Orel Eddie

Jít si za svým, neotáčet se za neúspěchy. Vzít si z nich jen to dobré a pospíchat za další výzvou. Nevyšlo to už mnohokrát, na skokanském můstku nicméně nějaká šance na vysněnou olympijskou účast je. Zvlášť když Velká Británie pamatuje ve své olympijské historii jediného (neúspěšného) skokana. Postrach můstku přichází na scénu. Velkým plusem je to, že nejde o typickou životopisnou nudu, kterou nás tvůrci každoročně několikrát zásobují. Ano, tenhle neúnavný optimista skutečně „skákal“, ale je radost sledovat, jak se drápe nahoru. Celé je to stylové, velmi sehrané a má to (alespoň v první hodince) velmi slušné tempo. Omlouvám se, obrýleného Tarona Egertona jsem jaksi nepoznal, jeho bezprostřednost je nicméně kouzelná. Stejně jako zprvu neochotného a chlastajícího kouče (a hlavně Australana, který sníh asi moc nezná) Hugh Jackmana. Chemie mezi nimi funguje, navíc jim nahrávají vděčné vedlejší postavy. Zhruba v polovině se to ovšem přehoupne do předvídatelných vod (už předtím to přitom bylo na hraně), kdy jen sledujeme, kdy, kde a s jakou pompou skočí, kdo mu hodí nějaký ten klacík pod nohy a jak bude nakonec i taťulda u televize slzet dojetím. Je fajn snít, páč se to dnes trochu vytrácí. Ale tři hvězdy jsou tak akorát. Na mě prostě až moc šablon. (02.05.2017)

Příjemný film o tom, že pevná vůle a výdrž, může být zárukou úspěchu, pokud do toho dáte všechno. Film nijak nestrhne ani nepřekvapí, ale určitě pobaví a hlavní herecké duo je výborné, zvláště pak začínající Taron Egerton, který zde potvrdil, že jeho výkon v Kingsmanech nebyl náhoda ale že se jedná o opravdu výborného herce. (17.09.2019)

Přestože se to s realitou ne úplně shoduje (reprezentoval například Velkou Británii už na Turné čtyř můstků 1986/87), je to velmi sympatický a pohodový film/příběh, který mi sedl do nálady. Mimochodem, sekundový záběr ze zahajovacího ceremoniálu OH v Calgary ukazuje square dance - tanec, který dělám a který jsem tehdy v roce 1988 viděl v televizi vůbec poprvé. (28.05.2017)

Akože v pohode, ale radšej by som si pozrel životopis víťaza, Mattiho Nykännena. Ono celý film čakať na to, či sa dotyčný nezabije pri poslednom skoku nie je to isté, ako si pozrieť víťazný skok. Ale ono to samozrejme o tom bolo, že víťazstvo je cesta a samotná účasť na OH, veď to všetci dobre vieme. Herci super, len je škoda, že aj napriek Eddiemu optimizmu a neuveriteľnému úsiliu musí byť prezentovaný ako ten "najjednoduchší" zo všetkých. No a radšej si nečítajte vopred wiki. Pre tých, čo si tie závody pamätajú, ako napríklad ja, ide o povinnosť, podobne by som ale vnímal už spomínaný životopis Mattiho a po jeho predčasnom skone si myslím, že sa ho raz aj dočkáme. (02.03.2019)

Možno niekoho pobúri moje nízke hodnotenie, a tak sa pokúsim ho odôvodniť. Väčšina ľudí má rada príbehy s hrdinami, ktorí veľa rozumu nepobrali (Forest Gump), ale vďaka šťastným náhodám dokážu závideniahodné veci. Alebo tvrdohlavým, 80 kilovým cvalíkom so silnými dioptrickými okuliarmi a vyhradenými poslednými miestami v pretekoch. Ten je celebritou, ktorej na slávu aplaudujú davy. Niet sa čomu čudovať, veď pohľad na hlúpejšieho, nešikovnejšieho, tlstejšieho atď. dokáže potešiť a povzbudiť. Veď uvedomenie si, že stačí iba trochu šťastia a úspech zažijeme aj my, je veľmi nádejný pocit. To je aj dôvod prečo tomuto filmu nemôžem dať viac ako dve hviezdičky (keď už som Forestovi nadelil celé tri). (15.03.2017)