Křtiny

Film, který nemá zas tak originálné téma, ale je hodně ze života. Bezmoc a beznaděj, která je ve filmu všudepřítomná, je zvýrazněna očními kontakty mezi hrdinami, kteří vědí, co se děje, ale nejsou si zcela jisti, co bude dál. Čtvrtou hvězdičku dávám především za konec filmu, který je, jak solidární a realistický, tak krutý, ale spravedlivý. (09.04.2011)

Moc polských filmů a navíc s tématem mně dost vzdáleným jsem zatím neviděla. Možná za nějaký čas budu schopná posuzovat objektivněji takové snímky jako je například Chrzest. Postupně a pomalu poznáváme dva kamarády a co všechno je spojuje dohromady. Jankův neočekávaný příjezd za Michalem, který žije navenek šťastným životem s krásnou ženou a malým dítětem, nastartuje velmi zajímavý týden, kde nepůjde jen o křest ale i o život. Co chválím, to je až hmatatelné napětí, které ke konci opravdu silně gradovalo a oba hlavní protagonité to zvládli velmi dobře. Nemilosrdné psychologické drama i když od závěrečného finále jsem očekávala přece jen trochu víc. Slabší čtyřka. (11.09.2014)

Tiene minulosti dobiehajú bývalého člena mafiánskej grupy. Do toho menej nápadito vsunuté otázky primeranosti odplaty, pevnosti priateľstva a tak. Celkové vyznenie tak pôsobí dojmom už videného. Príbeh je ladený do studených odtieňov modrej a zároveň je predchnutý fatalistickou nemožnosťou čeliť existujúcej hrozbe, pričom vyústenie naznačuje už úvodná reprodukcia biblickej rytiny Albrechta Dürera o Kainovom zabití Ábela. (18.03.2013)

Prvotřídní psychologické drama. Zkušená ruční kamera solidní herecké výkony. Syrová chemie mezi hlavními postavami umocňuje míru napětí, které vás nenechá vydechnout až do závěrečných titulků (jeho gradace během nedělních křtin je vytažena do nejvyšších otáček). Připomnělo mi to podobně civilní dánskou trilogii z podsvětí Dealer. Marcin Wrona umí. V českém prostředí bych si v rolích ústřední dvojice představoval Ondru Vetchého a Filipa Renče, jsou herecky/typově podobní polské dvojici. Chybí nám ten Wrona. (09.11.2012)

Velmi syrové a drsné. Jeden z nejlepších filmů, jaké jsem kdy viděla. Marně vzpomínám, který film se mnou kdy dokázal udělat tohle.. Přesně toto na filmech zbožnuji, když všechny emoce, které tam jsou vecpané prožívám tak, jako by se to dělo přímo mně. Není jich ani moc, ani málo, prostě tak akorát. Navíc zde ta filmařská čistota, lehkost, jednoduchost, kontrasty. Výborní herci, perfektně zvolení typově (radost na ně koukat). Febiofest 2011. (30.03.2011)