The Song of Lunch

I přes podmanivý Rickmanův hlas si mě tenhle snímek nezískal. Na poezii totiž musí být člověk naladěn - a u mě si dnes "The Song of Lunch" příliš nezabrnkal. Snad proto, že pohled na sebezpytujícího stárnoucího opuštěného a neúspěšného muže, který nad sebou ztrácí kontrolu, mi nepřipadal strhující (i když připouštím, že někoho to může zaujmout :-)). Ačkoli mě ledacos zaujalo (herci, zpomalené záběry, hra s rytmem a zvukem atd.), očekávané nálože rozporuplných emocí jsem se nedočkala. (11.10.2011)

Velmi působivá báseň Christophera Reida, která chytrými, sarkastickými postřehy činí věci všedního dne nevšedními, úžasný přednes Alana Rickmana a půvabně elegantní Emma Thompson. Co by s podobnou kombinací mohlo vyjít špatně? Snad jen to, že propojení básně s vizuálem stylem, kdy vše, co slyšíme, zároveň vidíme na obrazovce, není zrovna nejoriginálnější. Je to, jako by někdo řekl: "Jablko padá ze stromu" a vy byste v tu samou chvíli viděli... pád jablka ze stromu. Dva nejdůležitější smysly pro sledování filmů, zrak a sluch, zkrátka po celých 47 minut přijímají naprosto totožné informace, což mě nutí k myšlence, že i přes výborný pár, jakým od pohledu Alan a Emma jsou, by této básni mnohem víc seděl pouze přednes bez obrazu. Někdy je zkrátka představivost mocnější než doslovnost. A pokud je vaše představivost navíc vedena podobně poeticky sarkastickým vypravěčem (odvažuji se tvrdit, že v českém překladu by slova Christophera Reida ztratila velkou část svého kouzla), platí to dvojnásob. Old times, bedtimes, between-times,any-times, of a startling impromptu innocent lasciviousness that he’ll never know again? Sleep-musky kisses that roused him in the small hours, peremptory custody of light, firm limbs, the polyrhythmic riding he’ll never know again. Caught a fish and let it go. Woe, woe, woe, woe... (19.07.2011)

Úctyhodné. Velmi povedená a hlavně svým zpracováním poutavá dramatizace básně Christophera Reida, kterážto s notnou dávkou sarkasmu ukazuje ideové vystřízlivění člověka středního věku. V hlavní roli úsměvného setkání ex-mileneckého páru doslova září Alan Rickman, jehož velmi působivý hlasový projev se perfektně hodí k nenásilné recitaci částí básně jako proudu svých myšlenek. Obsahově jde v podstatě o to, že v životě mnoho věcí dopadne nakonec jinak, než jak jsme si původně plánovali, a teď záleží jen na nás, jak se s touhle krutou pravdou srovnáme. A právě ty Rickmanovi ironické hlášky jsou na tom nejlepší. Na tohle se kdykoli znovu rád podívám. Pro lingvisty povinný snímek k objevení překvapivé malebnosti anglického jazyka :-) (18.12.2010)

Alan Rickman a Emma Thompson v komorním dramatu dvou herců?To ani nemohlo dopadnout špatně.Přesto se nemohu zbavit dojmu,že ačkoliv je básen' Christophera Reida zajisté velmi působivá,občas bylo těch(i když velmi působivých) vnitřních monologů hlavního hrdiny přeci jen příliš,někdy je největší síla právě v tom nevysloveném.I když je pravda,že Rickmanův hlas bych mohla poslouchat dlouhé hodiny,to zase jo. (02.02.2013)

Na toto filmové zpracování jsem se opravdu těšila - v hlavní roli jedni z mých oblíbených anglických herců - zpracování moderní básně? Dalo by se to napsat jedním slovem ÚŽAS. Takže zaprvé skvělé obsazení, protože Alan Rickman a Emma Thomson vypadají opravdu jako (bývalý) milostný pár, už jednou mě o tom přesvědčili (Láska nebeská). Je to kraťounké, ale dlouho jsem si to užívala minutu po minutě. Skvělé odreagování od dnešních mainstreamových trháků. (08.11.2011)