Hoši o ou kodomo

CITÁT - Taková záhadná melodie........... Vizuálně nádherně kreslené, hudba ladí s příběhem a příběh samotný je, jak už to u Japonců bývá, smutný, strašidelný, o lásce a smrti a je plný starých Bohů, vymřelých zvířat a snaze o oživení mrtvé lásky. Prostě klasika. CITÁT - Nehledám tajemství věčného života ani starodávné znalosti. Chci jen oživit svou ženu......... Dvě a půl hodiny nádherný příběh, který přináší spousty moudra a jedno velké ponaučení. CITÁT - Smrt je prokletí, které mi lidé musíme trpět.......... (06.07.2014)

Ach, Makoto, proč nejsi Makoto? Proč si zde hraješ na druhého Mijazakiho? Bezprostředně po zhlédnutí tvého výtvoru jsem jej ohodnotil třemi hvězdami s tím, že tohle ti prostě nevyšlo, avšak sotva minul den a já zjišťuji, že tenhle snímek ve mně vůbec nic nezanechal, drahý Makoto. Proč vidím v kresbě postav do pixelu vykradené Ghibli? Proč čuchám támhle v tom moralizování Mononoke a támhle zase Naušiku? Proč mám pocit, že mi byly postavy a vlastně i celkové dění snímku ukradené? Proč mám pocit, že jsi chtěl říct strašně mnoho a ve výsledku neřekl vůbec nic? Proč jsi zahodil svou skoro až trademarkovskou melancholii? Ano, pár kýčovitých obloh tu zase je, ale je tohle vše, co z tvého rukopisu zbylo? Ach, Makoto... děkuju ti aspoň za Kazuhika Inoue, pro jehož hlasový projev mám zkrátka slabost, rovněž bych ti chtěl coby našinec poděkovat za těch pár vteřin, co ve filmu zazněla Dvořákova Novosvětská, ale když je Novosvětská skoro tím jediným, co si z tvého snímku po jednom dni pamatuju, musím být pro jednou zlej pes a dám ti dvě hvězdy s prosíkem, abys mou malou dušičku ukojil příště něčím víc autorským. (09.08.2012)

Na jednu stranu Šinkaiův film před diváky rozprostírá úctyhodně komplexní fantaskní svět se spletitou mytologií. Jenže bohužel to všechno je zde zcela kontraproduktivní. Věčné konstatování jmen různých částí a prvků tohoto světa, permanentní ustavování vztahu fantasijní říše k realitě a konstruování rigidní mytologie paradoxně zaslepuje pravou podstatu snímku, kterou naopak představuje, či by mělo představovat vyprávění o překonávání zaslepené bolesti ze ztráty někoho blízkého. Fantaskno, které by mělo plnit symbolickou roli pro niterné pocity postav, zde svou zatvrzelou konkrétností a překombinovaností přestává plnit svou funkci, což vede k tomu, že emoce musejí být vyjadřovány v přímočarých monolozích. Stejně nevyvážený je film i v dílčích motivech, potažmo atrakcích, kterými se chce zalíbit svému cílovému publiku, teenagerům. Samoúčelná krvavost se potkává s křiklavou roztomilostí a pitoreskností, a také ústřední motiv nelehkého a bolestného hledání osobní cesty životem po zničující ztrátě je současně rozváděn do komplexních myšlenek, ale i ztvárněný s polopatičností a naivitou. Jako protipól Šinkaiova snímku se nabízí geniální Vital Šinji Cukamota či anime Dopis pro Momo, které také expresivně zpracovávají vyrovnávání se se ztrátou blízkého člověka, ale téma a metafora v nich jsou v dokonalé rovnováze. (23.08.2014)

Pekný film, ktorý je do istej miery inšpirovaný tvorbou Hayao Miyazaki. Ono keby už spomenutý tvorca neexistoval možno by toto malo vyššie hodnotenie. Totiž keď niekto vidí niečo lepšie, stále mu to utkeveje v pamäti ako istý štandard. No majstra Miyazakiho a jeho filmy sa ťažko podarí prekonať a keď sa mu niekto vyrovná je to málo. Tento film sa možno o to pokúšal, alebo išiel aj vlastnou cestou? Tento film má úžasnú animáciu nakresleného prostredia. Prostredie je také krásne, že sa vás pokúsi pohltiť. Postavy a teraz myslím ľudia už tak úžasne nakreslený nie sú, ale napríklad "príšery" (quecalcoatl) tak tie sú nakreslené/animované bravúrne. Príbeh je kvalitný a v podstate rozdeľuje hrdinov na rôzne tábory, ktoré majú vlastný ciel. Vytvorený svet "Agartha" je nápaditý a má vlastné pravidlá ako sa v ňom treba správať. Dajú sa v Agarthe vzkriesiť mŕtvy a keď áno tak za akú cenu? Cena je v tomto prípade dosť podstatná vec. Asuna je milé pracovité dievča, ktoré má len matku a tá je dlho v práci. Ryuuji Morisaki je zaujímavá postava a človek hneď v podstate pochopí o čo mu ide. A nakoniec tu máme Shina, ktorý má vlastné poslanie. Celý príbeh je teda o snoch a túžbach týchto troch postáv. Rozhodnutie je len v tom, koho sen je ten silnejší. Endning (konečná pesnička) je veľmi pekný a melodický (oplatí sa vypočuť). Shun sa mi podobal na hrdinu s Howl no ugoku shiro. Za zmienku ešte stojí pekné "zvieratko" (zvieratko má byť v úvodzovkách) Mimi a červenanie sa Watase (Asuna). Takže nádherná animácia (hlavne prostredia) a slušne prepracovaný príbeh. (25.05.2015)

Makoto Shinkai nám začíná nějak ... Ghibliovatět... Což je u něj na škodu, přeci jen je jeho původní styl velmi charakteristický a příjemný, kdežto zde z něj moc nezůstalo, ale náznaky tu jsou, hlavně na začátku, což bude asi tím, že právě tam se vyskytuje železnice. Což, když jsem na to narazil, není na ně makoto trošku ujetej? Co film, to záběry na koleje, projíždějící vlaky a mosty? Ale jelikož pohled na ně v jeho rukou je skvostný, vůbec mi to nevadí. Samotný děj bych rozčlenil na tři části, začátek je krásný, má nejvíc Makotin a krásně se na něj kouká, jenže pak přijde onen meziprostor, ve kterém se lautr nic neděje a je docela nudným, což naštěstí spasí Ghibliozní závěr, který funguje velmi dobře i díky tomu, že děti stále zůstávají dětmi a příběh je relativně konzistentní a nesnaží se působit nijak epicky a je střídmý a interní. Měl bych dát tři *, ale díky nejroztomilejšímu animovanému zvířátku co jsem kdy viděl, přidávám i čtvrtou (27.02.2013)