Tyranosaurus

Velmi silná látka, velmi silný výsledek, civilismem (a částečně i hereckým obsazením) to připomíná filmy Mika Leigha a film ukazuje, že největším peklem je obyčejný, všední život, který z nás dennodenně sdírá z kůže a ani ta troška štěstí, kterou si chceme užít stojí velmi draho. Podařený a přesvědčivý film je o to překvapivější, že není dílem zkušeného režiséra, ale debutanta, původní profesí herce. O to více je to pozoruhodné. Výborné. (31.03.2012)

Majstrštyk z britských ostrovů, jehož největší devizou je uvěřitelnost a reálnost. Právě reálnost dělá z tohoto snímku nezapomenutelnou existenciální záležitost, z níž se nejeden a nejedna budou dlouho vzpamatovávat. Včetně mě. ~ Grobiánský neandrtálec a necita Joseph. I přes trpkou realitu stále v Boha věřící a domácím terorem zdeptaná Hannah. A i další okolo nich. Osamělí ztroskotanci potulující se bezmyšlenkovitě světem, nad jejichž osudem jakoby vybublávají na povrch ty nejniternější lidské touhy a potřeby, nedůvěra (a zároveň potřeba důvěry) k lidem okolo. Víra a dobrota upozaděná nahromaděnou agresí, jejich chováním, zpackaným životem. ~ Ze všeho nejvíc ční ta tragikomika veškerého našeho počínání / počínání postav, ta nespravedlnost, kterou ani Bůh nezastaví, ta nemohoucnost, s níž jdeš proti smrti, ta neschopnost se rozhodnout, udělat životní změnu. Rozmlácená kůlna mrtvého psa, mrtvý tyranosaurus. Vzpomínky. Minulost. Tmavý filtr kamery a neutěšená šeď britské reality i osobního života hlavních (i vedlejších) postav. Postav psychicky zdeptaných. Postav s rozdrásanou duší. Časté vulgarismy v jejich promluvách. ~ Výsledkem je katarzní drama s primárním posláním: být vykoupen. Moci se vydat na novou cestu oproštěnou od svých předchozích hříchů. Výsledkem je drama emocionálnější než Trier, zároveň však i skutečnější než zmíněný velikán evropského alternativního proudu. Drama mistrně zahrané, mistrně napsané. A tragicky přesvědčivé. 100 %. (01.03.2012)

hodně surový snímek, který víc než příběhem zaujme hereckými výkony hlavních představitelů. Depresivnost čpí skoro z každého okýnka a bezvýchodnost ze zatrpklosti jejich životů Vám nejspíš neudělá dobře, stejně jako mě. Na výsledných 4 hvězdičkách (i když slabších) má největší zásluhu asi civilnost snímku a jeho provedení. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 2 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (17.05.2012)

Ezoterika o bohu a polepšení sa. Nedivím sa, že celý spolok kresťanskej mládeže ejakuluje pri tomto filme blahom. To chcú vidieť. Grobiána, z ktorého sa stane dobrý ujo. Britskí herci fuckujú až je to smiešne. Schematické charaktery. Dojímavá muzička. Vtipné momenty na odľahčenie. Krásny film, akoby ho sám život napísal. (25.06.2012)

[MFF 2011, Karlovy Vary] Na "Tyranosaura" som sa dostal nedopatrením a vôbec túto zhodu okolností teraz neľutujem. Zastáva totiž post nelichotivý, bezútešný-post depresie. Zo samoty, domáceho týrania a vlastnej deštrukcie klíčia stavy/skraty o ktorých diskutovať alebo ich nebodaj inscenovať znamená mať v sebe (málo sa vyskytujúcu) danosť ľudskosti. Paddy Considine ju evidentne má, pretože aj keď sa zväčša zaostruje na hrubé, nedôstojné, podlé činy, tak práve v nekonfliktných okamihoch necháva voľný prienik emocionálnym šípom, ktoré majú síce krátky dostrel - pôsobia schématicky, ale sú na chlp presne zamierené a vlastnia ostré hroty. Zabezpečiť spravedlnosť, nabrať odvahu k zmysluplnému rozhodnutiu či zmobilizovať posledné sily? Z vlastnej skúsenosti vieme, že na tieto mentálne pochody je niekedy už príliš neskoro a dokladuje to aj koncové, "nekomentovateľné" rozuzlenie. Údel bezmocnej kapitulácie. (04.07.2011)