Milovaní

41 let, tři hlavní města, tři jazyky, šest hlavních postav, 139 minut.... a rozvleklejší by to snad ani být nemohlo. Šarm i žánrové hrátky(zmatenost je všude) ustoupili a zůstal jen průběh bez jakéhokoliv nitra. Tím spíš mě to mate, že je pod scénářem podepsán mimo jiné i Adam Thirwell, autor mile satirické a promyšlené(a v Les Chansons d'amour citované) Politiky. (25.01.2012)

Víc sexu, míň dramatu oproti Písním o lásce. Zajímavé bylo cestování časem i světem, rok '68 optikou Francouzů, hudba a hlavně ten propletenec vztahů, omylů, kroků vedle a naivních zamilování se. Ale to nejdramatičtější vlastně vyšlo naprázdno. Je vidět, že Honoré měl na projekt mnohem víc financí, takže film protáhl (dvě a čtvrt hodiny jsou na tenhle žánr moc) a výtvarnou stránku dovedl k dokonalosti. O něco lepší byly drsnější, lidštější a možná amatérštější Písně o lásce, ale opravdu jen o kousek. Ovšem když píseň o Praze (jakkoli smutnou) složí někdo jako Alex Beaupain, tomu se říká pocta. Les Bien-aimés je jeden z mála romantických filmů, který dokáže říct I don't love you, a myslet to vážně. (26.11.2011)

Převržená sklenice lásek, citů a polibků příhodných, zadaných, nedočkavých, promarněných. Záležitost rozervaných srdcí pohozených v přijímacích saloncích kolemjdoucí zamilovanosti. Prodavači a kupující nenucené "turistiky" lásky, blíženci aktu "milosrdného" milování. Pocestní nedostižného sblížení. Sex jako komodita, která k nám prosvěcuje jako suvenýr promiskuitních výletníků, jako pozér polevující vášně, požírač krmě intimity v demaskované společnosti. Poprvé, podruhé,... (16.11.2014)

Francouzské drama o absolutní relativnosti lásky a jejích následcích s Catherine Deneuve v jedné z hlavnch rolí (pozor: zpívá) se snaží o tolik přesáhů, až nakonec přesáhlo sebe sama. Zaprvé je přetažená stopáž, zadruhé děj je natolik propletený a situovaný do tolika časů a prostorů, že v důsledku se celý film rozpadá do několika povídek, které charakterizuje určitý rok a místo (stačí říct: 1968 Praha nebo 2001 Kanada). Nejhezčí pasáže jsou z Francie 60. let, pak už je to celé takové smutné, rozvleklé a symbolistické... (30.11.2015)

Tu pravou lásku potkáme jen jednou za život. A pokud ji ztratíme, zvládneme žít dál, ale nezvládneme se pohnout z místa. Opravdu krásný film. Depresivní a přitom tak milý, s pravou francouzskou lehkostí a šarmem. Hudba je nádherná a pro mě se stane srdcovou záležitostí stejně jako třeba Amélie z Montmartu. Chiara Mastroianni je okouzlující žena, herečka a zpěvačka. Jedna výtka - škoda, že to nemá příjemnější stopáž, je to místy maličko utahané. (25.11.2011)