Tým na hraně

Tak tohle je nostalgie. Tým, kterému nikdo nevěřil. Tým, o kterém se psalo, že po hrozném začátku může být rád za jednu výhru nad Francií. Tým, který postupně porazil Lotyše (povinnost), potom překvapil s Kanadou a následně vyhrál tři přetěžké zápasy ve čtvrtfinále s Finskem, v semifinál se Švédskem a ve finále s Ruskem. Tehdy, ještě před šampionátem, jsem se vsadil, že pokud český tým postoupí do finále, pojedu se na něj podívat živě. Později jsem opravdu jel a byl to velice hezký zážitek. I tak ale nezapomenu na poraženeckou náladu až do zápasu s Kanadou, postupně obrat s Finskem, Rachna kachna a živý zážitek z finále. HOŠI DĚKUJEM !!!! (18.12.2011)

Rozhodně nejlepší dokument o českém hokejovém úspěchu. Oproti ostatním hokejovým dokumentům je skvěle zpracován i po technické stránce a velice dobře propojuje vzpomínky hráčů, hromadu emocí, sestřihy ze zápasů i komentář Miroslava Táborského se zajímavostmi ze zákulisí turnaje. Dodnes je MS v Německu jedním z mála turnajů, u kterého mi stále běhá mráz po zádech. Kdyby si někdo něco takového vymyslel, nikdo by nevěřil tomu, že to je možné. Nezapomenutelný hokejový příběh... (22.08.2012)

Nejemotivnější mistrovství světa od rozdělení z pohledu českého fanouška. Úžasná cesta podceňovaného a v určité fázi i odsuzovaného týmu (včetně mě) k pravděpodobně nejsladčímu titulu v historii. "Rachna Kachna to to letělo" se mi navždy vryje do paměti a vždy když to slyším/vidím ten moment, běhá mi mráz po zádech. (17.09.2012)

Jsou věci, u kterých moc nehodnotím řemeslnou stránku věci, ale spíš jen obsah. U dokumentů to bývá častější a u těch sportovním téměř pravidlo. To ovšem neznamená, že by ta řemeslná stránka byla špatná. Ale zpět k obsahu. Tým na hraně má neskutečně klišoidní příběh a trapný happy end, ale co když to pravda a napsal jej sám život. :-) Podceňovaný tým, na který se spousta hokejistů vykašlala a téměř nikdo mu nevěřil, dokázal zázrak. Nejprve tedy málem poprvé v historii nepostoupil ani do čtvrtfinále, potom senzačně prošel na nájezdy čtvrtfinále a semifinále, aby ve finále porazil favorizované Rusy. Posledních pár minut finále, kdy jsme bránili oslabení tři proti pěti a ještě Rusové odvolali brankáře, si pamatuji dodnes a neskutečnou radost z nečekaného vítězství také, bohužel byla na dlouho dobu naše poslední. Po několikaletém odstupu zvedám hodnocení na maximum, protože ten příběh z tohoto MS je neuvěřitelný. Jagrovy výroky, různé reakce a také bohužel předčasná smrt některých hokejistů k tomu dodává další rovinu emocí. (17.04.2019)

To byl gól, asi ještě silnější zážitek než Vídeň 2005, což je daný tím malým očekáváním, ale o to větší paráda na konci, dodneška mě sere, že jsem na Rachnu-kachnu nemohl vidět živě. Ale pak koukat na tu ruskou squadru, jakejch šest jmen tam drtí tři naše a stejně to těm sólistům z východu není nic platný, to je nezapomenutelný. Bohužel k dokumentu samotnýmu, obávám se, že éra, kdy těmhle sestřihům budu dávat plnej počet, už vinou někdy až zbytečnýho stříhání a zbytečně hrdinskejch gest a keců skončila někdy po Naganu. (31.12.2011)