… jsem spíš rád. Proč? Prostě proto! A nejvíc zajímavý je, že na osmdesát let starým námětu, toho ani v současnosti nemusíte moc měnit. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Le Feu Follet“, kterou v roce 1931 napsal Pierre Drieu La Rochelle, číst nebudu. 2.) Život? To je škrtidlo, lžička, zapalovač, jehla … 3.) Thx za titule ,,jives a depressya“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (25.02.2015)