Doručovací služba čarodějky Kiki

Nádherný a naprosto dokonale okouzlující balzám na duši i srdce. Prostý, pozvolna plynoucý příběh téměř bez dramatických vln a zcela postrádající sebemenší negativní prvek, to vše navíc zasazené do nádherných kulis městečka, ve kterém by byla radost žít. Milá pohodovka, která od prvních minut pohltí uklidňující atmosférou, ukazující jak umí být to prosté a jednoduché současně nádherne a nezapomenutelné. Zkrátka dvě hodiny čisté a ničím nezkalené pohody.. (08.06.2014)

Kdybych měl subjektivně zhodnotit, jak moc se mi příběh čarodějky Kiki líbil, musel bych sem prásknou minimálně 3 maximální hodnocení. Stane se to jednou za čas, že přijde film, který člověka vnitřně nesmírně zasáhne a zasekne drápek v jeho srdci. Kiki se to u mě podařilo na sto procent. Mijazakiho film, který mě původně zas tak nelákal, a dlouho jsem ho odkládal. Přitom však dokázal zpřeházet můj osobní žebříček jeho nejoblíbenějších klasik. No nic, balím si pingl a jdu hledat město, v kterém bych chtěl tak moc žít. Město, kde má svou roznáškovou službu čarodějka Kiki. (07.03.2015)

Mijazakiho nejfeminističtější pohádka. V celém celovečerním snímku vystupují pouhé dvě důležitější mužské postavy (tři, počítáme-li kocoura Jijiho), hlavní roli zde však hrají ženy. Přátelská, mateřská pekařka, úspěšná, sofistikovaná designérka, moudrá a hodná babička a především pak nezávislá mladá umělkyně - to všechno jsou pro malou Kiki vzory, bez kterých se během dospívání neobejdou ani čarodějky. Kiki sice není tak originální a plná nápadů jako Cesta do Fantasie a její animace je o poznání klasičtější, než vizuálně strhující Zámek v oblacích; ale svými krystalicky čistými postavami a hlavně vzorným, didaktickým zpracováním si místo po boku těchto šperků zaslouží. 90% (11.03.2015)

Výlet do animovaného světa, který se od toho našeho zas tak moc neliší .. tedy pokud bych přehlédl fakt, že v něm žijí malé i velké čarodějky, které se bez ostychu prohánějí nad zemí na košťatech, vaří kouzelné lektvary a ještě s sebou všude vláčejí svoje čtyřnohé miláčky (pokud tedy nerandí se sousedovic kočkou). Džidži je snad první mluvící zvířátko, které mi nelezlo na nervy .. (27.07.2013)

Oblékli ji do černého, dali buchty, nahodili na koště a už letěla do světa na zkušenou i se svým černým kocourem Džidžim. Být osmiletá, tak je to pro mě pěkně traumatizující zážitek - to s vránami a pak Džidžim, bouřky, vzducholodě a já nevím, co ještě všechno, dítě si pořádně neoddychne, ale to nevadí, protože je to vlastně ve skrze melancholické, končí to dobře (jinak ani nemůže!), není to nic náročného a zároveň nebudete považován za nikoho divnýho, když to skončí a vy se budete usmívat. Typický Gibli pro děti i dospělé. Vynechat to by byla škoda. Pěkná pohádka. (10.02.2013)