The Song of Lunch

Velmi působivá báseň Christophera Reida, která chytrými, sarkastickými postřehy činí věci všedního dne nevšedními, úžasný přednes Alana Rickmana a půvabně elegantní Emma Thompson. Co by s podobnou kombinací mohlo vyjít špatně? Snad jen to, že propojení básně s vizuálem stylem, kdy vše, co slyšíme, zároveň vidíme na obrazovce, není zrovna nejoriginálnější. Je to, jako by někdo řekl: "Jablko padá ze stromu" a vy byste v tu samou chvíli viděli... pád jablka ze stromu. Dva nejdůležitější smysly pro sledování filmů, zrak a sluch, zkrátka po celých 47 minut přijímají naprosto totožné informace, což mě nutí k myšlence, že i přes výborný pár, jakým od pohledu Alan a Emma jsou, by této básni mnohem víc seděl pouze přednes bez obrazu. Někdy je zkrátka představivost mocnější než doslovnost. A pokud je vaše představivost navíc vedena podobně poeticky sarkastickým vypravěčem (odvažuji se tvrdit, že v českém překladu by slova Christophera Reida ztratila velkou část svého kouzla), platí to dvojnásob. Old times, bedtimes, between-times,any-times, of a startling impromptu innocent lasciviousness that he’ll never know again? Sleep-musky kisses that roused him in the small hours, peremptory custody of light, firm limbs, the polyrhythmic riding he’ll never know again. Caught a fish and let it go. Woe, woe, woe, woe... (19.07.2011)

1) Nedokážu tento kus patřičně docenit, neb můj vlastní životní postoj dostává se do prudkého střetu s autorovou sebelítostí a ústí takořka v nenávist (nebýt sardonických šlehů, považovala bych Reida za patetického mluvku). 2) Poezie tak trochu jinak (nikoliv ideálně). 3) RICKMAN [pokud vám rovněž vadí nedostatek vnitřního (či niterného) prostoru, vypněte obraz a poslouchejte...] 2,5*. (09.03.2014)

Báseň´, která popisuje banální setkání bývalých milenců, si pohrává s obrazy, naznačenými mnohovýznamy a pomalinku vykresluje síť vedlejších motivů, zasutých vzpomínek a hlavně charakterů obou hrdinů, takže se místo jednoho nepříliš povedeného oběda ukáže divákovi celý jejich vztah i jeho nevyhnutelný konec. KOUSEK DĚJE Muž, který žije v nereálné minulosti a žena, která ji bere jen jako vzpomínku, protože ona už je dávno dál, spolu můžou mít společný právě jen ten oběd a i jeho průběh ukáže, jak jsou si vzdálení. Báseň je krutá, hlavně pro mužského představitele, protože závěrečné verše věštecky ukážou jeho budoucnost: samota, smutek a zapomnění. /1. 12. 14./ (01.12.2014)

Alan Rickman a jeho nezaměnitelné hlasové charisma, půvabná Emma Thompsonová, jejíž oči promlouvají, o setkání dvou dříve si blízkých lidí po patnácti letech, na oblíbeném místě, v oblíbené restauraci.. Běh času zastavit nelze a zdá se, že nic už není tak jako dřív... Bylo mi potěšením sledovat herecký koncert britských hvězd, krása.. (23.06.2019)

Jednoducho jeden malý klenot. Zvláštne natočený príbeh, adaptácia básne, ktorú počuť v monológu od úžasného Alana Rickmana, ktorý spolu s Emmou hrajú vynikajúci duet. Miestami trochu úsmevné, ale viac menej tragické zobrazenie jedného vzťahu, kedy sa bývalý manželia stretnú po rokoch. Úchvatný hlas Alana Rickmana nás sprevádza po celú dobu a kamera je v tomto malodramate tiež podarená. (26.05.2020)