Bylo jednou zelené údolí

Místy zřetelně naivní, idealistické (včetně sociálního podtónu) a směrem ke konci to už má určitou míru patosu, ale to vše tak nějak patří ke způsobu vyprávění, tedy vzpomínání na dětství. Navíc, tyto menší zápory diváka příliš neruší, protože jinak je Bylo jednou zelené údolí často úsměvné, příběhově dost poutavé, emočně hodně silné s řadou velmi sympatických postav (a pak také několika méně snesitelnými, avšak to patří ke společensko-kritické rovině filmu). Na plný počet to sice nevidím, ale na silné 4* zcela určitě. (04.05.2015)

Od filmu, který v Oscarovém klání porazil "Občana Kanea" jsem čekal opravdu hodně. Jenomže všechno co jsem očekával, jsem i dostal. Nenašel jsem v něm jediné zrnko patosu, či citového vydírání. Je to naprosto upřímný film s velkým srdcem. Herecké obsazení je do jednoho skvělé, nejvíce překvapil malý Roddy McDowall. Jeho závěrečná kreace je neuvěřitelně mrazivě přesvědčivá. Výborný byl i Walter Pidgeon a Donald Crisp si za svého tátu Morgana Oscara bez pochyby zasloužil. John Ford byl skutečně umělec, který ve své době neměl obdoby a svými filmy hodil lano spoustě dalších tvůrců. Na dnešní dobu to sice působí trochu staře (vždyť je to taky 70 let), ovšem i tak je to skvělý film a já jej řadím (jako jeden z nemnoha) nad "Občana Kanea". 85%. (23.12.2007)

Pre mna asi najsocialistickejsi film velikana Johna Forda. Zacina to ako nechutna moralitka a takisto aj konci. Nudil som sa pritom jaxvina a na konci som si uz nepamatal, o com bol zaciatok. No, keby John Ford tocil len takyto priemer, v zivote by nepatril k velikanom svetovej kinematografie. A jo, jo, toto porazilo Obcana Kane-a pri udelovani Osrala ci Ochcala - teda pardon, Oscara 60 % (19.02.2015)

(1001) -"'Tis a coward I am, but I will hold your coat." Takových bratrů, až z toho jednomu jde hlava kolem. Filmu myslím postupem času zůstane jenom pověst toho díla, které ve své době dostalo víc lásky než Občan Kane, ale s přibývajícími léty už nedostalo žádnou další, zatímco k Orsonovi se jí valí víc a víc. Kdyby se mi chtělo, pustím si oba filmy po sobě a vrhnu se na poukazování na to, jak Ford je minulost a Orson budoucnost, ale nemyslím si, že je to nutné. Pro někoho, kdo o filmové formě nemá přílišný rozhled, by každopádně mohlo být velmi zajímavé například porovnat, jak oba filmy pracují s vypravěčem a retrospektivním vyprávěním, mimo dalších věcí. Ford všechno používá za účelem uctívat sentiment, což si v mém srdci žádnou pozici nevybuduje. (Moje vědomí pracuje na principu sentiment=špatné, pathos=dobré, jen tak pro pořádek.) Když opustím mudrování o formě a obrátím se k obsahu, tak postava reverenda Gruffydda mne dojala. A vztahuje se to i ke dnešku, protože v současné době sotva někde v mainstreamu člověk narazí na mužský vzor cti a pravdy pro malé chlapce. -"By prayer, Huw. And by prayer, I don't mean shouting, mumbling, and wallowing like a hog in religious sentiment. Prayer is only another name for good, clean, direct thinking." (13.06.2015)

Od režiséra Fordova kalibru bych očekával něco lepšího, než pouhé sociální, místy až socialistické, drama plné klasických filmových klišé. Je mi jasné, že doba tomu nahrávala (možná si to i žádala) a že kluci horničtí to neměli nikdy moc lehké, ale toto téma šlo zcela určitě zpracovat mnohem zajímavěji. Za největší úskalí považuji to, že jsem se za celé dvě hodiny nedokázal ztotožnit se žádnou z postav a jejich osudy mě nijak nezasáhly. Také proto pro mě navždy zůstanou záhadou oskarové žně tohoto snímku, přestože v tomto roce vznikla celá řada mnohem zajímavějších filmů (Občan Kane, Maltezský sokol...). (23.07.2013)