Orel Eddie

Škoda, že se zjednodušovalo, neboť Eddieho kravení na můstcích trvalo podstatně déle, než jednu olympijskou sezónu. Šáde, že nebyl obsazen ještě retardovanější herec, protože Egerton se sice překonával, ale na orlíka to nestačilo. End thysis epyty, nacpat do role Pearyho Hugha jen proto, aby se utržilo více na nateklých klitorisech. Jinak však smekám, výborné píárko pro skoky, důstojný následovník filmu o calgaryjských souputnících z Jamajky a především - tento příběh už měl být zpracován dávno. Příběh, ze kterého by Coubertin nadšením vytekl. (16.01.2017)

Přiznávám, že skoky na lyžích (byť třeba na olympijských hrách), nejsou mou oblíbenou diváckou disciplínou a příběh Michaela Edwardse, jsem zaregistroval, až po natočení tohoto filmu. Kdybych nevěděl, že je to snímek podle skutečné události, nevěřil bych, že je něco takového vůbec možné. Tento kokos na sněhu, je sice plný klišé a předvídatelných dějových zvratů, ale já jsem se při jeho sledování dobře bavil. A hlavně, Eddieho poselství je nadčasové a inspirující. Opravdu se vyplatí bojovat až do konce a jít si za svým snem, i když jste jediní, kdo věří ve vás samotné. (07.11.2018)

V kině mi bohužel Orel Eddie utekl, ale přijde mi, že tomu ta domácí "pohodička" nakonec slušela i víc. Tradiční "from-zero-to-hero" cajdák, i když zde jde spíše o "from-zero-to-not-so-much-zero". Vše je samozřejmě naprosto předvídatelné, dojde i na oblíbenou sportovní montáž, ale všechno je to tak rozkošně milé, že bych režisérovi a produkčnímu (Matthew Vaughn, btw) odpustil snad i vraždu. Hodně tomu pomáhá skvělý dobový soundtrack, švihácký Hugh Jackman a přesvědčivý Taron Egerton, který je od pravého Eddieho pomalu k nerozeznání. A u mě rozhodně hrál do plusu fakt, že jsem býval velkým fanouškem skoků na lyžích (až do té nedávné stupidní úpravy pravidel o měření větru apod.) a příběh britského showmana Eddieho jsem dobře znal. (13.06.2016)

Takový ten vděčný film co sice spadá do lehký látky až humorný hlouposti, ale umí tak hezky povznést náladu a chytnout, že ho třeba užijete víc než 90% toho na co díváte. Egerton zvládl neústupnýho hňupa přesvědčivě a charismaticky, těší i Jackman a několik vedlejších postav, má to jiskru když je potřeba a silnýho ducha stejně jako hlavní hrdina - díky za každýho takovýho blázna. Rozesměje, dojme, inspiruje, kroutí hlavou. (18.12.2016)

Zdá sa, že na zimných olympijských hrách v roku 1988 bolo viac zaujímavých osobností, než jamajskí sánkári, ktorých príbeh sme videli vo filme Cool Runnings. A dokonca tu budú aj v jednej scénke spomenutí. A povedzme si pravdu, človek sa nemôže ubrániť tomu porovnávaniu medzi oboma filmami. Oba sú podľa mňa veľmi dobré, no majú v sebe určité podobné črty. V prvom rade v postave trénera. A rovnako tu máme aj hlavného hrdinu, ktorý je maximálne odhodlaný urobiť maximum pre svoj životný sen, ktorý sa mu nakoniec aj splní. Myslím si, že "Eddie The Eagle" je poňatý trošku serióznejšie a viac vyzerá ako dráma, no na druhú stranu mám pocit, že keď som pozeral "Cool Runnings" vďaka tej príjemnej atmosfére som si film užil oveľa oveľa viac. Neznamená to však, že by tento film svoje momentky nemal. A najviac si ich vychytí práve v záverečných momentoch, kde skutočne čakáte zo zatajeným dychom, ako to všetko dopadne. A z výsledný efekt vyčarí človeku úsmev na tvári. A to je dobrý signál toho, že niečo funguje. Taron Egerton je podľa mňa skvelý. Rovnako aj Hugh Jackman. A vzťah trénera a športovca je tu zobrazený skutočne fantasticky. A plus je super v tomto filme počuť skladbu, ktorú som počas celého filmu kdesi v pozadí počul, a na konci ju budeme mať v plnej paráde. Ktorú? Túto. A vôbec nič to neberie z atmosféry. Dokonca to možno ešte len vystupňuje ten záverečný efekt. Osobne mám z filmu dobré pocity. Možno to nie je najoriginálnejší film, aký som kedy videl, ale rozhodne je veľmi príjemný a dobre sa pozeral Stojí za pozornosť. Hodnotenie: B+ (14.07.2016)