Můj přítel delfín

Opět jsem se emotivně v některých pasážích neudržel a prostě jsem to pustil ze sebe ven. Nemám co bych ani k filmu řekl, snad je to, že mě velice překvapila účast "Morgana Freemana" v roli "kutila" doktora. Na uvedeném odkaze se můžete kouknout na skutečnou "delfínku" Winter -> http://seewinter.com/winter/media/webcam-3 (18.02.2012)

Pohodový, takový povznášející rodinný biják o záchraně zmrzačeného delfína skrz pouto s malým klukem a vytvoření protetické ocasní ploutve. Vždy hravá Winter (to je ta ryba :-), která zde skutečně "hrála" samu sebe - což musím kvitovat, protože její digitální trikový dvojník pro pár pasáží vypadal dost lacině) zosobňuje inspirativně pozitivní přístup k životu s handicapem (ruku v ruce s prosluněným přímořským počasím a milými, hodnými, zapálenými lidičkami). Tady by se i kámen ustrnul = byl jsem lehce naměkko. (27.09.2016)

Typicky hollywoodsky nadýchaná cukrová vata, ze které vás bude bolet břicho. Filmy podle skutečných událostí jsou vždy tenký ledem a svádí k uslzeným dramatům, ve kterých by se všichni nejraději rozdali. Delfíní samička Winter si soucit a pomoc určitě zasloužila a ani k tomu nepotřebovala tuto prvoplánovou agitku. 35% (01.03.2012)

Dneska jsem se cítil nějak naměko, a tak jsem se rozhodl, že se dorazím nějakým citově vyděračským dryjákem. Po delší době jsem taky potřeboval pročistit slzné kanálky, a proto jsem šáhnul po Dolphin Tale, který jsem si na podobné chvíle schovával už pěkně dlouho. Konečný efekt se dostavil. Slzy mi kanuly jako po dávce pepřového spreje a hora papírových kapesníků se předemnou úctyhodně vršila. Příběh tichého chlapce a postiženého delfina, kteří pomohou jeden druhému mě opravdu dojmul. Je natočený moc pěkně, dojemně a citlivě s dobrými herci v čele se sympatickým adolescentem, který nakonec uspěje tam, kde dospělí selhávají. Jo, proč ne, sem tam takový rodinný film není naškodu. Ale pro někoho kdo považuje za vrchol světové kinematografie Cameronovy Vetřelce a při Avangers se v kině baví jako malý capart, by se hodnocení ve všední dny, kdy jsem při smyslech, pohybovalo někde kolem tří hvězdiček. (08.05.2012)

Na tento film jsem se díval zcela náhodou. Nic zvláštního jsem od něj neočekával; spíš naopak – domníval jsem se, že půjde o nějakou další USA přiblblou slátaninu. Byl jsem však mile překvapen. A i když je na mnoha místech děj přitažen za vlasy, je film dívatelný. Ani mi nevadilo, že průběh děje je zcela očekávatelný. Jasně z děje vyplynulo, že pro zdárnou výchovu dětí je potřeba řádná motivace. (14.01.2020)