Poupata

Nesympatičtí hrdinové, šeď továren a takové jiné Vánoce, na které nejsme ve filmech moc zvyklí. Někdo točí animované komedie o Santovi, v Česku ale vzniklo i chvílemi absurdně komické drama o předlužené rodině s těhotnou náctiletou na krku. Poupata jsou technicky výborně zvládnutá a objektivně se jim nedá moc vytknout. Jenže diváka nelze zrovna potěšit filmem, kde jsou všechny postavy troubové, kteří neumí naložit se svým životem a hlavně si za své problémy můžou sami. Zvlášť, když ty ztroskotance uvidíte non stop. (30.05.2012)

Odnikud nikam? I tak by se dal zjednodušeně popsat děj, potažmo vývoj postav tohoto dramatu a pravděpodobně ani celkový dopad na diváka nebude nijak převratný - jenže to by tahle filmová fikce nesměla být tak nepřikrášlená a v důsledku stejně zdrcující jako všední realita kolem nás. Tohle místy trochu neotesané, někdy výsměšně cynické připomenutí stavu a hodnot současné společnosti život asi nikomu výrazně nezmění, ale citlivější a "šťastnější" člověk si z něj odnese alespoň chvilkový pocit spokojenosti a možná i víc vděku za vše, co dosud bral jako samozřejmost, všem ostatním zůstane, stejně jako hlavním hrdinům, jen jejich "status quo" - někdy horší, někdy lepší, ale hlavně opravdový. (18.12.2011)

Něco se povedlo, něco ne, tak už to bývá. Když si přečtete synopse, možná se vám ani do toho chtít nebude. A právě proto mi tenhle film tak dlouho ležel "na skladě", než jsem se k němu jednoho příhodného večera odhodlal. Rozporuplně hodnocený snímek však není zklamáním, postavičky jsou tu sice vesměs tragické a jejich osudy ještě víc, filmařsky je to ale kvalitně odvedená práce. Kamera Vladimíra Smutného je mistrná, připomněla mi Sokurovovy Dny zatmění. Jedině snad postava přehrávajícího feťáčka Cyrila (Jiří Maryško) tam nesedí, a taky Jardův syn Honza (Josef Láska) má zatraceně nelogicky předepsanou roli, protože jeho milá striptérka (a zřejmě i callgirl) je až příliš vymyšlená/mystická. Aneta Krejčíková konečně odhodila úplně všechno, ovšem s Markétou Hrubešovou jí zatím srovnávat odmítám a počkáme si, až co z ní herecky vyroste. Milí jsou chudáci Vietnamci, a to focení před secvičnou na slet je dobrý nápad! Celkově slušné překvapení a v té špíně současné tuzemské tvorby palec nahoru. (15.08.2012)

Snímek, jenž by si z fleku mohl připsat motto.....“Nikdy není tak špatně, aby....nemohlo bejt ještě mnohem hůř“. Nabízí se i, „co Tě nezabije, to Tě posílí“. Byť v tomto případě, by trefnější resp. výstižnější bylo spíše, „každý svého (ne)štěstí strůjce“. Slabošství po zásluze (po)trestáno, problém nastává, když do toho padají i (vaše) děti aneb prostředí, rodina.... nás utváří a formuje naše charaktery, přičemž odstřihnout se od rodinných kořenů, zpřetrhat veškeré svazky a udělat tlustou čáru za minulostí, zdá se, není tak jednoduché, jak by se na první (nezainteresovaný) pohled mohlo zdát, a tak se (začarovaný) kruh, jak je nasnadě, neuzavírá, ale stále dokola opakuje..(me) chyby svých rodičů. To, že jsem na hony vzdálen tomuto prostředí (díky bohu resp. mým rodičům za to), ještě nutně neznamená, že nedokážu (d)ocenit nesporné kvality této Jiráského prvotiny, tj, bezvýchodné syrové poctivé civilní filmařiny. Optimistické s vidinou (rychlé) změny k lepšímu asi jako současné politické podhoubí u nás, ale kvalita (narozdíl od poslaneckých lavic) zde rozhodně neabsentuje. Prvotina jako hrom a až Jiráský obrousí i ty poslední hran(k)y a pokud bude mít po ruce podobně silné téma, klidně i se stejným štábem (kameramana V. Smutného by si měl pro jistotu předplatit hned, stejně jako se jednoznačně vyplatila sázka na neokoukané tváře), troufám si rozhodně tvrdit, dočkáme se „něčeho velkého“. P.S. (Možná) můžeme namítat, že zde chybí potřebná reflexe, či, že je snímek málo popisný, popř. nejde více na dřeň a neodkrývá hlouběji motivace jednotlivých postav, nicméně dá se považovat fakt, že je divákovi (po)nechán větší prostor pro zamyšlení a vlastní interpretaci za nedostatek? (Tolik k některým zdejším výtkám). Za mě spokojenost, byť během vánočních svátků, v teple rodinného krbu, snímek nedoporučuju..... Anebo ano. Možná si potom více začneme vážit toho, co máme a nezaobírat se prkotinama. Schválně, jak dlouho nám to vydrží. 80% (12.09.2013)

Nebudu se zbytečně rozepisovat, když už vše a mnohem zdařileji napsali moji kolegové… Enšpígl, Malarkey, Matty, MarekLucin atd. Tak jen postačí, když vyzdvihnu herecký výkon Vladimíra Javorského a Malgorzaty Pikus, která zaujala svým osobitým projevem. A poděkování tvůrcům, kteří pro film zvolili právě tuto nehostinnou lokalitu… k níž mě však váže mnoho nostalgických vzpomínek. Ještě poznámečka: úlevnou větu "Do prdele se sněhem!" bych nechala vytesat do mramoru… a takový počin by jistě ocenil Wolfgang A. Mozart, konečně by ty tuny mramoru, jenž serou na královském dvoře došly náležitého uplatnění. A pak, že budu stručná… jdu víte kam! (08.06.2012)