Čtyři slunce

Rádoby art na efekt, ale já tam cítím především stylizaci a hru na temný "velký umění". Dovednost a obratnost z mého úhlu pohledu až tak úplně nevidím. Koná se akorát depka bez katarze. Například DIVOKÉ VČELY se mi od tohoto režiséra líbily mnohem víc, ten absurdní humor a lehkost v natáčení... A bylo to o něčem. Za těžkopádnější Čtyři slunce ovšem dávám jen kolem 30%, nakonec se přikláním neochotně ke 3 bodům, které možná časem ještě snížím. - Současné české filmy mi většinou nejsou příjemné. Ani se mi nezdají upřímné. Mnohdy spíše vykalkulované a umělé. A pořád ti stejní herci už mi také nevyhovují (zejména naprosto všude obsazovaná Geislerová, což už je poněkud otravné. Jen na Rodena si nedám sáhnout, ten je můj oblíbený:). (10.08.2017)

62% celkem zábavná nenudící sociální sonda se spoustou vtípků, někdy bohužel na účet toho, aby člověk mohl brát film vážně (postavy se tím chovají nevěrohodně) s naprosto šílenou závěrečnou scénou, která vypadá jak nastřižená z České sody a sráží film někam do skupiny odpadu. nejlepší je odejít z kina těsně před koncem. (07.03.2012)

Nemyslím si, že to bylo špatné naopak to bylo celkem dobré - ale ne vynikající. Nejvíce mě zaujal guru Karel Roden :-D jeho typická gesta a i ten občasný smích, tvář zborcena vrásky a perfektní paruka která mu dodává extrémně komický vzhled vypovídá za vše - byl vlastně postava a herecká kapacita na které stojí celý film zbytek byl jen nevyhnutelný "bonus". Karlova slabost pro šutry mě docela zaujala snad více než rodinný život Járy a Jany s jejich dvěma dětmi teda respektive s Vénou z prvního manželství a jejich vlastní dcerou. Snímku do mlýnku dle mého bohužel nepřispěla Anna Geislerová, která dle mého není špička ledovce i když se tak chová či působí ač ji neznám tak se mi nelíbí její herecké výkony např. scéna kdy se dozví, že Véna bojuje po nehodě o život a ona se chvíli kymácí a pak předvede takový ten dětský pláč když se děti rozčilují a usilují na rodičích něco, co jim upírají. Hodně mi vadil okamžik kdy Jára musel nasypat méně pohledná kuřátka do koše s dusíkem to jsem myslela že se asi vyvrátím. O neúplnosti nebo snad průměrné kvalitě tohoto snímku jsem se přesvědčila už díky tomu, že jsem se od něj dokázala odtrhnout a to hned třikrát - sledovala jsem jej s velkou námahou na části tři dny. (27.09.2012)

Výtečná kamera Diviše Marka a… víc nic. Bohdan Sláma tentokrát nepřišel s postavami, s nimiž by se dalo soucítit ani jim porozumět či s příběhem, který by se dal prožít. Ve Slámových filmech je zvykem, že postavy mají těžký životní splín, doteď se ho ale přeci jen navzdory všem nejistotám a téměř jistému neúspěchu snažili nějakým způsobem překonat. Pokud tak charaktery ve Čtyřech sluncích neměli činit pro sebe a své blízké, tak aspoň pro diváka, který tak bohužel musí sledovat jakési příběhové torzo a tedy víceméně sled nahodilých situací. Cesty nikam nevedou – a to nemluvím o vyjádření filmu, film skutečně nikam dramaturgicky nemíří. Charaktery ve Čtyřech sluncích se totiž už nesnaží vůbec o nic a ve své zoufalosti, naříkání a chcípáctví je jim vlastně dobře. V momentě, kdy by se postavy měli pomalu vzchopit a postavit se své životní bídě a divák by se měl vynořit z bahna spolu s nimi, se postavy jen v nekonečném kruhu upínají k marným nadějím a falešným znamením shůry. Sami v sobě přitom dobře vědí, co jejich jednání znamená a kam je dovede. Vzhledem k tomu, že Sláma své hrdiny v jejich moření podporuje, chápe je a akceptuje jejich životní postoj jako správný (Proč? Protože chybovat je lidské?), přijdou mi postavy i vyznění snímku patetické a zaslepené. Většina postav je sice obdařena silným motivem/životním údělem/kletbou, jež je po celý život provází (někdo nemůže mít děti, někdo nepoznal otce, snad každý někoho ztratil), ale divák z něj má šanci vidět bohužel jen ten silný klimax. Ve Slámově případě scénu, která tzv. „vše rozsekne“. Dosud nejednoznačné chování postavy nabude kontur a divák skrze prosté sdělení o minulosti a nitru postavy najednou chápe její předchozí jednání a postoje. Bohužel, ač Diviš Marek ví, kdy má jít s kamerou blíž a o který záchvěv herecké akce či dialog nesmí přijít, opět vinou scenáristické práce ta scéna postrádá onen náboj. Pro tento zásadní moment nikdy není připravena půda, nejsme s postavou dostatečně seznámení ani sžiti. Správně bychom se o ní měli zajímat a znát ji natolik, abychom si vlastně uvědomili, že na tuto scénu jsme po celou dobu čekali. Takhle Čtyři slunce bohužel vystavěná nejsou a všechno to zásadní, tolik potlačované a nyní vyřčené „Já už nemůžu!“ a „Jsem na dně, protože mě pořád trápí….“ tak vyznívá z úst herců nepřesvědčivě. Nejvíce na to doplácí Aňa Geislerová, jež vyfasovala takové scény hned tři a ač je jako vždy herecky silná, neměla dostatečnou podporu ze strany scenáristy a režiséra. Karel Roden snad nehrál obyčejnější a nezajímavější postavu než je nudný a jaksi podivně prázdný podivín Karel, podstatou a smyslem jeho přítomnosti (stejně jako u několika dalších postav) se snad ani nechci zabývat. Zbývá přičíst bod k dobru za alespoň jednu neopomenutou vzniklou a rozehranou prekérní situaci (scéna snídaně, kdy postavy Ani marně pátrá po zmizelé tisícovce) a velký černý puntík za upachtěný závěr. (10.03.2012)

Na tomhle filmu je bohužel nejlepší samotná titulní písnička od Vypsaný Fixy, která je fakt naprosto boží a k melancholii tohodle filmu přesně sedí. Jinak jsem v tomhle vztahovém dramatu nechápal hodně lidí a nejvíc jsem nerozuměl Aňe Geislerový. Zajímalo by mě, jestli to chování její postavy sama chápala, protože pokud ano, tak ty svoje herecké argumenty naprosto perfektně obhájila. Stejně tak jsem ani moc nepochopil postavu Karla Rodena, který, jako již tradičně, hraje Karla a opět je to magor. Posledním překvapením je Jirka Mádl, který má na hlavě roští a je z něj tvrdej punker. Škoda, že ve filmu není víc vidět. Zpětně si uvědomuju, že ve filmu je dost divnejch lidí, kteří jsou všichni v prdeli a tím to končí. (04.01.2013)