Zkratkou v Oregonu

Revizionistický western (a mírně i anti-western) s výraznou příměsí amerického nezávislého filmu... Jedna z nejvýraznějších tváří americké nezávislé kinematografie režisérka Kelly Reichardtová má evidentně v oblibě příběhy z ,,počátku dějin" (do podobné doby zasadila i svůj pozdější skvělý anti-western První kráva), z doby, kdy jedna civilizace vytlačuje druhou a začíná něco zcela nového - příchod bílých osadníků na severoamerickou půdu a jejich civilizační střet s původní indiánskou civilizací... Snímek obsahuje všechny poznávací znaky režisérčina typického tvůrčího rukopisu - velmi pomalé tempo, originální ořez obrazu (1,33:1), krásná kamera, poetické vyznění, otevřený konec...a tady navíc i protestantskou etiku prvních bílých osadníků a relativizaci ,,civilizovanosti" ... střet dvou naprosto odlišných kultur... (31.07.2021)

Ani mi tak nevadí, že filmu v podstatě chybí nějaký hutnější děj. Nejzajímavější na celém snímku je přece jen ukázka myšlení "civilizovaných" lidí z poloviny 19. století. Každopádně by neuškodilo, kdyby bylo mezi postavami více vyhrocených scén než jen pouhé tušené napětí. Pozitivní dojem z celého filmu pak docela zabije nepřekvapivý konec-nekonec, který je v podobných filmech už snad pravidlem. (09.08.2011)

Málokdy se mi v poslední době stalo, že bych si chtěl od "objeveného a objevného" režiséra podívat na všechny jeho filmy. To se týká Kelly Reichardtové, bezesporu "nové krvi americké filmografie". Řeč je tu pořád o Americe, a ta Amerika je pořád stejná, jen oči, které se na ní dívají jsou jiné. Meekova nábližka neboli Bloudění po Oregonu či Cesta přes pláně, na něž je třeba "nakoupit solený vepřový" a kde "je nouze o klacek" (jak zpívali Zelenáči) se snad nedá vylíčit lépe. Pozn. 1: Vzájemný vztah žen a jednotlivých žen k Indiánovi (divochovi) je pro western něco zcela nového. Pozn. 2: Steven Meek má ve filmu (a hlavně v jeho závěru) několik zajímavých úvah; třeba tu, že ženy jsou chaos a muži ničení. Jsou to názory Kelly Reichardtpvé nebo Jonathana Raymonda. (22.11.2017)

Velice pomalu plynoucí děj snímku, který je doporučeníhodný jen pro trpělivého a přemýšlivého diváka, umně mísí specifika westernového žánru a současného amerického nezávislého filmu, jehož čelní představitelkou Kelly Reichardt bezesporu je. ~ Za zmínku stojí též vynikající kamera s dnes již raritním poměrem obrazu 1,33:1. ~ Vítězství minimalismu a střídmosti, nikoliv však na úkor výsledného prožitku. ~ ~ Kde jsi to našel? / Dole v rokli. Je tam toho spoustu. / Víc? Kolik? / Dost, abych naplnil tohle vědro víckrát než můžu spočítat. / Jimmy, nepřeháněj! Je to jako kdybys lhal. / ... / Dobrá, vyjasníme si to. Nemůžeš pít zlato! (08.11.2011)

Minimalistické, intenzivní, výborné! Skvělé pohrávání s žánrem westernu a diváckým očekáváním. Geniální je kamera Chrise Blauvelta, která zcela ignoruje současné trendy a komponuje všechny záběry do netradičního poměru obrazu 1,33:1. Kelly Reichardt se pro mě díky tomuto filmu a Wendy a Lucy stává jednou z nejzajímavějších současných režisérek. Více o filmu v mé recenzi na iNDiEFiLMu. (08.12.2010)