Polski film

Klukovský film ve veskrze pozitivním slova smyslu - točený pro radost, házící šablony a konvence za hlavu, těšící se z chaosu. Třebaže tu a tam zpomalí, či zakopne, do cíle dobíhá s hlavou a prostředníčkem vztyčenými. Tudy rozhodně ano, přátelé. 80% P.S.: Lví podíl na mém hodnocení má pan Daniel, respektive Havlát. (28.05.2014)

Režisér si pozval své kámoše/dobré herce, aby mu zahráli ve filmu sebe/dobré herce. Dokumentárním stylem zaznamenává jejich životy při natáčení filmu a sem tam více či méně střídá fiktivní příběh ve filmu z realitou filmu samotného. To jsou tak jediné chvilkové momenty, kdy se musíte namáhat s přemýšlením. Mohla z toho být pořádná slátanina, ale ze všech postav čiší taková pohoda a přirozenost, že jejich příběh a kadence humoru dokáže dlouho bavit. Ke konci zábava slábne, ale když už nic jiného, tak se jedná o svěží vánek na českém filmovém nebi komedií. (05.07.2012)

Na tento film jsem se díval z důvodu, že mám jeho hlavní představitele v oblibě. Myslím, že tak by to mělo i zůstat, tento film je hlavně pro fanoušky. Pokud nejste fanoušek, film Vám nejspíš nic nedá, možná se budete i nudit. Ono se ani tak nejedná o film, ale spíše takový film o filmu, který je plný parádně přirozených hlášek, které v klasickém filmu moc nenajdete. "No můj typ to moc není... ale dal bych jí, kdyby chtěla." (15.12.2016)

Ono je strašně vyčerpávající a otravný, když vám hraný film pořád dokola stereotypními zcizováky opakuje, že je jen hraný film. Nejde totiž o žádný experimentální/subverzivní princip, nýbrž o princip zcela stupidní, který diváka připravuje o to, co je na hraném filmu nejkouzelnější. Což zákonitě vede k resignaci a následnému otrávení nudou - pokud tedy nejste nenároční diváci, kteří se spokojí s přiblbou exhibicí herců, kteří si dělají srandu "sami ze sebe". A největší zklamání Polskiego filmu tkví vlastně v jeho srabáctví: V tom, jak se bojí fikční realitu narušit nějakým opravdovým zcizujícím efektem a namísto toho na sebe jenom vrství další roviny filmů o filmu (respektive jsou jen tři a je složité se v nich zorientovat jen díky jejich nedotaženosti). Všechno je dopředu napsaný a ten odvážný krok do dokumentární reality - který by popřel to trapné hraní si na hru a možná doopravdy něco sdělil - není nikdy učiněn. (A tak mi na filmu nejvtipnější vlastně přijde, že Krakow vypadá ve filmu doopravdy jako Brno a že Matonoha vážně vůbec neumí hrát.) (19.07.2012)

Polski film chápu tak trošku jako variaci na hollywoodské produkce, kdy si parta kámošů natočí vlastní film (jako např. Apokalypsa v Hollywoodu). V základu je takový i Polski film a mám na těchto kámošských filmech rád několik věcí. Vždycky je ten film něčím "jiný", zajímavý, improvizovaný a hlavně vybočující z klasických konceptů filmografie a tím je do jisté míry nezavislý. Pánové si točí, co chtějí, jak chtějí a tu je to jednoznačně také znát. Hlaví parta hraje sama sebe, odkazuje na vlastní tvorbu a přenaší věci ze svého skutečného života na plátno a to mě prostě baví sledovat. Navíc sebranka Matonoha, Liška, Polášek, Daniel je skvěle různorodá a každý se vypořádává s vlastním problémem (traumatem). Některé scény jsou zábavnější, jiné méně (Liškův románek ani nemusel být), ale jako celek to považuju za vyzrálé komediální dobrodružství čtyřicátníků, které trošku výří český film. PS: Danielova schíza je šílený underground a závěr před modrým pozadím považuju za geniální! "Hoši ... titulky", já sem málem umřel. Poláška a ten jeho tupoučký výraz mám rád :-)) (24.09.2013)