Hoši o ou kodomo

Určite by som lepšie zvládla smrť všetkých hlavných postáv ako smrť ňuňu Mimi. Bohužiaľ. Tak som si teda poplakala, vyfúkala nos plný soplíčkov a v pozeraní som pokračovala. Rozprávka to bola pekná a kúzelná, občas som mala aj zimomriavky ale fakt neviem či to bolo danou scénou alebo otvoreným oknom. Hudba naozaj krásna. Bez dobrej hudby ako tu by som dala určite nižšie hodnotenie. Nechápem tu rozhorčenia, že film kopíruje tie od Miyazakiho (stejnak ma vaše výlevy nezaujímajú). Mňa osobne to vôbec netankuje ako podaktorých, pretože film bol tak či tak dobrý a je úplne jedno či kopíruje alebo nekopíruje. Film bol trošku zbytočne dlhý ale stále krásny. Takže 4* na môj vkus málo roztomilých scén. (30.09.2013)

Pro mě rozporuplný snímek. Ano, jsou zde typické rysy Šinkaiovy tvorby - zachycení toku času, smysl pro detail, nádherná animace, to ano. Najdou se zde ovšem i motivy typické pro tvorbu Mijazakiho. Ne, že by to bylo špatně, avšak Makoto se rozhodl natočit jiný žánr, než ve kterém je špička, a ne že by to nezvádl, ale napoprvé se trefit je doopravdy těžké. Film mi přišel, jakoby nevěděl, čím má vlastně více být. Druhá polovina byla místy nelogická a konec odfláknutý. Z první poloviny filmu jdou cítit emoce a síla, v druhé už jen bezduché momenty, které nedokázaly zaujmout. Film mě nechal ledově chladným, což je paradox, protože Šinkai mě v jeho jiných snímcích dokáže dojmout doopravdy silně. Zde je celkový dojem rozprostřen na celkových 65%. Šinkai se zde zkrátka snažil hrát na Mijazakiho.. (18.07.2019)

(Viděno bez titulků.) Tento krásný, byť očividně jinými místy inspirovaný svět by si zasloužil lepší příběh, když už se na něj Šinkai rozhodl dosud nejvíce soustředit. Především však zamrzí, že se kamsi vytratila většina šinkaiovských emocí a zastoupil je tovární produkt. Je sympatické, že se režisér již nechtěl opakovat, u mě by však nejspíše uspěl lépe, kdyby to udělal. 5+/10 (07.06.2011)

Na jednu stranu Šinkaiův film před diváky rozprostírá úctyhodně komplexní fantaskní svět se spletitou mytologií. Jenže bohužel to všechno je zde zcela kontraproduktivní. Věčné konstatování jmen různých částí a prvků tohoto světa, permanentní ustavování vztahu fantasijní říše k realitě a konstruování rigidní mytologie paradoxně zaslepuje pravou podstatu snímku, kterou naopak představuje, či by mělo představovat vyprávění o překonávání zaslepené bolesti ze ztráty někoho blízkého. Fantaskno, které by mělo plnit symbolickou roli pro niterné pocity postav, zde svou zatvrzelou konkrétností a překombinovaností přestává plnit svou funkci, což vede k tomu, že emoce musejí být vyjadřovány v přímočarých monolozích. Stejně nevyvážený je film i v dílčích motivech, potažmo atrakcích, kterými se chce zalíbit svému cílovému publiku, teenagerům. Samoúčelná krvavost se potkává s křiklavou roztomilostí a pitoreskností, a také ústřední motiv nelehkého a bolestného hledání osobní cesty životem po zničující ztrátě je současně rozváděn do komplexních myšlenek, ale i ztvárněný s polopatičností a naivitou. Jako protipól Šinkaiova snímku se nabízí geniální Vital Šinji Cukamota či anime Dopis pro Momo, které také expresivně zpracovávají vyrovnávání se se ztrátou blízkého člověka, ale téma a metafora v nich jsou v dokonalé rovnováze. (23.08.2014)

Nechybí žádný z Makotových trademarků (déšť, vlak, stesk) a stejně je tenhle výlet odlišný od všeho, co předtím i potom stvořil. Z výpravy nesourodé party se totiž záhy vyklube parádní netradiční fantasy a jakkoli ostatní kritizují vykrádání samotného Miyazakiho, já tenhle úkrok stranou vítám. Žánrová hra je totiž ve výsledku překvapivě napínavá a neměl jsem tušení, co se může stát v příštích pěti minutách, tím spíš na samém konci. Dlouhé přemítání nad rozporuplnými zvraty a vývojem postav zaručeno. (21.10.2019)