Osamělost prvočísel

Po veľmi dobrej knižnej predlohe, som mal aj celkom vysoké očakávania. Síce sa niekedy filmu dobre darí vyhýbať skratkovitosti, respektíve robiť efektívne skratky (napr. tým, že dve výraznejšie scény v knihe, vo filme spojíme do jednej), aj tak pôsobí len ako slabý odvar s plochými postavami. Pokojne sa mohla zdvihnúť stopáž o 20-30 minút, a povenovať sa trochu záverečnému aktu, Mattiovmu štúdiu a práci v zahraničí, Alici a jej manželstvu, ukázať trochu svet Mattiovou matematicko-fyzikálnou optikou. Namiesto toho tu máme nechronologické radenie scén, ktoré mi aj do určitej mieri celkom sedí, aspoň si tak pripravuje pôdu na odhalenie toho, čoho sa v knihe dočkáme už na prvých stranách. Alice nie je dobrá fotografka na svadby... minimálne ta filmová nie. 60% (03.02.2018)

Nemůžu se rozhodnout, zda je lepší znát před shlédnutím tohohle filmu předlohu nebo ne. Kdybych knihu nečetla, pochopila bych, co se s hlavními hrdiny děje? A kdybych neznala osudové okamžiky Mattia a Alice, zapůsobil by na mě film více? Nechronologické řazení mi přišlo zbytečné a zmatené, stejně tak dvouhodinová stopáž. Ale zas takový průšvih to není. (12.03.2012)

Všetci do jedného sme tu na zemi "prvočíslo. Nikto nemá páru, (snáď len ovca Dolly hihi), Záleží len na nás, ako s tým vynaložíme. Film trocha s poprehadzanými časovými rovinami a pohľadmi troška smutne poukazuje na príbehy dvoch mladých osamotených uzavretých (prvočísel) ľudí, poznačených rodinou a traumou z detstva. Príbeh o tom ako to riešili / neriešili a ako to napokon s dávkou akejsi prirodzenej empatie dopadlo. (01.06.2016)

Nevím, jaká je kniha, ale její adaptaci režisér nezvládl. Střídání jednotlivých časových období občas působí násilně, jindy scény vyloženě ničí. Jinde mu zase náhle jedna ze střídaných linií zmizí. Jako milostný příběh to má asi tolik citu jako jedna z hlavních postav: Mattia. Zbylo pár slušných herců, kteří se potácejí podivně roztříštěným příběhem nepříběhem (50%). (15.06.2015)

Od znalosti knihy se při hodnocení odpoutat nelze, zvlášť, když se její znalost odráží v pocitech, které se derou na povrch při sledování filmových obrazů. Možná, že orientace v časových rovinách a postavách není ve filmu snadná, ale spíše jde o vzácný film, který klade na diváky alespoň nějaké nároky. Především svým rychlým tempem na začátku vyžaduje pozornost. Vyžaduje, aby divák při sledování jednotlivých záběrů nad tím co vidí, také přemýšlel. Jedině tak mu nemůže uniknout obrazem podložený vývoj (psychický i fyzický) dvou hlavních postav. Časové roviny se sice překrývají stokrát použitým způsobem, ale tentokrát mají opodstatnění v samotném názvu, v prvočíslech, která i přes přísný matematický zákon najdou svůj pár. Film má mnoho nezapomenutelných scén (divadelní představení, svatba, oslava narozenin, diskotéka), které i díky hudbě rezonují dlouho po skončení filmu. Odehrávají se v prostředí italské školy a nefunkční rodiny (často snobské), kde vládne šikana a postrádá se schopnost empatie. Prvočísla jsou především o sblížení, během něhož hrdinové nevolí žádnou strategii. Možná právě tato absence strategie diváka nudí, ale o to víc se přibližuje reálnému životu, reálným setkáním a náhodným sblížením. Dva outsideři za sebou vláčí trauma z dětství, navzájem si dokáží divoce sevřít srdce, ale jejich neschopnost komunikovat je uvrhne do černoty a beznaděje. Jen škoda, že matematická konotace světa čísel a lidí je z filmu téměř vypuštěna. (15.10.2011)