The Song of Lunch

I přes podmanivý Rickmanův hlas si mě tenhle snímek nezískal. Na poezii totiž musí být člověk naladěn - a u mě si dnes "The Song of Lunch" příliš nezabrnkal. Snad proto, že pohled na sebezpytujícího stárnoucího opuštěného a neúspěšného muže, který nad sebou ztrácí kontrolu, mi nepřipadal strhující (i když připouštím, že někoho to může zaujmout :-)). Ačkoli mě ledacos zaujalo (herci, zpomalené záběry, hra s rytmem a zvukem atd.), očekávané nálože rozporuplných emocí jsem se nedočkala. (11.10.2011)

I přes obrovský talent dvou hereckých legend, které jsou na sebe zvyklé, film pouze dobře dokresluje atmosféru. Nicméně tady by asi opravdu stačil text či rozhlasová forma. V básni nevadí, že jeden je lůzr a druhý "winner", v básni nejde o zápletku.Film je něco jiného. Zde najednou hrdinův charakter vadí. Díváme se na toho smutného, nesympatického bručouna, jak se vzteká a kazí, co se jen zkazit dá. A nabízí se otázka: proč vlastně soucítit s jeho bolestí? A o kolik dramatičtějí by bylo, kdyby se setkali dva rovnocenní partneři. Pak by souboj slov a náznaků měl smysl. K čemu tu ale jsou ty slovní bitvy, když vítěz je už po prvních minutách znám? (11.03.2018)

1) Nedokážu tento kus patřičně docenit, neb můj vlastní životní postoj dostává se do prudkého střetu s autorovou sebelítostí a ústí takořka v nenávist (nebýt sardonických šlehů, považovala bych Reida za patetického mluvku). 2) Poezie tak trochu jinak (nikoliv ideálně). 3) RICKMAN [pokud vám rovněž vadí nedostatek vnitřního (či niterného) prostoru, vypněte obraz a poslouchejte...] 2,5*. (09.03.2014)

Jednoducho jeden malý klenot. Zvláštne natočený príbeh, adaptácia básne, ktorú počuť v monológu od úžasného Alana Rickmana, ktorý spolu s Emmou hrajú vynikajúci duet. Miestami trochu úsmevné, ale viac menej tragické zobrazenie jedného vzťahu, kedy sa bývalý manželia stretnú po rokoch. Úchvatný hlas Alana Rickmana nás sprevádza po celú dobu a kamera je v tomto malodramate tiež podarená. (26.05.2020)

Úctyhodné. Velmi povedená a hlavně svým zpracováním poutavá dramatizace básně Christophera Reida, kterážto s notnou dávkou sarkasmu ukazuje ideové vystřízlivění člověka středního věku. V hlavní roli úsměvného setkání ex-mileneckého páru doslova září Alan Rickman, jehož velmi působivý hlasový projev se perfektně hodí k nenásilné recitaci částí básně jako proudu svých myšlenek. Obsahově jde v podstatě o to, že v životě mnoho věcí dopadne nakonec jinak, než jak jsme si původně plánovali, a teď záleží jen na nás, jak se s touhle krutou pravdou srovnáme. A právě ty Rickmanovi ironické hlášky jsou na tom nejlepší. Na tohle se kdykoli znovu rád podívám. Pro lingvisty povinný snímek k objevení překvapivé malebnosti anglického jazyka :-) (18.12.2010)